Církevní Otcové a světci o hereticích

Kdyby nám apoštolové nezanechali nic písemného, nebyli  bychom nuceni držet se podání, které odkázali těm, jimž Círev svěřili? (Sv. Ireneus, Adv. Haer. III. 4)

Tuto víru s největší pečlivostí zachovává Církev, ačkoli je rozšířena po celém světě, jakoby bydlela v jednom domě; věří, jakoby měla jednu duši a jedno srdce, a všecho hlásá, učí a vypráví, jakoby měla jen jedna ústa. Neboť ačkoliv jazyky jsou na zemi různé, obsah podání je tentýž.

Heretici jsou odcizeni pravdě a zaslouženě se válejí ve všemožném bludu, ve kterém se zmítají. Nemají žádné pevné přesvědčení a raději jsou mistry v hádání než učedníky pravdy. Nejsou založení na skále, ale na písku (tamt. III. 24, 1,2)

„V mnoha bodech jsou heretici se mnou zajedno, v některých bodech však nikoliv; ale právě pro ty body, které nás oddělují, je jim k ničemu všechno ostatní, v čem jsou zajedno se mnou.“ ( Svatý Augustin, Psalm. 54, 19, PL 36, 641).

Svatý Vincenc Lerinský.  Z Commonitoria: viz