Skandál, který propukl na milánském gymnáziu poté, co učitel náboženství promítl žákům třicet let starý videozáznam procesu, který se odehrává v lůně matky při násilné likvidaci jejího počatého a dosud nenarozeného dítěte, musí připadat opravdovým katolickým křesťanům přímo jako neuvěřitelný šok. V době, kdy je televizní obrazovka trvale zbrocená krví v důsledku nepochopitelného a nenasytného násilí, krutosti a bezohlednosti, proti které jsme prakticky bezmocní, vyvolá bouři pohoršení dokument o násilí, které nepůsobí nějací anarchisté ani teroristické hordy, ale inteligentní, kultivovaní a vzdělaní lidé, naši spoluobčané, jejichž původním povoláním je ochrana lidského života, a toto násilí proti bezmocnému živému lidskému tvoru provádějí za úplatu na objednávku samotných matek. Vůbec bych se nedivil, kdyby ona studentka, která to nevydržela a utekla ze třídy, se  tak zděsila proto, že spatřila to, co se již odehrálo v jejím vlastním lůně. Nepotřebovali pohoršení rodiče více než útlocitnost svých dětí zaštítit nějak sami sebe?

Skutkovou podstatou toho, co se děje při atentátu, a co se děje při potratu, je v obou případech zločinné a násilné ukončení lidského života. Podle statistik v počtu zmařených lidských životů však teroristé a zločinci světa za vyspělým potratovým průmyslem silně zaostávají.

Proti prezentaci a záplavě teroru a násilí, která je k dispozici v médiích i batolatům, ani sdružení rodičů ani arcidiecézní úřady neprotestují. Vědí, že by protestovali marně. Ale i kdyby nebylo médií, na apokalyptickém charakteru dnešních dnů se tím nic nemění, protože rozhodující není to, co zatím můžeme sami spatřit a co si o tom myslíme, ale to, co zcela bezprostředně vidí a s nekonečnou spravedlností hodnotí nejvýš svatý Bůh.

Zběsilé řádění, při kterém islamisté srovnali se zemí celá tři města i s jejich obyvateli, nejsou nic jiného, než orgie nešťastníků posedlých ďábly, které lidé na druhém konci světa vytrvale přivolávají. Církev si koncilem nastolila pohodu, jakoby ďábla nebylo, a zatím se s ním pachtují stále rostoucí miliony letničních sektářů. Pohrdají přitom mší svatou, jediným zdrojem spásy, v bláhovém domnění, že je zaplavil Duch Svatý, a „papež“ je v tom jenom utvrzuje.

Všechny tyto zjevné i skryté jatky jsou jen výsekem a doprovodem přemíry mnohem hrůznějšího skrytého duchovního násilí, velezločinů a arcirouhání, které jsou skutečnou náplní současných dějin, přičemž to, co teprve nastane, je nepředstavitelně horší.   Budeme to zakoušet nikoliv zpovzdálí či na obrazovkách, ale bezprostředně na vlastní kůži. Zatím nás temné síly úspěšně vodí za nos.

Škoda, že si nemůžeme pozvat papeže Roncalliho a Montiniho, kteří v hluboké slepotě přijímali s radostí nabídku Otce lži a tohoto světa, že jim pomůže dosud nevídaným způsobem vylepšit Boží království na zemi, aby nám nyní vysvětlili, kam se poděl onen tak očekávaný, tolik opěvovaný humanismus, kterému s velkým nadšením otvírali okna. Papež Wojtlyla již jistě chápe, že plodem jeho „modlitebních shromáždění“ za účasti ctitelů temných duchů a démonů může být nakonec jen zhouba a smrt. Podle Bergogliova sdělení se už připravuje jejich pokračování. Co je to jiného, než součást příprav na příchod Antikrista?

Kéž by lidé uposlechli Hospodinovu výzvu :

Obraťte se a dejte se spasit. Já jsem Bůh a jiného není!  (Iz 45,22)