Nelekejte se, prosím, hned několika prvních vět tohoto textu. Nedejte se odradit, že to není pro vás, že to není to, co hledáte. To, co hledáte, může mít ve skutečnosti zcela jinou podobu, než jakou tomu zatím ve své představivosti přikládáte. Nebojte se těch, kteří by vás rádi obdarovali, překvapili a nic za to nechtějí. I takoví lidé ještě dnes existují.

Obsahem těchto dvou stránek je promluva, kterou pronesl benediktinský mnich z Francie k mladým lidem z Itálie. Jeho text představuje něco jako balzám a osvěžující oddech mezi texty, které nás zaplavují a tísní ze všech stran.

                             Dom Charbel Pazat de Lys O. S. B.

Jsme převelice šťastní, že díky mons. Berninimu a vašemu přijetí se nacházíme v tomto krásném městě, abychom zde tak trochu svědčili, co je to mnišský život.

K tomu, abychom pochopili, co je to mnich, je především zapotřebí mít srdce dítěte. Srdce, které celé tíhne k uskutečnění něčeho, co se zklamaným dospělým jeví jako sen, ale co je nejskutečnější ze všeho, co nás obklopuje. Proto mluvím hlavně k mladým a k těm, kteří mají mladého ducha, neboť je skutečně pravdou, že pouze dětská srdce mají schopnost rozlišovat opravdu skutečnost od snu.

V civilizaci obrazů, ve které žijeme, pravděpodobně někteří z vás viděli film, ve kterém jsou tajemné brány, plné kabalistických znamení, zvláštní portál, který uvádí do fantastického světa: mezi planety, meziplanetární lety, magické světy. Mezi nimi, snad na nějaké výjimky, je často mnoho ezoterismu a na druhé straně se zde nacházejí strašné obludy, připravené všechno pozřít s výjimkou dvojice hrdinů.

Ale co vede k hledání takových věcí? Přece víme dobře, že všechno to, i když je to krásné, jsou jen sny a prázdnota. Proč hledat ve fantazii, co máme ve skutečnosti jako věci nekonečně pravdivější, krásnější, fantastičtější?

Co tedy máme? My jsme přijali absolutně speciální inicializaci , která nám umožnila vyjít z tohoto do jiného světa, ale světa pravdivého, světa krásy, světa Božího. Být pokřtěn, to neznamená mít jiné složení krve než ve Star Wars, ale znamená to, že jsme byli vykoupeni Krví Ježíše Krista, abychom žili jeho krví, jeho životem. Mučedníci měli a mají ještě i dnes velmi silné vědomí této skutečnosti.

A to je první velká otázka: zda sníme o tom, že patříme k fantastickým světům, a proč nevíme, k jakému skutečnému světu patříme, a že tento svět máme v největší hloubce nás samotných. Hle, ve vašich srdcích je někdo, kdo nyní volá, přitahuje, zpívá, skáče. Kdo je to? Bůh. Ano, ale Bože, kdo jsi? Láska tj. jednota.

Drazí přátelé, děti i dospělí, mimořádný svět, o kterém všichni sníme a který v nás přebývá, je Bůh, je jednota, protože jsou to nerozlučné tři osoby v jednom jediném Bohu – Trojici. Bůh nás volá k jednotě, protože sám je jednota. A vynalezl Eucharistii právě k tomu, abychom proto, že žijeme z Ježíše, vstoupili do této jednoty. Není to tak složité. Jestliže nás pokouší nějaká hloupost a je v srdci hlásek, který říká ne, není zde jednota srdce, na jedné straně je pokušení, na druhé svědomí. Neklid skončí, když se vrátíme k jednotě: city následují svědomí. Jiný příklad: Když jsme šťastní, v rodině nebo ve skupině, když jsme spojeni, je v nás pokoj jako o nejkrásnějších Vánocích. V tomto bláznivém světě, kdo by netoužil po jednotě, po pokoji?

Nuže tato žízeň po pokoji, po jednotě, po lásce, kterou nosíte v hloubi svého srdce, je důkazem, že náležíte do jiného světa, kde nejsou rozdělení, nenávist, egoismus. Křest vám otevřel oči pro pravý svět, náš svět, svět Trojice. A když se stáváme jeho součástí, jsme všichni v obrovské rodině těch, kteří k ní náleží. Rodině spojené v Bohu, v rodině, kde se nacházejí všichni svatí, hrdinové lásky.

Jak to udělat, aby toto všechno dokázalo změnit něco v nás a kolem nás? Přirozeně, každý musí vynaložit úsilí, aby žil v lásce. Ale jelikož v konkrétních okolnostech je to často obtížné, a protože jsou zde lidé, kteří nechtějí to, co neznají, je také krajně důležité, aby zde byla nějaká protiváha, centra, střediska jednoty, továrny pokoje, reaktory lásky, svědkové nebes. Tyto centrály, tyto reaktory jsou kláštery; těmito svědky jsou mučedníci a mniši. Je zapotřebí, aby si Bůh vybral rozhodné osoby a použil nejradikálnější prostředky, aby se nic neprotivilo jednotě, lásce, tomu vnitřnímu volání, které Bůh vložil do našeho srdce. Osoby okouzlené, uchvácené krásou, radostí, velikostí nekonečné jednoty, která vládne v Bohu, v Trojici. To je to, co hledáme, stáváme-li se mnichy.

Proto, jak říkal náš zakladatel, mniši jsou mlčenlivé prsty natažené k nebi, brány do jiného světa, okna, kterými je vidět ne na tisíce kilometrů ale do mimořádného světa světla a krásy, kterou zakoušíme každičkou chvíli, aniž bychom si to uvědomovali: Boží život v nás, společenství svatých. Není třeba si představovat, že rozjímaví mniši vynakládají mentální úsilí na soustředění, reflexe, nebo že používají dalekohledy nebo mikroskopy… Ne, rozjímavý mnich je ten, který uspořádal věci tak, aby viděl věci očima věřícího; jeho dalekohledem je řehole, klausura, mlčení, liturgie: toto všechno sbírá síly pro spojení s Bohem. Ano, kontemplativní mnich nemá nic, co by viděl jako divák v křesle. Ve skutečnosti, v největším zázraku, jaký existuje, stojí na druhé straně obrazovky jako herec v životě samého Boha v Duchu Svatém.

Když Bůh vloží tuto žízeň do srdce člověka, pak ona nezmizí jen tak snadno, jak to dosvědčují příběhy tolika mladých lidí, kteří když vyspějí ze svátků a útěků, nakonec končí, aby vzpomínali, že už od malička je Bůh volal, dával jim zakoušet žízeň s nesmírným Ano, vřelým a milosrdným, které uvádí do duše nevysvětlitelný mír, dává svobodu, kterou nic nezadrží a která je schopná každé oběti.

A tak po celá staletí v následování svatého Benedikta byla Evropa pokryta centrálami jednoty, továrnami na pokoj, bránami do jiného světa. Jsou snad benediktini na něco specialisté? Ne, ani na liturgii, ani na vědy, ani na práci, ani na gregoriánský zpěv… Ne, vlastní charizma mnichů je kráčet k Bohu ve společenství, pospolu, v rodině. Ano, žít na této zemi jako „svátosti“ společenství svatých. A právě proto kolem nich byla často postavena města, protože spíše než hromosvody, které chrání, jsou mniši magnety, které přitahují, stávají se postupně rodinou v rodinách, kde se rozprostírá trochu nebe, jako na předměstí nebe.

 Zde na světě s přemírou sítí technických a sociálních všeho druhu je jiná kategorie osob, které si zvolily za úkol prostírat ona předměstí nebe s osobním nasazením: jak to udělat, aby žilo pokud možno co nejvíce osob mnišským životem, i když jsou v manželství, s rodinami, s úkoly? Tím, že se obětujete žít v duchu řehole svatého Benedikta, jako sekulární obláti. A to činí naši obláti svými sliby. Drazí přátelé, nejste všichni povoláni učinit totéž, ale všichni můžete svým způsobem obětovat svůj život, abyste vy, všichni pokřtění, byli onou druhou stranou obrazovky a mohli tak být pro tento svět herci jednoty. Kéž vás k tomu nadchne naše přítomnost mezi vámi. Děkujeme tedy znovu za vaši přítomnost a za vaši modlitbu, abychom mohli být všichni pod pláštěm Panny Marie Boží rodinou k němu obrácenou, která přitahuje svět k radosti Vzkříšení.

                                        Obláti bratr Agustin a sestra Terezie

                                                                                                  Romualdica 5/2015