Když Marta přijala ve svých devíti letech první svaté přijímání, zjevil se jí Ježíš v podobě dítěte. Ujistil ji, že se jí ukáže viditelně při každém svatém přijímání. Tato milost ji provázela i po čas klášterního života v kongregaci Navštívení Panny Marie. Zajistila jí sílu obětovat se Bohu jako dítě, jako Ježíš v Eucharistii.

Jednou v čase Vánoc se Marta ocitla zázračně v betlémské stáji. Panna Maria vzala z jeslí malého Ježíška a položila jí ho do náruče a řekla: „Dcero, dávám ti své dítě tak, jak jsem je dala světu.“ V tom okamžiku pocítila sestra v sobě úžasnou duchovní svěžest a vnitřní radost z přijetí utrpení jako smírné oběti. Pevně k sobě přitiskla Ježíška. Procítila přitom hlouběji tajemství Ježíšova narození: viděla zblízka chudobu, kterou si zvolil při svém příchodu na svět a která by měla být vzorem pro nás, zvláště pro řeholníky. Současně pochopila, jak velice se Bůh v betlémské stáji ponížil. Proto vyžaduje od těch, kteří ho chtějí následovat, velkodušnou obětavost a sebezapření.

Marta Chambonová uslyšela slova: „Musíš se ode všeho odpoutat. Řeholní život není život požitků, ale je naplněn chudobou, poslušností a utrpením.“

Víťazstvo srdca 4/1977