Petice, které přicházejí předsedům biskupských konferencí, požadují drastická opatření a přísné normy včetně zákazu připouštět ke kněžskému svěcení osoby s homosexuálními tendencemi.
Petice, kterou podporuje katolická švýcarská asociace Pro Ecclesia podporovaná LiveSiteNews (v angličtině), Nouva Bussola Quotidiana (v italštině)a Infovaticana (ve Španělsku) vychází z konstatování, že existují pokusy vyhnout se řešení současných problémů nikoliv jako skutečné homosexuality, a jednat pouze o zneužívání nezletilých. V církvi existuje lobby gay, které stále více sílí a chce legalizovat homosexualitu i mezi klérem.
Proto je nezbytné, aby vrcholné vedení Vatikánu vydalo neodvolatelné poselství, že vzhledem k existujícím údajům 80% případů sexuálního zneužívání příslušníky kléru jsou ve skutečnosti skutky homosexuality a jejich obětmi dospívající a velmi zranitelní mladí dospělí.
Petici podpořili mezinárodní koalice Voice of Family a osobnosti jako Donn F. Bethell (USA), Petr Kwasniewski (USA), Anna Silvas (Austrálie), Christian Spaemann (Německo), Pedrp. Llera (Španělsko) a P. Robert Nortz (USA). Tato petice požaduje především opětovné zavedení opatření podle kán. 2359 §2 Kodexu církevního práva z roku 1917, který výslovně nařizuje, aby příslušníci kléru odpovědní za homosexuální akty, byli zbaveni úřadu a v těžkých případech převedeni do laického stavu. Tato norma týkající se výslovně osob v kněžském stavu se z kodexu 1983 zcela vytratila.
Kromě toho petice požaduje od Papežské rady pro legislativní texty, aby definovala přesně v duchu uvedeného kánonu, že kdykoliv se mluví o „kléru“, rozumí se tím také biskupové a kardinálové. Další body se týkají požadavku adresovaného papeži, aby odvolal z úřadu všechny biskupy, kteří se provinili zakrýváním nemravných kněží; dále požaduje přísnou aplikaci směrnice Ratio fundamentalis istitutionis sacerdotalis (2016), která zakazuje kněžskou ordinaci kandidátů s homosexuálními tendencemi; požaduje, aby náhrady a hojení ran způsobených obětem zneužívání, ať už nezletilých nebo dospělých, byly aplikovány věrohodným způsobem »jak v duchu a tak v konání« a aby byli postiženi i kněží, biskupové a kardinálové, kteří homosexualitu a homosexuální sítě podporují.
Tato petice míří k samému srdci kalamity „sexuálního zneužívání“ s jasnými a prostými měřítky, bez nichž by dále pokračovala lhostejnost a dvojakost přes všechna slovní prohlášení. Je evidentně absurdní, jestliže se na jedné straně proklamuje „nulová tolerance“, na druhé straně se odpovědná místa pečlivě vyhýbají rozuzlení problému homosexuality, která je kořenem sexuálního zneužívání. Ředitel vatikánských médií Andrea Tornielli si dovoluje tvrdit, že ani v případě Theodora McCarricka není možno mluvit o homosexualitě, a to všechno navzdory tomu, že jsou dokumentovány jeho několikaleté homosexuální styky se seminaristy.
Téze, která se má prosadit, tvrdí, že ve všech těchto případech převládá klerikalismus a zneužití moci. Není to náhoda, že v dlouhém dopise americkým biskupům se papež František jen dvakrát zmínil o „sexuálním zneužívání“, ale v obou případech v závěru připojuje výraz „zneužití moci a svědomí“. A navíc na exerciciích amerických biskupů, které si od papeže vyžádali, aby získali potřebné měřítko pro současnou krizi spojenou se sexuálním zneužíváním, kazatel, kterého výslovně delegoval sám papež – otec Raniero Cantalamessa – se ani v nejmenším nezdržel u tohoto klíčového tématu, nýbrž mluvil pouze o zlu spojeném s bohatstvím.
Na druhé straně kardinálové jako Walter Brandmüller, Gerhard Müller a Raymond Burke v posledních svých rozhovorech a reportážích na téma homosexuality zdůrazňovali, že toto téma je v případě sexuálního zneužívání naprosto nezbytné.
Riccardo Cascioli, Nuova Bussola Quotidiana