Zakladatel trnem v oku

                                                                                     1. 8. 2019

Avvenire šíří další jed proti vypovězeným docentům institutu Jana Pavla II.. Luciano Moia je obviňuje z útoků proti papeži (čím zasluhují, aby byli postiženi, neboť interpretovali Amoris Laetitia ve světle bývalého magisteria a papežský dokument, který nepřipouští diskuze, obviňují z revolučního ducha.

Vincenzo Paglia

Když čtete tiskovou zprávu, kterou vydal večer 29. července papežský teologický institut Jana Pavla II. pro manželství a rodinu, nevíte, zda se máte smát, nebo zlobit. Komuniké mělo za cíl popřít zprávy a komentáře z těchto dnů k manévrům velkého kancléře ústavu Monsignora Vincenzo Paglii, s cílem očistit dědictví Jana Pavla II. a jeho institut od nejreprezentativnějších učitelů a navázat na „vizi Jana Pavla II.“. Ve skutečnosti to v podstatě potvrzuje, co jsme již v této věci publikovali.

Tisková zpráva hovoří o „posílení“ instituce, takže „nejde o revoluci nebo zpronevěru“. Jsou to však samotní studenti, kteří ve zveřejněném dopise prezidentu a velkému kancléři Institutu zdůraznili svou nespokojenost, že nová nařízení o studiu likvidují pojetí, jaké si pro tuto instituci přál její zakladatel Jan Pavel II.: zrušení katedry základní morální teologie – kolem které Jan Pavel II. instituci vybudoval – žádná zmínka o teologii těla, žádný odkaz na mytologii těla. Nemluvě o tom, že jsou zařazeni a přijímáni noví učitelé, jejichž postoje jsou na hony vzdáleny od ducha, jaký sledoval Jan Pavel II., a od onoho obsahu, v jakém měl institut působit. To je jistě zcela zvláštní způsob, jak institut posílit.

Pokud jde o popření existence dopisu studentů, kteří si „stěžují na tyto novoty“, včerejší zveřejnění dopisu samotných studentů zaslaného prezidentovi Sequerimu a velkokancléři Pagliovi dne 25. července zcela odstraňuje jakékoliv pochybnosti a je směšné snažit se popírat to, co se dá docela snadno prokázat.

Stejně směšná je snaha popírat, že v rukou velkokancléře monsignora Paglii se nyní soustřeďuje veškerá moc. Konkrétně se v komuniké např. uvádí, že »na rozdíl od minulosti se jmenování nových stálých učitelů bude muset konat prostřednictvím veřejného výběrového řízení«. Musí se však údajně připustit, že se zrušením dosavadní instituce a aktivováním nové o jmenování všech učitelů – za neexistence Rady institutu – rozhodují pouze Paglia a Sequeri. Takže po konkrétní kritice přesně akceptují to, co jsme kritizovali: říká se tomu koncentrace sil.

A tady přichází nejzábavnější část. Jak můžeme odůvodnit propuštění mons. Meliny a P. Noriegy? „Žádné čistky, to by nám tak scházelo!“ Problém je v tom, že v prvním případě monsignor Melina už nemá co vyučovat. Jeho předmět „základní morální teologie“ se ruší, takže mu nelze nabídnout práci. Proč však byl vyřazen tento předmět, který tvořil v záměrech Jana Pavla II. základní kámen, na kterém byla postavena celá škola? Je to trik starý jako svět, když se chcete někoho zbavit: „zruší se místo“, které zastává. Nemluvě o existujících dalších lekcích morální teologie: Co brání tomu, aby byly přiděleny monsignoru Melinovi? Záminka odůvodnění je až příliš zřejmá.

V případě otce Noriegy se vyšplhal rekord na olympijskou úroveň: »Nutno podotknout, že jmenování profesora Noriegy je vyloučeno, protože zastává funkci stabilního docenta jako generální představený řeholního řádu«, uvádí se v komuniké s odvoláním na kánon 152 KC a čl. 29 Veritatis Gaudium, apoštolské konstituce k papežským univerzitám. Ale Noriega je už od roku 2008 generálním představeným Učedníků Srdcí Ježíšova a Mariina a nikdo si nevšiml, že by to představovalo nějakou neslučitelnost, navíc, tento jeho mandát v řádu končí v lednu 2020, za několik měsíců. Kde je nekompatibilita? Stačí si přečíst kánon 152, který by měl představovat zákaz výuky pro Noriegu: »Nikomu nesmí být přiděleny dva nebo více neslučitelných úřadů, tj. nesmí být vykonávány současně stejnou osobou«.

A v čl. 29. VG stojí: »Pro výkon svých povinností jsou učitelé osvobozeni od jiných povinností, které nejsou slučitelné s jejich výzkumnými a výukovými úkoly.« S ohledem na zkušenosti z těchto let a svědectví studentů je velmi obtížné tvrdit, že by otec Noriega nebyl schopen vykonávat tuto ‚dvojí, ne-li trojí funkci‘, neboť pro Jana Pavla II. byl učitelem a také redaktorem.

A pokud jde o ostatní učitele vystrčené za dveře, u nikoho z nich neschází „důvod“ nebo „trik“. Jak sděluje komuniké, byly zredukovány dodatečné kurzy a semináře, takže pro některé učitele ve vedení už není místo, možná v budoucnu, kdo ví. Ale schválený statut hovoří o tom, že všichni budou mít možnost dokončit studium podle starých plánů. Budou-li však vyučující propuštěni a katedry zrušeny, jak to vůbec bude možné? A jak má tedy docházet k „posílení výuky“?

Na to Paglia neodpovídá. Je to příliš složité i pro samotného manipulátora.

 Riccardo Casciolii  Nuova Bussola Quotidiana