»Čistý, soucitný a zanícený pro radikální reformu«; »praporečník politiky „nulové tolerance“ vůči kněžím, kteří obtěžují nezletilé«; konečně »přitažlivá tvář pro veřejnost«, pro americkou církev; »nedotčený sexuálními skandály«. Těžko se ubránit úžasu, když se objeví tyto charakteristiky, které se mají vztahovat na Theodora E. McCarrika: Pramen? Washington Post 28. dubna 2002, dlouhý článek celý věnovaný »současnému muži Vatikánu«, jak hlásá titulek.
Tehdy právě skončilo setkání mezi papežem Janem Pavlem II. a americkými kardinály o skandálu sexuálního zneužívání, které zranilo americkou církev. McCarrick, o rok dříve jmenovaný kardinálem, je skutečným leaderem této skupiny. Zůstáváme ohromeni exaltací jeho osobnosti v novinách, které se rozhodně nevyznačují sympatiemi ke katolické církvi, a pověstí, jaká obklopovala stejného McCarrika, dnes synonymu hříchu. A ještě větší úžas vyvolá skutečnost, že již o dva roky dříve obdržel Vatikán zprávu týkající se nepřístojného jednání kardinála s jeho seminaristy.
Tato skutečnost je výstrahou pro sumit o sexuálním zneužívání, který 21. února začíná ve Vatikánu. K ničemu nejsou řeči ani proklamace o „nulové toleranci“. Nezbytná je radikální „operace pravda“, která spočívá ve faktu, že vyjdou na světlo všechna fakta a všechna odpovědnost, ale současně je třeba jít až ke kořenům tohoto strašného skandálu a uznat jeho opravdový dopad. Dopis dvou kardinálů Burkeho a Brandmüllera je proto prozřetelnostní.
Dva pozůstalí ze čtyř, kteří v roce 2016 podepsali „dubia“, se hlásí k trvající platnosti oné iniciativy, na kterou papež dodnes dluží odpověď. A jdou hned ke kořenu otázky: »Za sexuální zneužívání je obviňován klerikalismus, ale první a hlavní odpovědnost se netýká zneužití moci, ale skutečnosti, že se klérus vzdálil od pravdy Evangelia. Popírání Božího i přirozeného zákona, dokonce veřejné, ve slovech i skutcích, stojí u kořene všeho zla, které rozvrací určitá církevní prostředí.
Právě z tohoto vzdalování se od Evangelia vyplývá skandální chování, „rána homosexuální agendy“ podporovaná a chráněná organizovanými sítěmi a klimatem spolupachatelství a omerty.
Je to cesta, která je velmi vzdálená od té, jakou zastává papež František a přípravný komitét. V pondělí jsme slyšeli na tiskové konferenci, co řekl Blase Cupich: o homosexualitě se nehovoří, to není příčina zneužívání; jestliže celá diskuze zůstává zaměřena jen na zneužívání nezletilých, pak to, co se z převážné části týká McCarrika, by se na přetřes vůbec nedostalo. Jenomže právě to, co se stalo r. 2002, by nás mělo o něčem poučit: eminence se mohla cítit docela v bezpečí, protože se pozornost soustředila na pedofilii, zatímco jeho vášní byli seminaristé.
V každém případě neřest, na kterou se chce omezit tento sumit, činí ještě naléhavějším apel kardinálů Burkeho a Brandmüllera, kteří se obracejí přímo k biskupům, aby nemlčeli a pozvedli svůj hlas za záchranu a vyhlášení nedotknutelnosti neměnné církevní nauky.
Riccardo Casciolli . Nuova BUssola Quotidiana