8. června 2018 autorizoval papež František Dekret Kongregace pro svatořečení, který uvádí mimo jiné potvrzení zázraku, který se udál na přímluvu významné mexické mystičky ctihodné služebnice Boží Conchity Marie Armidy, vdovy a matky rodiny, narozené 8. prosince 1862 v Luis Potosí ( Mexiko) a zesnulé 3. března 1937 v Mexico City.

Tato promulgace znamená, že ctihodná služebnice Boží bude v krátké době prohlášena za blahoslavenou. Bůh nám ji staví před oči v době, kdy její poselství, které přijala od nejvyššího Velekněze před 100 lety, zní jako rozhodující varování. Představuje nám totiž nekonečné poklady, které nám Ježíš a jeho Matka nabízejí a jejichž přijetí nebo nepřijetí znamená záchranu nebo záhubu.

Od doby, kdy Bůh zjevil lidem tajemství svého vnitřního života a své vlastní podstaty jakožto jednoho Boha ve třech osobách, jakákoliv jiná představa Boha není hodna tohoto jména.

Vnitřní Boží život se vymyká zcela našim pojmům, naší zkušenosti i představivosti a k jeho vyslovení můžeme použít své pojmosloví jen velmi vzdáleně a přibližně s hlubokým vědomím jeho nedostatečnosti. Až jednou spatříme Nejsvětější Trojici tváří v tvář, zcela zapomeneme na své lidské představy, protože při jejich konfrontaci se skutečností bychom zjistili, že jsou Boha tak nekonečného, svatého a ve své plnosti nejvýš dokonalého a nevýstižného zcela nedůstojné.

Naše lidské představy o Bohu jsou nedostačující už jen proto, že jako nekonečná bytost nezná ona nevyhnutelná omezení, jaké pro nás představuje prostor a čas.

I přes nesmírnou propast, která nás od Boha dělí, Boží Syn se stal naším Bratrem a nesmírně touží po tom, abychom se i my stali účastníky jeho lásky podle stejného vzoru, jako On je účastníkem lásky, která panuje od věčnosti mezi Otcem a Synem. Nesmírně touží uvést do nitra této nejvznešenější svatyně všechny, kdo se mu zcela odevzdají s naprosto čistým a pokorným srdcem. Na nedostupném tajemství vnitřního života Boha jediného v Trojici stojí jako na jediném možném základu celé naše bytí a především náš duchovní život, k němuž jsme z jeho nesmírné lásky a štědrosti povoláni.

I když pojmeme co možná nejlépe to, „co“ od nás náš život s Bohem předpokládá a požaduje, k přiměřené odpovědi na podstatné otázky „jak?“ a navíc „proč?“ můžeme dospět jedině pod zorným úhlem jediného obrazu všeho bytí, a tím je Boží trinitární podstata. Všechen opravdový duchovní život není ničím jiným než prožíváním, podobenstvím a přímou účastí na životě Nejsvětější Trojice. Z důvěrnosti a splynutí, k jakému nás Ježíš touto cestou zve, nás jímá přímo závrať.

Když se Pán Ježíš loučil se svými apoštoly, které si plné tři roky připravoval a vychovával, musel jim nakonec přiznat: Měl bych vám říct ještě mnoho jiného, ale teď byste to nemohli snést. Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.

Pomoc Ducha Svatého k opravdovému a hlubokému porozumění Božího zjevení pokračuje a bude dále pokračovat. Mystici a učitelé církve jsou prostředníky Ježíšova slíbeného Ducha až do dnešních dnů. K těmto Ježíšovým prostředníkům patří také mexická mystička služebnice Boží Conchita Armida, kterou si Pán Ježíš zvolil a povolal před více než 100 lety, aby z ní učinil jednak dobrovolnou oběť ke spolupráci na spáse a posvěcení duší, zvláště duší kněží, jednak své zvláštního posla, ve kterém našel své zalíbení.

Předal nám jejím prostřednictvím nedocenitelný poklad, jaký nemá v oblasti mystických zjevení obdoby co do rozsahu, ani co do obsahu. Věnoval totiž celých čtyřicet let podrobné katechezi, ve které nám předal svá důvěrná sdělení, jak máme doopravdy žít v Bohu a s Bohem, aby On žil s námi a v nás. Předložil nám tak postupně ve zcela novém světle podstatu teologie, a to skrze prisma vnitřního života Nejsvětější Trojice, aby se tato nejvyšší a nejposvátnější pravda proměnila ve skutečnost našeho vlastního života v Trojici a s Trojicí. Učiteli a vůdci na této cestě se musí stát především jeho služebníci kněží, které jeho nebeský Otec tomuto cíli od věčnosti ve své lásce vyvolil a zplodil.

Toto zcela mimořádné Ježíšovo kázání není určeno pouze kněžím. Souběžně s tím, jak Pán zdůvodňuje a vysvětluje nedostižnou a nezastupitelnou důstojnost svátostného kněžství, poukazuje a na příkladu Panny Marie i samotné Conchity dokládá jeho organickou spojitost se vznešeným a nezbytným posláním všeobecného kněžství.

Tuto svou svatou nauku předkládal Církvi prostřednictvím své vyvolené služebnice v první polovině dvacátého století, aby se stala úplným protikladem a protiváhou toho, co se pak v církvi událo v druhé polovině stejného století. Nebyla to jistě náhoda, že právě v době, když tato jeho zjevení probíhala, rozpoutal Satan v Mexiku kruté pronásledování křesťanů, které jakoby předznamenalo osud, s jakým se tento neocenitelný Boží dar bude nadále setkávat.

Celý bohatý materiál, který je svým rozsahem větší než dílo sv. Tomáše Akvinského, prošel pečlivým studiem učitelského úřadu Církve v rámci přísného procesu blahořečení Conchity Armidy, které bylo zakončeno v roce 1999 výrokem o hrdinském stupni ctností služebnice Boží Conchity.

Jedná se tedy o ověřenou a autentickou nauku církve, která si zasluhuje pečlivé studium především kněží. Tito Ježíšovi služebníci tak získávají neobyčejnou příležitost do hloubky poznat a pochopit svou skutečnou vznešenou a svatou identitu tak, jak ji od věčnosti pojímá Bůh Otec, jeho jednorozený Syn jako Nejvyšší Velekněz, a jak ji formuje jejich vzájemná Láska a Život – Duch Svatý.

O všech, kteří se otevřou přijetí tohoto bohatství, platí v plné míře Ježíšovo podobenství o člověku, který našel na poli poklad a z radosti nad ním prodal všechen svůj majetek a to pole koupil.

                                    * * *

Životopisné údaje

Služebnice Boží Concepcion Cabrera de Armida se narodila v Mexiku v Potosí (1862) a zemřela v Mexiko City (1937). Jejím manželem byl Francisco Armida (1884 – 1901), se kterým měla devět dětí, jen čtyři ji přežily. V 41 letech ovdověla. Byla vzorem manželky a matky. Lidově je známá pod jménem Conchita

 Během duchovních cvičení 1889, obdržela silnou inspiraci , která v ní zanechala na celý život nesmazatelnou stopu: „Tvým posláním je spása duší“

 Založila řadu duchovních děl: Apoštolát Kříže (1894), Řeholní sestry Od Kříže a Božského Srdce Ježíšova (1897), Kněžské bratrstvo 1912) . V roce 1914 spolupracovala s ct. P. Felixe de Jesùs při založení řádu Misionářů Ducha Svatého.

Z těch, kteří byli jejími duchovními rádci, je třeba připomenout služebníka Božího P. Antonie Plancarte Labastida ( vedl její první duchovní cvičení), P. Alberto Cuzcó Mir, ctih. P. Felixe de Jesùs Rouger, ctih. Mons. Ramón Ibarra Gonzálese a služ. Božího Mon. Luise Martineze. Dále sem patří významní teologové P. Michel M. Philipon OP a P. Juan Gutiérez MSpS.

 Bylo publikováno 46 jejích knih. Její sebrané rukopisy obsahují 158 svazků. Její Duchovní deník „Cuenta de Conciencia“ zahrnuje čtyřicet let jejího života. Obsahem spisů zveřejněných i nezveřejněných je vášnivá láska ke Kristu a úsilí učinit ho milovaným a poznaným.

Její spisy pojednávají o těchto hlavních tématech: účast na trinitárním životě, křesťanská zkušenost s Bohem, láska k Bohu a ke Kříži, Božské Srdce Ježíšovo, život podle Ducha Svatého, Eucharistie, Maria, Církev, kněžství, spása duší.

Její duchovní zážitky se soustřeďují kolem vtělení Slova a díla Ducha Svatého v Mariině lůně, zdůrazňuje zasnoubení Kristu s cílem sdílet s ním jeho lásku zvláště k duším a ke kněžím; duchovní život jako život v Trojici. Přetvoření v Krista a život v Duchu Svatém jsou rozvojem darů přijatých ve křtu svatém. Její hrdinské ctnosti byly uznány a potvrzenky papežem v roce 1999.

Duchovní matka duší, zvláště kněží

Conchita pod vedením Pána si krok za krokem uvědomovala, že má být matkou duší a obzvláštním způsobem matkou kněží. Tyto velké tužby, které v jejím srdci probudil Pán, se staly jejím životem v souladu se zasnoubením Kristu a s dílem kněžského sebeobětování.

Její duchovní mateřství se orientovalo nejdříve na spásu duší a posvěcení všech vykoupených podle Pánova sdělení: „Dáš mi mnoho duší“ (CC1, 151-152), „Spasíš mnoho duší“, „Tvýma rukama projdou tisíce duší, které mi budeš obětovat“ , „mnoho duší bude mít prospěch z milostí, které jsem ti udělil (CC 19, 322). „Miluj duše, protože já je miluji“ (CC 24, 166).

Conchita se nezaměřuje na sebe, ale na druhé a na následování Kristovy lásky. Láska k duším se pak soustředila do touhy po posvěcení kněží: „Jsi určena k posvěcení duší, obzvláště duší kněží (CC 18, 221).

Tato láska ke Kristu a k duším a obzvláště ke kněžím se odráží zvláště v mateřské duši Panny Marie, která bude pro Conchitu vzorem: „Protože jsi matka podle vzoru Marie, jsi mysticky i matkou mojí a matkou kněží“ (CC 50, 176). Proto má být srdce Conchity naplněno mateřskou něžností, jakou Kristus nachází v Marii: „Tato mateřská něžnost pochází z něžnosti Mariiny, budu ji hledat ve tvém mateřském srdci a v srdci tvých synů“ (CC 49, 95). Odtud pramení pro Conchitu nezbytnost napodobovat Marii v její velkodušné věrnosti a v sebeobětování spolu s Kristem: „Moje Matko, svatá Panno, dej mi své srdce a jeho tlukot, abych uměla milovat Ježíše“ (CC 49,95).

Mateřská láska Mariina ke kněžím pramení z jednoty a ztotožnění kněží s Kristem ( alter Christus). „Proto má Maria v sobě mnoho kněžského a z toho důvodu od okamžiku vtělení Slova v jejím nejčistším lůně hledá Maria oprávněně v každém knězi svého Ježíše, který byl počat v jejím panenském lůně spolu se mnou. (CC 50, 172). Její život bude ustavičnou obětí pro Církev: „Posvěcuj se za Církev… Chci, abys byla obětí pro Církev“ (CC10, 194-195). „Neboť moje první láska po lásce k Otci je moje láska k Marii, pak k mým kněžím, k mé Církvi a uším v ní . To jsou moje lásky a v těchto nesmírných láskách jsou také moje bolesti“ (CC 49, 91-92).

Kristova láska k jeho kněžím spočívá v tom, že je od okamžiku vtělení Slova chápe jako součást svého kněžství „Otec spočinul na mně pohledem nekonečné něžnosti a lásky, vložil do mne, svého Slova, svou inteligenci, svou moc, svou lásku a v tomto jeho pohledu jsem pochopil a pocítil, jak se v Knězi rodí kněží“ (CC 51, 32).

Z Kristovy lásky k Otci v Duchu Svatém a z jeho lásky k Marii a k Církvi se rodí jeho zvláštní láska ke kněžím. „Miluji služebníky své církve jako zorničky mých očí, a proto mi působí bolest urážky toho, co miluji nejvíce a co by i oni měli milovat“ (CC 35, 106-107). „Moji kněží na zemi jsou po Marii nejdokonalejší dílo mého Otce, protože jsou odleskem jeho jediného Syna. V celém množství kněží vidí Otec jediného Kněze, vidí jen Mne v kněžích, kteří jsou ve mně obsaženi“ (CC 50, 388). Touto svou láskou ke kněžím chce Kristus infikovat Conchitu, aby se cítila jako jeho duchovní matka: „Vnitřní bolesti mého Srdce jsou vznikem a kolébkou kněžství a budou vždy pramenem povolání. .. .. V mém srdci není nic důvěrnějšího než moji kněží“ (CC 54, 1285).

Conchitin život je tedy plodem těchto Kristových lásek, je duchovní účastí na skutečnosti Krista, vtěleného Slova. „V uskutečnění mystického vtělení, v tvém srdci Duch Svatý silou plodnosti Otce vložil do tvé duše Slovo a s ním také všechny své kněze“(CC 50, 176).

Conchitin život je zasvěcen posvěcování kněží jakožto důsledek účasti a prožitku lásek Krista Velekněze. To je poslání, které přijala od Pána: „Skrze tebe se v mnoha kněžích vznítí láska a bolest“ (CC 18, 221). „Mnohokrát jsem tě žádal, aby ses za ně obětovala, abys je přijala za své v síle odrazu Panny Marie v tobě“ (CC50,156).

Její odpověď v podobě dokonalého sebeobětování byla ustavičná a trvalá. „Obětovala jsem (Otci ) všechno v jednotě s mým božským a milovaným Slovem ve prospěch kněží, které Božské Srdce tolik miluje. Patřím jim, jsem pro ně hořící hranicí až do poslední bolesti a posledního dechu mého života, obětuji ho za ně. Ó vznešené poslání bolesti a lásky, jakého nezasluhuji! ….Díky, díky, můj Bože! Ve všech kněžích vidím Tebe, Nejvyššího a Prvního Kněze, kterého chci tolik milovat!“ (CC 54, 86). „Cítím, že mi nepostačí jen bojovat o mé posvěcení, ale toužím být darem Ježíši, před ním a s ním, v jeho vlastní oběti, posvěcovat to, co on nejvíce miluje, své milované kněze všech postavení, kněží celé Církve“ (CC 56, 256-269).

Ježíš jí plně potvrdil toto poslání: „Jako jsou moje zásluhy nekonečné a trvalé, tak i kdyby byla tvoje památka ze světa vymazána, moje zásluhy trvají a tvoje činnost pro kněze v církvi všechno přetrvá a spasí a zdokonalí mnoho kněží. Tvoje působení neskončí ani v nebi, i když jiným způsobem bude vždy působit ve prospěch mých kněží, aby je pronikala láska a sjednocení se mnou. Moje vykupitelské a spasitelné působení neskončí, dokud potrvá jedna jediná duše, kterou je třeba spasit, a tvoje působení, které je nyní obětí a pak bude přímluvou, rovněž neskončí. Já jsem správcem svých milostí a duší. Tebe vzhledem k svým vysokým cílům jsem si vyvolil pro své kněze; v jednotě s Marií je bude tvoje duše přidělovat jak nyní, dokud jsi v životě, tak i potom po své smrti. Tyto milosti neskončí, protože stály nekonečné zásluhy Boha – Člověka, a to, co je od Boha, nikdy nekončí, nikdy“(CC 54, 361-364).

                                                          Sestavil Mons. Juan Esquerda Bifet

Poznáma:

Zkratka CC označuje šedesátisvazkové dílo Cuente de conciencia -Duchovní deník, který Conchita psala na Pánův příkaz. První číslo označuje svazek, další stránky.

Z Duchovního deníku Conchity Armidy sestavil Juas Gutiérrer Gonzáles MSpS , člen Kongregace misionářů Duch Svatého, kterou založila Conchita Armida, knihu, která vyšla v češtině pod titulem
„Pán Ježíš o svých kněžích“ . Vydala Matice cyrilometodějská v Olomouci v roce 2010. Vybrané katiloly z této jedinečné knihy  jsou publikovány na těchto stránkách.