Z proroctví Anny Kateřiny Emmerichové

Mezi viděními, které měla Kateřina Emmerichová, mají své místo také apokalyptická proroctví o osudu církve. Především, Kateřina byla pravděpodobně první, kdo viděl aspekty budoucí liturgické reformy: Mše byla krátká. Na konci se nečetlo evangelium sv. Jana. Ale to co bije na první pohled do očí, je její předpověď koexistence dvou papežů: Viděla jsem také vztah dvou papežů … Viděla jsem, jak neblahé byly důsledky existence této falešné církve. Viděla jsem, jak vzrůstají její rozměry. Do města přicházeli heretici všeho druhu. Místní klérus propadl vlažnosti, viděla jsme velkou temnotu… ( 1. května 1820).

Tradiční katolický svět je velmi kritický k chystaným změnám v učitelském úřadě papeže Františka ve věci manželství. Církev, která vzniká podle Kateřinina vidění, je církev „falešná“. Je zkažená špatnou naukou (o něco dříve mluvila o „protestantizované“ církvi a o zpustošení zvlažnělé církve). Ale to všechno nebylo na překážku bergogliovského efektu, vlny souhlasu, plného kostela a front u zpovědnic.

Vidím Svatého otce ve velké úzkosti. Bydlí v jiném paláci a připouští k sobě jen nevelký počet přátel sobě blízkých. Bojím se, že Svatý otec bude muset trpět před smrtí mnoha zkouškami. Vidím, že falešná církev temnot dělá pokroky, a vidím strašný vliv, jaký má na lid. (10. srpna 1820). Ještě jednou je zde řeč o popularitě nové církve, která blahoslavené Kateřině působí velké starosti.

Pak jsem viděla to, co se týkalo protestantizace, která postupně převládala nad katolickým náboženstvím a urychlovala úplný úpadek. Velká část kněží byla svedena falešnými naukami mladých vyučujících a všichni přispívali k dílu zničení. V těch dnech víra upadla velmi hluboko a zůstala zachována jen na několika málo místech, v nemnoha domech a v nečetných rodinách, které Bůh chránil před zkázou a válkami. (1820)

A ještě o „velké církvi“. Viděla jsem mnoho duchovních, kteří se dali zaplést do idejí velmi nebezpečných pro církev. Budovali církev velkou a extravagantní. Ale proroctví zde mluví také o nauce z pokoncilní doby, která zachvátila velkou část církve, o falešném ekumenismu a náboženské svobodě. Všichni měli vstoupit do církve, být spojeni a mít stejná práva: evangelíci, katolíci, všechny sekty a denominace. Tak vznikala nová církev. Ale Bůh měl jiné projekty. ( 22. dubna 1823).

Nikdo z nás není schopen říct, kdy a jak se tato proroctví naplní. Udivuje však soulad mnoha aspektů převážně temných v dnešní církvi.

Mattia Rossi