Efraim sklidí ostudu, Izrael bude zahanben pro  rozhodnutí, to je hřích Izraele. Na   jejich oltářích vyroste trní a hloží (Oz 10, 6)

Profesor Hubert Windisch ve svém komentáři pro kath-net konstatuje: „Dílčí zpráva ze synodu je označována ze nejhorší oficiální dokument církevních dějin. Mnoho věřících, laiků i kněží je otřeseno a jsou bezradní. Člověk vůbec nechce věřit svým očím a uším. Jak k tomu mohlo dojít?“

Došlo k tomu, protože dříve či později k tomu dojít muselo. Překvapeni a zdrceni jsou především ti, kteří po celá desetiletí odmítali uznat fakt, že II. vatikánský koncil je podlou zradou namířenou proti jediné pravé apoštolské církvi Ježíše Krista.

Bludná nauka mimořádného synodu, která ohromila všechny, kteří si zachovali víru, vyžaduje ke svému vzniku nejdříve vysoký stupeň slepoty a pýchy, jaký nevznikne přes noc. Vzešla ze semene zasetého II. vatikánským koncilem, které zrálo celá desetiletí, aby v příhodnou chvíli přineslo své plody.

Před půl stoletím vnukl ďábel zbloudilému papeži prostřednictvím vysoce postavených zednářů, aby skončil s antagonismem církev – svět, aby se se světem konečně smířil a asimiloval všechno to dobré a krásné, čím humanismus a pokrok obohacuje tento svět. A aby tento smír nesmiřitelného usnadnil, ustoupil Satan zcela stranou, jako by ho nebylo, aby nepřekážel onomu optimistickému pojetí světa a učinil ho tak pro novou církev nejen přijatelným, ale přímo žádoucím.

I kdyby tento synod šel do sebe a hodil svůj zmatený elaborát do kamen, nic se na této tragédii nezmění. Tento papír jen ukázal nekompromisní pravdu: nezrodil se totiž až na synodu, je to plod smýšlení, přesvědčení a víry, to, čím tito zbloudilí pastýři žijí již celá desetiletí. S těmito bludy v hlavě a v srdci suverénně jednají, rozhodují, vychovávají a vedou kněze, je to pastva, na kterou vodí své ovce. A protože je to ve skutečnosti pastva nechutná a otrávená, ovce jejich pastviny už léta hromadně opouštějí. Jak vyplývá např. z německých statistik, během ani ne jedné generace klesla návštěva bohoslužeb o polovinu. Ze 24,2 mil. katolíků chodí na mši svatou, nedůležitější setkání s Bohem, jen 2,6 mil. To znamená, že téměř 90% katolíků o setkání s Bohem nestojí. Jsou docela spokojeni s tím, co jim nabízí tělo, svět, a tím sám ďábel. Je to výsledek drastického krachu víry, který nastartoval II. vatikánský koncil.

Ale tento úpadek víry se netýká jen věřícího lidu. Tento úpadek má jednu stěžejní souvislost: je bezprostředním obrazem stavu víry kléru včetně prelátů. Kdyby měli víru, museli by se ve dne v noci třást hrůzou s vědomím, že se nevyhnutelně ocitnou tváří v tvář nejvyššímu Soudci a budou jmenovitě skládat účty za každičkou duši, kterou svou vinou, nedbalostí, přetvářkou a leností nezachránili pro věčný život. Jak bylo uvedeno, jedná se o miliony duší.

Místo toho, aby řešili tento zoufalý nouzový stav, sešli se tito preláti, aby vymysleli pro své věřící způsob, jak se naučit žít s hříchem tak, aby jim to vůbec nevadilo, jakoby věrnost hříchu znamenala jeho postupné vymření. Co to máme za hierarchii, která nás chce vyhubit takovými nesmyly? Odpovědný papež by musel autory a zastánce takových zvráceností bez pardonu suspendovat. Jenomže kde ho vzít? Právě z iniciativy a pod lišáckým vedením toho současného se nejvyšší grémium takto otevřeně a naprosto diskvalifikovalo.

Pod zorným úhlem této blamáže snad prohlédnou preláti i věřící, že to rozhodně nemohl být Duch Svatý, kdo vnukl koncilním otcům, že „prvky posvěcení a pravdy, je možno hledat mimo církev“, jak to hlásá Lumen Gentium a Nostra aetate. Synod pod vedením Bergoglia je skutečně nachází v čemkoliv, dokonce i hříchu pojmenovaném podle města Sodomy, které Hospodin zcela vyplenil (protože to ještě asi nevěděl).

Nyní může být konečně každému zřejmé, kam to vede „nová teologie“ Karla Rahnera a Teilharda de Chardina, kterou přijal za své II. vatikánského koncil. Papežové, kteří tuto zvrácenou teologii uvítali, dali jí volný průchod a svou plnou podporu, byli za to postaveni na oltář, a už jen zbývá připojit k nim třetího – zednáře.

Při tom byly ovšem ve hře nesmírné a nenahraditelné hodnoty, které Nekonečný Bůh otvírá lidstvu jako trojí dar své nesmírné lásky:

1. Povolal člověka k nevýslovné důstojnosti, ke spolupráci na svém božském díle tvoření. Tato posvátná součinnost se neomezuje na akt početí, ale rozvíjí se jako dlouhodobý proces, jehož předlohou je obraz vnitřního Božího života, aby se tento obraz stával živou skutečností a přecházel z pokolení na pokolení. Tento stav a proces, na který je Stvořitel plným právem nesmírně žárlivý, posvětil a naplnil svou pomocí a milostí jakožto drahocennou a požehnanou svátost a prohlásil nedotknutelným.

2. V lidsky nepochopitelné oběti nejen vydal na smrt svého vlastního Syna, ale připravil úchvatný způsob nejdůvěrnějšího a osobního předávání plodů této nejvyšší oběti v tajemství Nejsvětější Svátosti.

3. Do třetice se ze své nekonečné lásky jeho otcovské Srdce otevírá člověku jako zdroj bezmezného milosrdenství, které je připraveno zachraňovat to, co zahynulo, a vést ke svatosti.

Co jiného může být ďáblovým cílem, než zcela zvrátit smysl a způsob zacházení s těmito životodárnými dary. Ze všech těchto tří Božích darů se mu podařilo prakticky vytěsnat Boží lásku a na její místo dosadit lidské sobectví.

Z lidského svazku – zdroje nového života – učinil peleš zvrácené sobecké rozkoše, aby brzdil jak plození nových pokolení Božích dětí, tak zmařil formaci člověka podle Božího obrazu. Toto zvrácené zneužívání nejsvětějších Božích darů je od počátku dějin důvodem nejvyššího a oprávněného Božího hněvu. V tomto směru Satan dnes opanoval situaci tak dokonale, že z této hanebné zhýralosti učinil životní způsob a k němu zřídil přímo průmysl neřesti a smrti. Pro jeho vynalézavé šíření a právní ochranu získal k jedinečné a bezvýhradné spolupráci nejvyšší instituce lidské společnosti.

Inspirací nové degradované liturgie dosáhl za horlivé spolupráce biskupů a kněží hanebné profanace toho nejsvětějšího, co Bůh člověku daroval, takže se dnes uskutečňuje více hanebných svatokrádeží než obětí Bohu příjemných.

Jeho otcovské Milosrdenství bylo zbagatelizováno v mysli moderních prelátů a kněží na preparát, kterým se hříchy nikoliv odpouštějí, ale „rozpouštějí“, jako by o nic nešlo. Ve falešné balení „milosrdenství“ šíří sám papež a jeho družina nebezpečnou a nakažlivou chorobu relativismu a permisivismu, který působí katastrofální erozi lidského svědomí.

Vážení synodální otcové, uvědomujete si, že jste se svým postojem a zvrácenými návrhy přihlásili k aktivní spolupráci s tímto Satanovým dílem a k jeho otevřené podpoře v bláhové touze získat si oblibu tohoto světa? Svoláváte tím na sebe všech osm Ježíšových „Běda vám!“

Je to pro nás věřící šokující zjištění, když vidíme, tak říkajíc, černé na bílém, že máme zcela deviantní kapitány, kteří kormidlují naši loď do bludných vírů a zhoubných vod. Být na vašem místě, styděl bych se vrátit do své diecéze a volal bych: Hory, padněte na nás, pahorky, přikryjte nás! (tamt.)

-lš-