Zatímco v Německu se rozvíjí rozkol za nedůstojného mlčení Vatikánu, potvrzuje se nestravitelnost starověkého římského obřadu pro papeže a biskupy. V současné době probíhá přetahování mezi Kongregací pro naukou víry a státním sekretariátem.

Zvěsti, které signalizují restriktivní revizi Summorum Pontificum, byly zachyceny po uzavření nedávného shromáždění IBK a zaznamenávají jednoznačná papežova slova v tomto ohledu. Potvrzení dorazilo i z Francie. Kromě Messa in latino [ zde ] poskytla Paix Liturgique novinky v následujících termínech:

„Poté, co novináři opustili debatní místnost, papež se věnoval tématu, které spojuje mnoho biskupů poloostrova: popravě Summorum Pontificum.“

František potvrdil připravované zveřejnění dokumentu, k jehož zpracování byl vyzván a jehož cílem je „reinterpretovat“ motu proprio Benedikta XVI. Zveřejnění bylo prozatím odloženo, protože se zdá, že dokument by vyvolal námitky a překážky, zejména od kardinála Ladaria a Kongregace pro nauku víry, kteří tvrdili, že by to způsobilo nekontrolovatelné nepokoje a odpor po celém světě.
Přesto státní sekretariát usiluje o vydání textu, jehož základní ustanovení jsou následující:

• komunity, které slaví podle starodávné formy, by v tom mohly pokračovat;
• na druhé straně diecézní kněží by si museli vyžádat zvláštní povolení.

Je zřejmé, že tento dokument, který nelze použít v mnoha zemích včetně Francie, bude mít především symbolický význam: učinit slavení tradiční mše již nikoliv samozřejmým právem a nárokem, ale pouze tolerovanou výjimkou.

Koneckonců nechybí varování, která jsme již (sem) a (zde) zaznamenali.

Kromě toho, že představuje facku tváří v tvář Benediktovi XVI., který chtěl skrze motu proprio prosadit jednotu ve veřejné bohoslužbě s potvrzením starověkého rituálu „numquam abrogatum“, a nikoliv že chtěl vyjít vstříc lefebvriánům, je zřejmé, že za těmito pokroucenými strategiemi se skrývá neustávající pohrdání starověkým obřadem a těmi, kteří mu jsou věrní, mnoha mladými i starými, kteří v průběhu let znovu objevovali jeho poklady [viz zde, i když krátce, status quaestionis mezi dvěma obřady].

Dalším zklidňujícím znamením byl krutý a nikdy neslýchaný diktát zákazu mší ve Vatikánské bazilice [ zde – zde – mons. Viganò: zde ].

Tentokrát to ale nepůjde tak hladce. Již se hovoří o pevném a soustředěném hnutí věřících, kteří jsou připraveni vystoupit v Římě ve více než jen hlasitém a výrazném protestu. Byli bychom rádi, kdyby povstaly autoritativní hlasy řádně rozhořčených kněží, ale také připravených vzepřít se a postavit se proti této další degeneraci v La Catholica.

Na závěr nejde pouze o nějaké prosby, které by vznesli, a nestačí jen burácení mediálních kateder. Jedná se o naši víra a důstojný kult, jaký nejvyššímu Bohu náleží, a ten  musí být veřejně potvrzen s veškerým důrazem a autoritou, kterou si zaslouží. Jsme zde. Quis custodiet ipsos custodes? (*).

Maria Guarini Chiesa e post Concilio

*) Kdo uhlídá samotné strážce