Když nastane zatmění

Dnešního dne se pro malý výsek zeměkoule na docela krátkou dobu zcela skrylo Slunce za našeho souputníka Měsíce. Díváme se na tento jev jako na úchvatnou senzaci. Je však známo, že na tuto chvíli zvláštního ztemnění zjevně reaguje živá příroda jako na něco zlověstného. Je to opodstatněné, protože kdyby toto ztemnění trvalo na celé zemi delší dobu, zanechalo by to v přírodě těžké následky.

Tento jedinečný přírodní jev může být pro nás také vážným upozorněním na jiné, duchovní zatmění, které v současnosti zahalilo tento svět. Je to zvláštní druh temna, které nepůsobí, že nevidíme vůbec nic, nýbrž které nás zavádí do světa neuvěřitelné halucinace, ve které se tma jeví jako světlo, lež jako pravda a to, co vede k smrti, jako pravý život.

Ještě nikdy v dějinách nepropadlo lidstvo takovému blouznění jako v současné době, kdy se zabývá naprostými nesmysly, které pokládá za nové geniální vědecké poznání, aby si tak zdůvodnilo právo ignorovat samy základy mravnosti, eliminovalo svědomí a všechna tabu, zajistilo volný přístup k jakýmkoliv rozkoším a neřestem. Není to světový názor nějakých primitivů, ale zabývají se jím nejvyšší univerzitní učiliště a společnost používá mocenských prostředků, aby tuto zcela protipřirozenou gender-zvrácenost vnutila všem lidem, nemluvňaty počínaje. (viz)

Ještě tragičtější ovšem je, že podobné „zatmění“ zdravého rozumu se nevyhnulo ani Instituci, kterou založil sám Boží Syn, aby byla majákem světla, pravdy a života. Tato Instituce si ani není schopna připustit, že zradila a opustila své Bohem svěřené poslání, když dokonce slavnostně vyhlásila, že se spojuje s tímto světem, otevírá se mu a přizpůsobuje mu i svou nauku, která dosud byla a navždy měla zůstat pevnou hrází proti jeho nástrahám a zvrácenostem. Toto „otevření“ spočívá ve skutečnosti v tom, že katolická církev využila dokonce koncil a rafinovaným a podlým způsobem navodila situaci, jakoby v důsledku rozvoje a pokroku Bůh přestával být svrchovaným Pánem a Zákonodárcem a na jeho místo byl dosazen Člověk.

V tomto zvráceném duchu byla deformována i bohoslužba a způsobuje tak trvalý a velmi citelný deficit nezbytné Boží milosti se všemi důsledky slepoty a nemohoucnosti.

Za půl století dospěla situace tak daleko, že sám nejvyšší pastýř, který má být neohroženým strážcem pravdy, za potlesku nepřátel církve a svých pochlebníků rozpoutá bouři pochybností a vzpoury, která ve skutečnosti obviňuje Boha, jakoby stanovil nemilosrdná přikázání, která jsou pro člověka neúnosná. (Samozřejmě, že jsou neúnosná pro toho, kdo chce žít v přátelství s tímto světem a bere si z něj vzor pro své jednání.)

Čteme zprávu, že řeholní představení, kteří „zastupují“ třicet tisíc zasvěcených osob, přicházejí s požadavkem legalizovat a žehnat homosexuální svazky atd. Jaký řeholní život se vede v těchto klášterech, které s takovými požadavky přicházejí? Uvědomují si tito „elitní katolíci“, že se ve svém apelu dožadují, aby věrné setrvávání v sodomském, do nebe volajícím hříchu bylo pokládáno dokonce za ctnost, která zasluhuje uznání? Církev, která vystupuje s požadavkem, aby nejvyšším mravním kritériem bylo zcela nezávislé svědomí jednotlivců, je v naprosto havarijním stavu. Čekat na výsledek podzimní synody jako na finálový zápas mistrovství světa, je zcela bláhové. Tento zápas je katastrofální prohrou už jen proto, že se má vůbec konat. Je to ostrakizmus o Bohu.

Ryba páchne od hlavy. Copak to nikomu není nápadné, jak se Bergoglio vytrvale vyhýbá na Zelený čtvrtek slavit se svou církví ustanovení Nejsvětější Svátosti a utíká před ní do věznic líbat ženám nohy? Jak to, že nesnese na pektorálu obraz Ukřižovaného, že není ochoten vyslovit jeho nejsvětější Jméno jako pozdrav a chválu?(viz) Jeho „vyznání víry“, tak jak je sám prezentoval na pokračování bezvěrci Scalfarimu, je něco tak zcela zbloudilého, že to vůbec nestačí na členství v církvi.(viz) (viz)A pokud to někdo bude svalovat na Scalfariho, pak je tu otázka, proč se papež proti zveřejnění údajně nepravdivých výroků neohradil a nedementoval je a vyvolal tak nesmírné pohoršení. Nejde pouze o slova, ale i o podivné skutky. Co je to za papeže, který „soukromě“ obíhá protestantské sekty a vyzývá jejich členy, aby nevstupovali do katolické církve?(viz) Pokud to někdo vysvětluje jako aplikaci milosrdenství, pak je na velkém omylu. Je to aplikace hereze odvozená z bludných závěrů 2VK.(viz)

Odkud vůbec přišel podnět, aby se pod rouškou „pastoračních potřeb“ měnily podstatné články víry? Duch Svatý sám sebe nikdy neopravoval a opravovat nebude. Zaujal snad jeho místo pan Rahner? Koncilní otcové 2VK, kteří už odešli na věčnost, to před Božím soudem jistě neměli lehké. Měli by o tom přemýšlet ti, kteří ještě žijí!

Do církve se nemůže vrátit milost, řád, pravda a spravedlnost, dokud nebude zcela anulován koncil, který akceptoval a nastolil modernismus, snůšku všech herezí, a ani slovem nedosoudil marxistickou herezi, která dodnes sužuje církev i svět. Odsouzením koncilu je samo jeho ovoce, které je vysloveně zhoubné. Dokud se bude kolem něho jen opatrně přešlapovat, krize se bude jen prohlubovat k nenahraditelné škodě milionů nesmrtelných duší.

Pane, pohleď na nás, jsme jak ovce bez pastýře, smiluj se nad námi!

                                                                                                          -lš-