Světec a mystik don Dolindo Ruotolo nám zanechal proroctví a mnoho teologických děl, mezi nimi Komentář k Písmu svatému v 33 knihách. P. Pio ho pokládal za velikého světce a řekl, že »nic z toho, co vzešlo z pera dona Dolindy, nesmí být ztraceno«.
19. listopadu tomu bude 50 let, co tento světec zemřel (1882-1970). Byl to současník a přítel P. Pia, který ho nazval »Svatý apoštol Neapole«. K této příležitosti vydalo nakladatelství Ares knihu: „Ježíši, mysli na nás Ty“, která obsahuje invokace úkonu odevzdanosti, který neapolskému světci vnukl sám Pán. Zmíněná kniha je cenným nástrojem k poznání osobnosti dona Dolindy, protože spolu s velkým množstvím úryvků z jeho díla zaznamenává podrobná svědectví, která zapsal jeden z členů jeho rodiny, dvaadevadesátiletá Grazia Ruotolo, jedna z jeho neteří, která ho nazývá svým „strýcem“ a která své zápisky předala spisovateli a novináři Luciano Regolovi.
Je nemožné vypočítat všechny zázraky a všechna díla lásky a nadpřirozených darů dona Dolindo. Jeho charismata se projevovala již v dětství, především jeho spojení s Ukřižovaným Ježíšem. Jméno Dolindo (Bolest) mu vybral jeho otec pro jeho lásku k Bolestné Panně Marii. Otec s ním od malička špatně nakládal, aniž věděl proč, jak se mu později sám přiznal. Nikdy si však na otce nestěžoval a vzdával za tento kříž chválu Bohu. Matka chodila každý den ráno v 5 hodin na mši. On, pátý z jedenácti dětí, vstával a doprovázel ji k domovním dveřím a při jejím návratu mu matka dýchala do úst, aby mu tak předala lásku Eucharistie, kterou právě přijala. Neměl ještě čtyři roky a říkal: »Já budu knězem«.
Mariina milost
Jako seminarista, když zápasil s těžkostmi při chápání a učení, klekl si před obraz Milostné Madony a řekl: »Sladká maminko, jestliže chceš, abych byl knězem, dej mi nadání, protože jak vidíš, jsem kretén«. Náhle usnul a když se probudil, zjistil, že byl vyslyšen: otevřela se mu mysl, ale jen k tomu, co slouží k Boží oslavě. Dar intelektu se ještě zvětšil po dvou generálních zpovědích.
Z této pokory a důvěry v Boží Prozřetelnost se zrodil velmi nadaný kazatel, který naplňoval kostely a spisovatel asketických, naukových a mystických děl. Stačí připomenout monumentální Komentář k Písmu Svatému o 33 knihách, ze kterých různí kněží čerpají materiál pro své homilie a které je označováno za »největší zázrak« dona Dolinda pro mnohá obrácení, která vyvolalo a jistě ještě způsobí. Texty psal uprostřed noci na kolenou a tak říkajíc jedním dechem poté, co se pomodlil a nabídl své pokání. Toto dílo bylo nejdříve posvátným Officiem odsouzeno, a pak rehabilitováno. Vzbouřili se totiž proti němu pomlouvači modernisté v době, kdy byl suspendován od výkonu kněžské služby. Byla to dlouhá kalvárie, která začala pomluvami jedné jeho duchovní dcery, která mu záviděla jiné jeho zbožné ctitele.
Poslušnost a láska k církvi
Sběratelem pomluv oné ženy byl P. Domenico Fenocchio, kterého v roce 1918 přijal na audienci papež Benedikt XV.. Když vyslechl kněze, nařídil vyšetřování a zakázal P. Dolindovi jeho kázání. Stalo se tak v neděli 15. září v 11.30 o svátku Bolestné Panny Marie. Přesně v tu dobu v Neapoli don Dolindo byl na kazatelně. Náhle, řekli bychom v mystické poslušnosti, přestal kázat, aniž věděl, co se děje ve Vatikánu (dověděl se to až dodatečně). »Nemohl jsem se usebrat k jediné myšlence, Ježíš mi zavřel pramen svého slova, protože v Římě ho pro mne zavřel papež. Musel jsem se zastavit a řekl jsem věřícím: „Nemohu pokračovat, přepadly mne temnoty, nemám slov. Modleme se, aby Bůh byl oslaven“.
18. října 1921 na závěr vyšetřování byla jeho suspenze zrušena. V té době zakusil rostoucí lásku k těm, kteří ho pomlouvali a šel je dokonce navštívit. ( P. Fenocchio byl nemocen a prosil ho o odpuštění.) »Jsou to moji dobrodinci, « říkával don Dolindo, a myslel přitom na utrpení, které mohl spojit s utrpením Ježíšovým, aby posvěcoval sám sebe a osvobozoval duše z ďáblova jha.
Příkaz otce Pia
Bezpodmínečná láska k církvi, v níž zakoušel pronásledování, ale také úcta k různým hodnostářům ho velmi sblížila s P. Piem. Velmi bohatá a úchvatná je dokumentace, kterou podává jmenovaná kniha o vztahu mezi těmito dvěma mystiky, kteří se, pokud je známo, setkali jen jednou, v roce 1953 v San Giovanni Rotondo. Pak v roce 1967 stigmatizovaný bratr pověřil otce Pelegrino Funicelliho, aby napsal dopis jedné duchovní dceři dona Dolindo (Elene Montella z Tiskového apoštolátu). Dopis začínal slovy: »Milá slečno, Pater Pio mi řekl, že nic z toho, co vzešlo z pera dona Dolindo, nesmí být ztraceno«.
Dolindo, Ježíš a proroctví
Velkou milostí dona Dolindo byly bilokace. Zkoumal srdce a ve zpovědnici obdivuhodně předával milosrdenství Ježíše, který několikrát – na žádost služebníka Božího – zpovídal na jeho místě a přijal jeho vzezření. Ostatně již roku 1910 slyšel jako vnitřní hlas: »Já jsem Ježíš, Dolore, a ty jsi Dolindo, Ježíš. (…) Protože já jsem v tobě a ty jsi ve mně. Protože ty žiješ, ale nežiješ ty, ale jsem to já, kdo v tobě žije. Protože nepíšeš ty, ale jsem to já, kdo píše místo tebe«. Jeho vůle zcela spočívala ve vůli Boží.
Mezi mnoha proroctvími v jeho spisech je úryvek odrážející naši dobu, kdy modernismus, s nímž Dolindo tolik bojoval, jakoby nabyl vrchu.
Jen velké milosrdenství pomůže světu překonat propast, do které upadl. (…) Co si myslíte, že je milosrdenství? Nejen odpuštění, ale také lék, chirurgická operace. První milosrdenství, kterým musí projít tato země a na prvním místě církev, je očištění. Neděste se, nebojte se, ale je nutné, aby strašný uragán postihl nejdříve církev a pak svět! Církev se bude jevit jako opuštěná, na všechny strany se rozprchnou její služebníci. … Bude třeba dokonce zavírat kostely! Pán přetne svou mocí všechna pouta, která ji svazují se zemí a paralyzují! Zanedbali Boží slávu kvůli slávě lidské, pro pozemskou prestiž, pro vnější slávu a všechnu tuto vnější pompu ji pohltí velké pronásledování! Tehdy se ukáže, co pomohou lidské statky a oč lepší by bylo obrátit se zcela na Ježíše, který je pravým životem církve (…).
Ale temnoty nezvítězí, jak to připomíná 6. den „Novény odevzdanosti“: »Ježíš k duši: „Když budeš myslet, že svět je ovládaný všemocnými a tyrany a všechno bude zaměřeno proti církvi, pak věz, že trůn nestvůry je podminován a že se uvolní v okamžiku balvan jako hora, který ho rozrazí. Nechej mě jednat, protože já sladím svobodu s požadavky Boží slávy a přenechám průběh zlým lidem tak, abych z toho vytěžil slávu Boží. Uvidíš, jak jistí násilníci zmizí z večera do rána a moje rodiny získají pokoj a prosperitu«.
Více v knize „Gesù, pensaci Tu”,