Nejnovější technika nám umožňuje pořídit dokonalé snímky lidského plodu, který se tiše a skrytě rozvíjí v mateřském lůně. To nás může naplnit opravdovým úžasem nad zázrakem života, který se s takovou obdivuhodnou silou vyvíjí z pouhých dvou rodičovských buněk podle svého vlastního vnitřního projektu až k plné podobě lidského jedince. Ještě větším úžasem nás musí naplňovat skutečnost, že sám nekonečný Bůh přijal na sebe tuto stvořenou podobu, pokorně se podřídil zákonitostem, které vložil do lidské přirozenosti, a prošel všemi fázemi postupného vývoje lidského života. On, jenž „se počal z Ducha Svatého“, byl od okamžiku tohoto početí zároveň Bohem i člověkem a posvětil sám svým bytím onen „embryonální stav“ vývoje lidského plodu, o kterém si chytří tohoto světa troufají prohlašovat, že ještě není lidskou bytostí. Početí Syna člověka v čistém lůně Panny Marie, které si připomínáme v každém Zdrávasu slovy požehnaný plod života tvého, činí zvláštním způsobem požehnanými všechny plody mateřského života, neboť pro každý z nich jako pro svůj obraz a pro svého bratra podstoupil svou pouť lidskou tělesností a lidským životem až ke své vykupitelské smrti.

Slavnost Zvěstování Panny Marie je tedy nejen oslavou vtělení Božího Syna, ale je současně i oslavou života, který Bůh daroval člověku spolu s nekonečnou hodnotou a důstojností. Postavit se tomuto životu do cesty znamená postavit se do cesty nejsvětějšímu plánu nejdobrotivějšího Pána, Stvořitele a Dárce života. Na hodnotě a důstojnosti lidského života přece pranic nemění okolnost, že je ještě skrytý, maličký a bezbranný.

V nezkažené lidské přirozenosti je něčím zcela samozřejmým postavit se na ochranu bezbranného proti hrubé přesile. Jak si tedy vysvětlit, že se dnes ocitáme v situaci, kdy ti, kteří se zcela přirozeně a logicky staví na obranu křehkého klíčícího života, který je zatím ve stavu naprosté bezbrannosti, jsou napadáni a pranýřováni, jako by byli bezmála nepřátelé lidstva?

Všechno začalo tím, že člověk byl degradován na pouhý živočišný druh, rasu, plemeno – homo sapiens. Jakmile je člověk postaven naroveň živočichům, mezi nimiž představuje jen jednu větev, třeba se dopracoval ve svém vývoji k nejvyšší dokonalosti, je to stále jen živočich, který se také může přemnožit, a pak je třeba přebytečnou část vyhubit. A jelikož odduševněný člověk při svém rychlém novodobém rozvoji na poli vědy a techniky hluboce zaostal na poli kulturním a mravním, dospěl do stádia, kdy je schopen proti těm nejbezbrannějším příslušníkům svého vlastního druhu, které pokládá za přebytečné, nepohodlné a překážející, postupovat se stejnou bezohledností, s jakou bojuje proti různým živočišným škůdcům. Proti biologickým škůdcům si vytvořil pesticidy, proti nepohodlným soukmenovcům a vlastním potomkům si vytvořil celou škálu důmyslně krutých prostředků na hubení lidí a nazval je zamlžujícím názvem antikoncepční, ale ve skutečnosti se jedná o prostředky antilidské, analogicky k fungicidům či insekticidům jde o homicidy.

Kdysi velice účinný a úspěšný insekticid DDT, jehož vynálezce byl odměněn Nobelovou cenou, musel být nakonec zakázán pro nežádoucí vedlejší účinky. Moderní homicidy mají rovněž své vedlejší nežádoucí účinky. Hubí nejen dosud nenarozené, ale hubí také přímo ve svém vynálezci a uživateli to, co ho činí člověkem: hubí v něm lidskost, lidský vztah k druhém člověku. A tak se jako nekontrolovatelná morová rána šíří egoismus, česky sebestředné sobectví, a to jako úplná samozřejmost. Homo sapiens degeneruje na homo insipiens. Zatím co jeho nižší „nerozumné tvory“ pudy bezpečně vedou k zachování života a rodu, pro člověka se jeho pudy staly nespoutanou silou, která ho žene do záhuby.

Nejrozumnější ze všech tvorů není ochoten vnímat důsledky svého počínání. Tento homo insipiens je ochoten jako na běžícím pásu zabíjet své embryonální potomky, kteří nevyhovují jeho genetickým požadavkům, ale zcela přitom přehlíží svou vlastní narůstající duchovní degradaci a degeneraci. Usmrcení koťat se stíhá jako nelidský zločin. Nenarozené dítě je možno zabít zcela beztrestně. V čem je ten rozdíl? Zabití koťat je vidět, zabíjení dětí ne. Děti se zabíjejí zcela bezpečně přímo v onom Bohem stvořeném úkrytu, kde se mají bezpečně rozvíjet k životu tak, jako se v něm rozvíjel sám Bůh a člověk. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita. Je možno se divit, že lidé tak masově vraždí a štvou jeden druhého z místa na místo jako divokou zvěř? „Stromy života“, které ještě před sto lety měly tvar pravidelné pyramidy, vypadají dnes jako deformované stvůry, které se brzy začnou stavět na špici.

Spolu s Bohem odstranil člověk svou vlastní důstojnost i veškerý racionální smysl svého života. Nejedná jen proti Bohu, ale přímo proti své přirozenosti. Hospodin byl ochoten ušetřit podobně se chovající obyvatele Sodomy, bude-li mezi nimi alespoň deset spravedlivých. Proč? Ze soucitu? To by stačilo, aby je odtamtud vyvedl. Těchto deset spravedlivých však mohlo být uprostřed zkažených zárodkem nové zdravé generace lidí žijících podle obrazu, ke kterému byli stvořeni.

Vy všichni, kteří to s pomocí Boží chápete, rosťte a množte se a naplňte zemi. Nebojte se za to obětovat i svůj život, protože ho tak nemůžete ztratit, ale naopak ho naleznete. Váš Pán zemřel za vás ve svých nejlepších letech a nahospodařil během svého života jen jednu nesešívanou suknici, ale otevřel všem lidem cestu ke smysluplnému věčnému životu

    Strom života v roce 1900                                            2008

–