Sv. Petr Veronský se narodil ve Veroně v Itálii v roce 1205 rodičům, kteří se hlásili k albigenským. Protože ve Veroně byly jen katolické školy, poznal zde Petr katolickou víru a upřímně k ní přilnul. To se nelíbilo jeho příbuzným. Jeho strýc začal rodiče přemlouvat, aby jej z katolické školy vzali. Vyučovali ho nějaký čas doma a otec ho poslal na univerzitu v Boloni. Zde vedl zbožný život a vyhýbal se zkaženým druhům.

V roce, kdy zemřel sv. Dominik (1221), vstoupil Petr v Boloni do řádu dominikánů.

Horlivě zastával všechno, co stanoví dominikánská řehole a konal kající skutky tak horlivě, že si dočasně poškodil zdraví. Byl však schopen plnit všechny řeholní povinnostem a připravoval se na kněžské svěcení a  kazatelskou službu.

Kdosi jej v této době nařkl z hrubého poklesku, kterého se ale zbožný Petr ve skutečnosti nedopustil. Vyslýchal ho převor konventu, a Petr se ve své pokoře vůbec nehájil a prohlásil, že přijme jakékoliv pokání. Převor jej odeslal kát se do jiného kláštera. Po třech měsících si posteskl v modlitbě na tento svůj stav. Jako odpověď zaslechl od Krista: „A co jsem učinil já, že mě přibili na kříž? Nebuď malomyslný a uč se ode mně.“ Od té chvíle bylo Petrovi naprosto jedno, co se s ním bude dít a s trpělivostí snášel všechny těžkosti a utrpení. Když vyšla najevo jeho nevinna, jeho spolubratří si ho začali pro jeho pokoru a odevzdanost do Boží vůle velice vážit.

Byl jmenován inkvizitorem pro oblast Milánska. Ve svých kázáních horlivě potíral bludy, které šířili albigenští. Působil jako velice úspěšný kazatel ve střední a severní Itálii a ve své horlivosti nepolevil ani tehdy, když se dozvěděl, že mu bludaři vyhrožují a dokonce na něho najali vrahy. V jednom kázání to veřejně oznámil a dodal, že pokud ho zabijí pro pravou víru, prospějí mu nejvíce, jak by vůbec mohli.

Když se s jedním řeholním spolubratrem vracel z Coma do Milána, byl napaden najatými vrahy. Jistý Carino z Balsama ho zranil sekerou do hlavy. Petr ještě stačil pokleknout a pomodlit se vyznání víry. Druhý z vrahů ho pak probodl dýkou. Těžce poraněn byl i jeho spolubratr, který zemřel po několika dnech. Carino svého činu později litoval a stal se dominikánským laickým bratrem.

Mrtvý Petr byl přenesen do kostela sv. Eustorgia v Miláně, kde se pak konal jeho pohřeb. Ne jeho hrobě se stalo mnoho zázraků. Papež Inocenc IV. jej prohlásil za svatého v roce 1253, pouhý rok po jeho smrti.