V zápiscích ctih. Luisy Piccaretty čteme:

Vzpomínám si, že když mi chtěl Ježíš představit ta nejohavnější trápení, vyvedl moji duši z těla a představoval mi hříchy, kterých se lidé dopouštějí. A dal mi ochutnat hořkého jedu, který byl účinkem tolika hříchů. Když do mě vložil částečku této své hořkosti, cítila jsem, že do mě vstupuje látka tak odporná, páchnoucí, hořká a hnijící, že jsem cítila, jak vychází z mého těla takový pach, že zcela obracel můj žaludek, a kdybych si nebyla vzala a nespolkla kousek něčeho jiného, byla bych omdlela. A je třeba říct, že toto se dělo nejen, když mi dával Ježíš poznat vykřičené a veřejné hříšníky, ale zvláště tehdy, když mě vzal s sebou do kostelů, kde je můj milý Ježíš urážen.

Ó, jak se dotýkaly jeho srdce ony skutky, samy o sobě svaté, ale prováděné tak nepřístojně, ony modlitby bez vnitřního ducha, fingovaná zbožnost, jen zdánlivě důstojná, ono pokrytectví, že se mi jevily jako otevřený útok na důstojnost mého Ježíše. Jak odporně tyto špatně provedené úkony zapáchaly onomu srdci tak svatému, čistému a upřímnému! Jak často si mi stěžoval a říkal: „Dcero moje, pohleď, jak i ti kterým se říká zbožní, mě urážejí a dorážejí na mne dokonce na svatých místech při samotném přijímání svátostí! Proto místo aby přijímaly milosti a vycházely z chrámu očištěné, tyto duše vycházejí ještě více ušpiněné hříchem, a tedy ode mne nikoliv požehnané.

Ve stejné chvíli mě upozornil na jisté osoby, které přijímaly svatokrádežně; kromě kněží, kteří celebrovali mši svatou jen z rutiny, či pro zisk či ve smrtelném hříchu, který je hrůza jmenovat. Kolikrát mi Ježíš ukázal scény tak bolestné pro jeho srdce, že ho to uvádělo do agonie. Častokrát, když kněz slavil svaté tajemství lásky a požíval oběť, hostii smíření, Ježíš byl nucen rychle opustit jeho srdce pošpiněné duchovní bídou. Jindy, protože byl volán, aby sestoupil a vtělil se do hostie působením mocného slova kněze, jeho hostie ještě neproměněná páchla, protože ji držely nečisté a svatokrádežné ruce a svou autoritou ho nutily, aby se vtělil do této hostie, která ronila nejdříve hnilobu a nečistoty, a pak krev z bohovraždy.

Jak politování hodný se mi jevil tento svátostný Ježíšův stav! Zdálo se, že by chtěl prchnout z těchto špinavých rukou, ale byl nucen svým slibem, aby zde zůstal, dokud trvá způsoba chleba a vína a nejsou stráveny v tomto žaludku, kde to páchne ještě odporněji než ony ruce, které se ho tolikrát nehodně dotýkaly. A když byly posvátné způsoby stráveny, přicházel ke mně a takto si stěžoval: „Ach, moje dcero, dovol mi, abych do tebe vlil díl této mé hořkosti, protože ji sám nemohu déle vydržet. Měj soucit s mým stavem, který se stal tak bolestný. Měj trpělivost, ať trpíme pospolu“.

Řekla jsem: „Pane jsem připravena s tebou trpět, kéž by mi byla dána schopnost převzít od tebe všechny hořkosti, jak ráda bych to udělala, abych tě už neviděla trpět!“

Když jsem to řekla a on vlil do mě část hořkosti, kterou jsem byla schopna pojmout, řekl mi: „Moje dcero, to co jsme do tebe vlil ze svých hořkostí, je ničím, ale kolik, kolik duší bych chtěl, aby byly ochotny přijmout stejnou oběť, jakou jsi přijala ty z lásky ke mně. Ne, že bych mohl do nich vlít ihned všechnu hořkost mého srdce, ale měl bych alespoň satisfakci, že jsme si navzájem projevili lásku a dobrotu.“

A přece není možno slovy to vyjádřit. Jak hořké byly tyto dávky, jedovaté a nechutné, že někdy můj žaludek je odmítal přijmout a když jsem se snažila to spolknout, prudké dávení to vrátilo až do hrdla, ale někdy jsem to vydržela, díky milosti. Kdo může říct, jaké utrpení mi působily ony výrony. Bylo jich tolik a tak velké, že kdyby se mi nedostávalo posily, byla bych již jistě obětí smrti.

A přece opakuji, že Ježíš mi předával jen minimální část, protože žádný tvor nemůže snést tolik hořkosti a tolik sladkosti současně. Jen Ježíš může snést to, co působí hřích. Jak ošklivý a katastrofální je hřích! Kdyby všichni okusili ještě zaživa tuto jedovatou a hořkou esenci, vyhýbali by se hříchu jako hroznému netvoru, který vylézá z pekel.

 Luisa Piccaretta, Il regno del fiat divino, Memorie dell´infanzia 34.                                                          Překlad -lš-