Sv. Jan Kentský se narodil 23. června 1390 v osadě Malec u městečka Kęty západně od Krakova. Jeho rodiče se jmenovali Stanislav a Anna Waciegovi. Od malička ho vedli k nábožnému životu, skromnosti a lásce. Základní vzdělání získal doma. V roce 1413 se zapsal na univerzitu v Krakově, kterou krátce předtím založili. Po dvou letech dosáhl hodnost bakaláře. V roce 1416 byl vysvěcen na kněze. Ve studiích pokračoval av roce 1418 dosáhl doktorát z filozofie. Od roku 1421 působil jako ředitel klášterní školy sv. Hrobu v Miechowě. V roce 1429 se vrátil do Krakova a začal vyučovat na fakultě filozofie. Pokračoval ve studiul teologie, ze které v roce 1443 získal doktorát. Dále působil jako profesor teologie na krakovské univerzitě. Sám se řídil výrokem sv. Augustina: „Život je důležitější než učenost, neboť dobrý život je i bez učenosti příjemný Bohu, ale naopak, učenost bez přiměřeného života je nedostačující“! Žil skromně a zbožně.

V roce 1439 ho zvolili za kanovníka. Přitom se stal i farářem v obci Olkusz u Krakova. Po několika měsících však prosil biskupa, aby ho tohoto břemene zbavil. Biskup mu dovolil vrátit se zpět na univerzitu. Tam pak působil až do smrti. Vedle svých povinnostech Jan horlivě bránil učení církve proti husitským bludařům, kteří tehdy pronikali i do Polska. Celé noci strávil v modlitbách. Své tělo krotil bičováním, přísným půstem a nočním bděním. Spával krátce, na holé podlaze. Přikrýval se jen v mrazech. Nejedl maso a nepil víno. Téměř celé své příjmy rozdal jako almužnu. Byl velmi milosrdný a soucitný.

Rozjímání nad Kristovým utrpením ho přimělo k tomu, že vykonal pěší pouť do Svaté země. Po této pouti ještě čtyřikrát putoval do Říma. Jednou ho v Itálii přepadli lupiči. Okradli ho a ptali se, zda nemá ještě peníze. Odpověděl, že ne. Ale později si vzpomněl, že má v plášti zašité nějaké peníze. Vrátil se k lupičům a peníze jim předal ze slovy: „Nechtěl jsem vás oklamat, ale vzpomněl jsem si ještě na tyto zašité peníze. Loupežníci byli dojati, všechno mu vrátili a s jeho požehnáním změnili svůj život.

Když měl Jan osmdesát let, onemocněl. Cítil, že jeho čas se blíží. Rozdal všechno, co měl a chystal se na smrt. Zbožně přijal svátosti umírajících a 24. prosince odevzdal svou duši Bohu. Jeho ostatky slavnostně pohřbili v univerzitním chrámu sv. Anny v Krakově. U jeho hrobu se stalo mnoho zázraků. Za blahoslaveného ho vyhlásil papež Inocenc XI. v roce 1689 a za svatého papež Klement XIII. v roce 1767.