Mučedníky pro Kristovu víru kati rozřezávali, kamenovali, křižovali, upalovali, roztrhávali, otravovali jedem, probodávali. Svatou Markétu Clitherow z Yorku na východním pobřeží Anglie umučili tak, že byla rozdrcena. Stalo se to v roce 1586 a Markétě bylo tehdy 30 let. Papež Pius XI. ji v roce 1929 prohlásil za blahoslavenou a Pavel VI. ji v roce 1970 svatořečil.

Markéta se vdala v roce 1571 za řezníka Clitherowa. Tři roky po svatbě konvertovala z anglikánské církve ke katolické víře a otevřela svůj dům katolickým kněžím, aby zde mohli slavit mši svatou. Od roku 1585 však platil zákon proti jezuitům, kněžím a „neposlušným osobám“. Když se katolický kněz zdržoval na půdě království nebo někdo mu poskytl úkryt nebo pomoc, pokládalo se to za „vlastizradu“ a „těžký zločin“.

V té době byl katolický kněz Hugh Taylor odsouzen k roztržení na čtyři kusy, a to jen z jediného důvodu: že se zdržoval v Anglii.

Markéta se tím nedala zastrašit a přechovávala v tajné skrýši bohoslužebná roucha a nádoby pro mši svatou. Spoléhala na působení a sílu Ducha Svatého a radila se v té věci se svým zpovědníkem, zda k tomu potřebuje manželův souhlas. Dostala od faráře Musha odpověď, že k tomu, aby splnila povinnost vůči Bohu, nepotřebuje povolení. Poslouží to i ochraně samotného manžela, když o tom nic neví. Ten byl anglikánem, nekonvertoval a Markéta Clitherow to respektovala. Její syn Henry byl v kněžském semináři na pevnině.

V podkrovní světnici Markétina domu se konalo vyučování dětí. Při jedné domovní prohlídce vtrhla patrola do domu, jednomu chlapci svlékli šaty a hrozili mu bitím. Chlapec se k smrti polekal a prozradil tajný prostor. Hlídka vítězoslavně vytáhla nalezená roucha a předměty. Markéta, přítomní lidé a děti byli odvlečeni. Celkem 35 osob.

S ohledem na rodinu odmítla Markéta soudní přelíčení. „Bylo by to pro mě horší než tisíc smrtí, kdyby kohokoliv z nich přivlekli, aby proti mně vypovídal.“

Na Velký pátek 1586 byl přečten ortel smrti: Smrt „peine forte et dure“ – rozdrcení.

Soudce Clench přečetl text: „Budete v nejhlubší části vězení položena nahá na zem a bude na vás naloženo tolik závaží, kolik jen unesete. Tak máte zůstat tři dny bez jídla a bez pití kromě kousku chleba a vody a třetí den s rukama a nohama přivázanýma k fošnám a položena na špičatý kámen budete rozdrcena.“

Markéta Clitherow odpověděla vlídně: „Pokud tento rozsudek odpovídá vašemu svědomí, modlím se, aby Bůh pro vás připravil lepší osud. Děkuji vám za to z celého srdce.“

Přátelé se pokoušeli ji zachránit. Čtyři ženy ze sousedství byly pověřeny, aby vyšetřily, zda není těhotná. I radní se jí vyptávali, ale ona nic určitého nevěděla a nechtěla tím zatížit své svědomí, zda nosí v sobě dítě, nebo ne.

Pak se ji pokoušeli anglikánští duchovní přemluvit, aby odpadla od katolické víry, ale marně. Když byl určen den její smrti, prožila Markéta šok: „Nyní cítím slabost svého vlastního těla, které se třese, ačkoliv můj duch se těší.“

Punčochy a boty obdržela její nejstarší dcera a mělo to znamenat, aby kráčela ve stopách své matky ve službě Bohu. Nakonec byla poprava zkrácena na jeden den. V poslední noc se modlila Markéta ve vězení Tyburn na kolenou až do tří hodin ráno. Sama si ušila rubáš, aby tak chránila svůj stud. Modlila se ustavičně, aby vytrvala až do konce a zvítězila v tomto boji a opustila svět spravedlivě pro Boží slávu a slávu katolické církve.

V pátek na svátek Zvěstování Panny Marie 1586 přišli soudci v 8 hodin ráno a viděli, že Markéta nemá jako vdané ženy čepec, ale má vlasy svázané stuhou jako nevěsta před svatbou. Bylo najato několik katů, aby provedli popravu. Napřed se anglikánský pastor ještě jednou pokusil ji zachránit. Navrhl jí, že se budou spolu modlit a to by mohl být důkaz, že se přiklonila ke státní církvi. Markéta to odmítla. „Mohu se modlit za královnu, ale s vámi a s královnou se nemohu modlit ani jedno Amen.“ Pak klekla a modlila se za Svatého otce, za kardinály a všechny duchovní, za všechna křesťanská knížata a zvláště za anglickou královnu, aby jí Bůh dopřál návrat do katolické církve a aby po tomto smrtelném životě obdržela radosti nebes. „Vyprošuji duši Jejího majestátu stejné dobro jako své duši.“

Soudce Vogt, odpovědný za popravu, stál dojat a se slzami v očích u dveří. Jeho zástupce udělal poslední pokus. „Musíte vyznat, že umíráte pro vlastizradu.“ „Ne, můj pane, já umírám z lásky k Ježíši Kristu.“

Pak jí ženy pomohly převléci se do jejího rubáše. Markéta se položila s rouškou na tváři na špičatý kámen pod zády. Kati na ni položili těžkou desku. Markéta ji objala a sepjala ruce k modlitbě, ale kati je uvázali k dalším dvěma deskám. Pak na ni položili těžké závaží. Markéta vykřikla: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Po patnácti minutách se udusila.

Zátěž byla sňata v 15 hodin, v hodinu smrti našeho Pána.

O půlnoci zahrabali kati její tělo do hromady odpadků. Farář Mush se svými pomocníky je pak hledal a našel až po šesti týdnech. Pochovali je mimo město na místě, které dosud nebylo nalezeno.

Markétini synové Henry a William se stali katolickými kněžími, dcera Anna vstoupila do ženského kláštera. Markétina památka se slaví 26. března.

Neuvádíme tuto zprávu, abychom vyvolali kontroverzi s anglikánskou církví, ale abychom ukázali, jak může působit síla zmrtvýchvstání Páně v mučednictví katolické věřící ženy a matky.

_{Georg Spiegelhofer}

Z Bettendes Gottes Volk 1/2009 přeložil -lš-