Patron porodních asistentek

a pravého ekumenismu

Poslední srpnový den slaví římská církev památku svatého Raymunda Nonnata. Tento den v roce 1204 nebyl dnem jeho úmrtí, ale jeho neobvyklého příchodu na svět, protože byl vyňat z lůna své mrtvé matky pomocí krátkého meče, tedy způsobem, který bychom dnes označili za „císařský řez“. Proto má tento světec přídomek Nonnatus – Nenarozený. Stalo se tak ve Španělsku v Portell. Byl spřízněn se vznešenou rodinou v Cardoně.

Otec poslal syna studovat práva, ale protože Raymund více toužil po duchovním stavu, vzal ho zpět, a tak mládenec pásal dobytek a vodil své stádo až ke kapli, ve které uctíval Panu Marii. Obracel se na ni s prosbou, aby se stala jeho matkou. Jednou vyslechl kázání zakladatele řádu Matky Boží od vykupování otroků sv. Petra Nolaska, který hledal spolupracovníky. Rozhodl se, že vstoupí do jeho řádu. Když ho otec opět jednou zastihl v kapli na kolenou, na přímluvu jeho kmotra, hraběte z Cardony, svolil, aby se k řádu připojil. Bylo mu tehdy 21 let.

Podnikl několik cest. První vedla do Valence, která byla tehdy v držení muslimů, a vykoupil zde 233 zotročených křesťanů. Při první cestě do Alžíru vysvobodil 140 zajatců, při druhé 150. Protože neměl více prostředků, nabídl se sám jako rukojmí, přijal řetězy a šat otroků a přitom horlivě hlásal evangelium jak muslimům, tak židům. Pokřtil dva vznešené Maury a deset židů. Mohamedánský soudce ho dal zbičovat a „zavřel mu rty“ zvláštním zámkem, který mu otevírali jen jednou za tři dny, aby přijal něco potravy. Křestané, kteří ho navštěvovali ve vězení, byli pouhým jeho zjevem utvrzováni ve víře více než jeho slovem. Po osmi měsících ho spolubratři osvobodili.

Chtěl nadále zůstat v Africe, ale papež Řehoř IX. ho pro jeho nesmírné zásluhy jmenoval kardinálem a povolal do Říma. Raymund se vrátil do Barcelony, aby pokračoval dále do Říma, ale během cesty onemocněl silnými horečkami. Chtěl přijmout svátosti umíracích, ale protože se kněz zpozdil, podal mu své svátostné Tělo zázračně sám Pán. Zemřel r. 1240. Stal se ihned předmětem velké úcty věřících. Blahořečil ho Urban VI. 9. května 1626 a 7. srpna 1657 dal Alexandr VII. zanést jeho jméno do Římského martyrologia. 10. března 1681 stanovil Inocenc XI. jeho svátek na 31. srpna. Jeho hrob byl zničen za španělské občanské války a zbytek jeho ostatků byl ukraden v roce 2007.