Svatý František Borgiáš byl velkým příkladem člověka, který ačkoliv měl nesmírná bohatství a mohl se těšit z nejvyššího postavení, stal se světcem tím, že se všeho zřekl z lásky k Kristu.

K jeho obrácení došlo za zvláštních okolností Když krásná císařovna Isabela zemřela ještě jako mladá a její mrtvola byla přivezena do Granady, Francesco, velký královnin milenec, musel být svědkem odkrytí rakve pro pohřební rakev. Hrozný pohled, hrozný zápach! Všichni přítomní se zděsili a odvrátili se. Vévoda se zastavil a dlouze se zadíval na to tělo, kdysi krásné a milované, nyní zničené zkázou.
Pomyslel si: „Byla to krásná a mocná panovnice; byla to jemná žena ducha a kultury! Teď už není! Smrt nás tak všechny zmenšuje. Jen ty, Pane, jsi mocný a nesmrtelný!“

A tak nechal věci, na kterých  na věčnosti nezáleží, zasvětil celý svůj život službě Bohu v Tovaryšstě Ježíšově a stal se světcem.

Tento světec se ustavičně modlil, aby obdržel milosti, které pokládal za nezbytné v touze žít v takovém sjednocení s Kristem, aby žil jen pro Něho tak, jakoby svět neexistoval. Prosil, aby se mu dostávalo pokoření a aby zakoušel Kristův kříž jako trest za to, že neopustil všechny věci pro Boha.

Kristus byl ukřižován, a já nenesu ani jednu ránu.

Poslední dva řádky jeho duchovního deníku, které napsal v roce 1570, praví: Chtěl bych prolít svou krev z lásky k Ježíši pokaždé, když mu to může být nějak užitečné.

Protože jeho představení byli přesvědčeni, že církev potřebuje jeho mimořádné nadání, nedovolili mu žít ve vytoužené samotě, ale zahrnovali ho množstvím veřejných záležitostí jak politických, tak náboženských, které nijak nebránily růstu jeho duchovního života, modlitby a umrtvování. Jeho typickým krokem byla volba vstoupit k jezuitům, do nové, málo známé kongregace, vystavené nepochopení a opozici. Jeho úsilí a hlavně úspěšné výsledky způsobily, že mnozí se na něho dívají jako na druhého zakladatele řádu. Jako generál jezuitů pokládal za svůj hlavní úkol posvěcení členů Tovaryšstva.

Setkal se sv. Terezií, která o něm vypráví, že ji poskytl „lék a rady“ pro její obtíže s modlitbou. To byla oblast, ve které měl podle jejího názoru „velké zkušenosti“.

Pramen: Alban Butler, První velký slovník světců

O úctě, jaké se těšil svého času v našich zemích, svědčí jeho sousoší na Karlově mostě.

  Maximilián Brokof : Sv. František Borgiáš

Hledej si důvod k sebepokoření v každé příležitosti, která se ti naskytne: když narazíš na věci, které jsou ošklivé a hnusí se ti, připomeň si, o co více jsi ošklivý a odporný ty, pro svou nicotnost a pro své hříchy. Když jsi u stolu, podivuj se nad tím, jako někdo, kdo by měl být pod stolem a jíst tam skývu okoralého chleba. Když tě někde laskavě přijmou a obsluhují, žasni na tím v přesvědčení, že kdyby tě jen trochu lépe znali, jistě by tě takto nehýčkali. A především pokládej se vždy za služebníka všech, jako nehodný všeho dobrého, kdo si zaslouží všechno zlé.

Sv. František Borgiáš – Duchovní deník – O pokoře