Jan, syn Gualberta, se pravděpodobně narodil ve Florencii, nebo podle jiných pramenů na hradě zvaném vila Poggio Petroio ve Val di Pesa kolem roku tisíc ve šlechtickém rodu Visdomini Jeho bratr byl zavražděn a podle tehdejších zvyklostí měl Giovanni pomstít jeho smrt zabitím vraha. Pomsta se měla odehrát před branou San Miniato ve Florencii, ale jeho protivník před ním poklekl, vztyčil ruce v podobě kříže a prosill milost. Jan odhodil meč a odpustil.

Nato se Jan podle tradice odebral do kláštera San Miniato, kde se modlil, činil pokání pokání za dosavadní hříšný život a Ukřižovaný mu z kříže hlavou dal znamení souhlasu. Poté Jan odešel do přilehlého benediktinského kláštera. Jakmile se stal mnichem, zaměřil se na obranu církve proti simonii a bludařství. Jeho prvními odpůrci byli jeho vlastní opat Oberto, jmenovaný jeho představeným po smrti opata Lva v roce 1034, a florentský biskup Atto, oba simoniáni. Jan nebyl nakloněn kompromisům a na rady mnicha Teuzzone se proto raději uchýlil do samoty. V roce 1036 po různých putováních spolu s několika mnichy dorazil do Vallombrosy, tehdy známé jako Acquabella.

V samotě se jeho mnišský ideálem stal řád cenobitský, jak jej představuje benediktinská řehole. Ve Vallombrose se pravidlo uplatnilo v dosud nevídané podobě, později nazvané Vallombrosiánská. Mniši se modlitbou připravovali na přímý zásah do bludařských florentských záležitostí. Jejich protivníkem byl nový biskup Pietro Mezzabarba, který nastoupil po Atovi a byl rovněž simonián. K vítězství mnichů přispěla jednak podpora reformní strany, jednak zvláštní zkouška (Boží soud) v Badia a Settimo. Zde údajně Jan prošel ohněm bez úhony, čímž prokázal Boží přízeň, a proto byl nazván „Igneus“.

Po papežském schválení zažili Vallombrosani období svého velkého růstu. Jan Gualbert zemřel v klášteře Passignano, který přijal jeho řeholi. Jeho ostatky byly uloženy v klášteře San Salvi nedaleko Florencie, ale při příležitosti obléhání byly přeneseny do Passignana. Při té příležitosti byl prakticky zničen sarkofág vyřezaný Benedettem da Rovezzano, jehož fragmenty jsou dnes uloženy v muzeu Cenacolo Andrea del Sarto. V roce 1193 ho papež Celestýn III. kanonizoval, v roce 1951 ho papež Pius XII. prohlásil za patrona italských lesníků a v roce 1957 za patrona brazilských lesníků¨.

Významné epizody ze života svatého Jana Gualberta jsou zobrazeny na sérii fresek Livia Modiglianiho, které zdobí lunety kláštera opatství San Mercuriale ve Forli, kde dlouhou dobu sídlil valombrosánský klášter. Ve Florencii se ve valombrosiánském kostele Santa Trinità v katedrále nachází velká freska svatého Jana Gualberta, která je dílem Neriho di Bicci.