Sebedarování Božskému Srdci 2
„Nejsvětější Srdce, daruji Ti a zasvěcuji ti své srdce, svou mysl , svou paměť, svou vůli, aby všechno, co vykonám, co vytrpím, bylo jen pro tvou lásku a slávu; všechno, co spatřím co uslyším, ať mě vede k tomu, abych Tě miloval; všechna moje slova ať jsou jako úkony mého klanění a oslavou tvého svrchovaného majestátu; všechna hnutí mých rtů ať jsou jen projevem zkroušenosti nad spáchanými hříchy i zanedbaným dobrem. A prosím Tě, láskyplné Srdce, abych Tě mohl tolikrát přitáhnout k sobě, kolikrát se nadechnu. Kolikrát tak učiním až do posledního dechu, tolikrát Tě obětují tvému věčnému Otci, abych mu vzdal všechnu chválu, kterou mu dlužím.“
Ó Srdce plné dobroty, slyš mě a vyslechni. Nejsvětější Srdce, z něhož jsem vzešel, na němž závisím , pro které žiji, vezmi si mě, zapal mě, přetvoř mě v sebe. Učiň, aby každý můj krok vedl jen k Tobě, každý můj skutek a hnutí mě spojovalo s Tebou. Vyznávám, že chci raději tisíckrát vytrpět smrt, než se odloučit od tebe a dopustit se vůči Tobě i nejmenší nevěrnosti.“
Dílem svaté Markéty Marie odhaluje Ježíš nekonečné poklady svého Srdce
Světice nám vypráví o nekonečné milosti, kterou přijala, když se jednou klaněla Nejsvětější Svátosti oltářní:
Cítila jsem se obklopena jeho sladkou přítomností, ale tak silně, že jsem zcela zapomněla na sebe na místo, kde se nacházím a nechala jsem se vést božským Duchem a zcela jsem své srdce odevzdala síle jeho lásky. Dal mi dlouho spočinout na své božské hrudi, kde mi odhalil podivuhodné věci své lásky a nevýslovná tajemství svého svatého Srdce, která dosud přede mnou skrýval. Toto Srdce mi otevřel poprvé, ale způsobem tak skutečným a citelným, že se to nedá vypovědět:„Mé Božské Srdce je zanícené láskou k lidem a zvláště k tobě, že v sobě nemohu udržet horoucí plameny lásky a je třeba, aby se skrze tebe rozlily, ukázaly jim a obohatily poklady, které jsem ti nyní ukázal a které obsahují milosti posvěcující a pomáhající , aby byli zachráněni před propastí záhuby. Vybral jsem si tě jako propast nehodnosti a nevědomosti pro uskutečnění tohoto velkého záměru, který chci celý uskutečnit“.
Pak mě požádal o mé srdce, které jsem mu nabídla a On je vložil do svého , kde mi dal spatřit, jak se stravuje, jako malý atom v rozpálené výhni. Pak ho vyňal celé rozpálené a vložil do mě srdce na jeho místo se slovy:Vidíš, moje milovaná, jak drahocenná je záruka mé lásky! Vložil jsem do tvého boku jiskru svých nejživějších plamenů , aby ti sloužila jako srdce a stravovala tě až do posledního dechu tvého života. Jestliže až dosud ses nenazývala jinak než moje otrokyně, nyní tě nazývám milovanou učednicí mého Srdce“.
Tuto milost mi obnovoval stejným způsobem každý první pátek v měsíci.
Požehnané Srdce se mi představilo jako zářící slunce, jehož žhoucí paprsky
se zabodávaly přímo do mého srdce a mně se zdálo, že mě pálí jako oheň a že mě spálí na popel. Zvláště v tuto dobu mi božský Pán ukazoval, co ode mne chce a odhaloval mi tajemství svého láskyplného Srdce.
Serafové s ní vytvářejí první společnost ke cti Nejsvětějšího Srdce
Při jiné příležitosti nám vypráví, jak přijala tuto milost:
Když jsem jednou pracovala spolu s dalšími sestrami s konopím, uchýlila jsem se na dvorek blízko Nejsvětější Svátosti a zatímco jsem čekala na kolenou na další práci, pocítila jsem náhle velkou usebranost vnější i vnitřní a spatřila jsem láskyhodné Srdce mého klaněníhodného Ježíše, který zářil jako slunce mezi plameny své čisté lásky obklopený serafy, kteří hráli úžasný koncert a zpívali:
„Láska triumfuje, láska se raduje, láska se veselí v Božském Srdci.“
A když mě zvali, abych tyto chvály zpívala spolu s nimi a já jsem neměla odvahu, oni mě vzali a řekli, že přišli právě kvůli tomu, aby se spojili se mnou a vzdávali tomuto Nejsvětějšímu Srdci ustavičnou poctu lásky, klanění a chvály. Proto mi drželi místo před Nejsvětější Svátostí, abych Ho mohla uprostřed nich bez ustání milovat a oni mohli mít účast ve mně na mé trpělivé lásce, tak jako já jsem se těšila z jejich lásky. Toto společenství se zapsalo zlatými nezničitelnými písmeny do Nejsvětějšího Srdce. Tato milost trvala asi dvě nebo tři hodiny a plody ve mně zůstaly po celý život, jak pro pomoc, kterou mi to poskytli, tak pro příjemnost , jakou jsem přitom vždy zakoušela. Byla jsem do toho celá pohroužená a nenazývala jsem tyto anděly jinak než svými božskými druhy.“
Spojena s nebeskými duchy cítila se světice vedena k tomu, aby spojila s Božským Srdcem duše věřících, které vybízela k této svaté pobožnosti , jak se to dovídáme na různých místech z jejích dopisů. Začala se tak tvořit první sdružení zaměřená na úctu k Nejsvětějšímu Srdci, zatímco světice ve své hluboké pokoře se pokládala za nehodnou takové účasti. Jeden příklad:
„Můj Spasitel, protože mě nechtěl ztratit, spojil se sám s jedním duchovním společenstvím, se svými velmi dobrými přáteli, kteří s velkou láskou a věrností odčiňovali křivdy, které jsem spáchala. Ale já vám vyznávám, že kdyby tyto svaté duše znaly, jak jsem zlá, nikdy by nesouhlasili s podobným sdružením z obav, abych na ně nepřivolala rozhořčení a hněv milovaného Srdce, bez kterého by byl můj život nesnesitelný.“
Síla společných modliteb ke cti Božského srdce
Světice napsala: „Žádejme ustavičně toto nejdůstojnější Srdce, aby se dalo poznat a milovat a aby rozdávalo své milosrdenství těm, kteří se k němu utíkají při veřejných neštěstích. Jak mocné je Božské Srdce při usmiřování Boží Spravedlnosti, která je pobouřena množstvím našich hříchů, které na nás svolávají vlnu zármutku, ve kterém se nacházíme. Je třeba se modlit, aby nebylo ještě hůře. Společné modlitby mají u tohoto úctyhodného Srdce velkou moc, která zadržuje a odvrací přísnost Boží Spravedlnosti, staví se mezi ni a hříšníky, aby dosáhli milosrdenství.
Jak šťastný je ten, kdo přispívá k upevnění království láskyhodného Ježíše! Získává si tím jeho přátelství a věčné požehnání láskyhodného Ježíše, který je mocným ochráncem naší vlasti. Právě tak mocného potřebujeme, aby oddálil rozhořčení a přísnost spravedlivého Božího hněvu pro tak velké množstvíspáchaných hříchů. Ale já důvěřuji Božskému Srdci, že se stane bohatým pramenem nevyčerpatelného milosrdenství a milostí.
Veřejné zasvěcení Božskému Srdci
„Ó Pane Ježíši, svatá a sladká lásko naší duše, ty jsi slíbil, že budeš tam, kde budou dva nebo tři shromážděni v tvém jménu, a zůstaneš uprostřed nich. Hle, naše srdce jsou spojena, aby se Ti klaněla, chválila Tě, milovala, dobrořečila Ti a smiřovala tvé Nejsvětější Srdce, kterému jsme se rozhodli zasvětit naše srdce v časnosti i na věčnosti; zříkáme se navždy jiných lásek a všech citů, které nejsou ve shodě s láskou a citem tvého klaněníhodného Srdce. Neboť toužíme, aby všechny naše tužby a aspirace byly vždy ve shodě s tvým zalíbením, které toužíme uspokojit, jak jen umíme a můžeme. Ale ačkoliv nejsme dobří a nejsme ničím, prosíme Tě, klaněníhodný Ježíši, pro tvoji nekončenou dobrotu a sladkost tvého Nejsvětějšího Srdce, abys podporoval naše srdce a upevnil je podle slibu, který jsi učinil ve své lásce a dobrotě, aby nás od Tebe nikdy nic neodloučilo, ale abychom zůstali v tomto rozhodnutí věrní a vytrvalí a obětovali lásce tvého Božského Srdce všechno to, co by nás mohlo odvádět k marným zalíbením a svádět je k věcem, protože vyznáváme, že všechno je marnost a soužení duše kromě lásky a služby Tobě, můj božský a láskyhodný Pane a Spasiteli Ježíši Kriste, který budiž věčně veleben, milován a oslavován.“