Pokud si někdo myslel, že Vatikán projeví nyní alespoň vlažný náznak přízně, velice se mýlí. Skutečné a hořké pronásledování, jaké postihlo jednoho z apoštolských knížat, nerozechvělo ani v nejmenším struny soucitu za Hradbami, o výčitkách svědomí ani nemluvě. Naopak: Vatikán si může umýt ruce, protože vždy „skládal důvěru v australskou justici, a nyní přijímá jednoznačné rozhodnutí soudu, které kardinála Pella zbavuje obvinění ze zneužívání. Kardinál se svěřil soudu, protože vždy zdůrazňoval vlastní nevinu a očekával, že pravda vyjde najevo“. A tak se stalo. Svatý stolec se v tomto případě „omezuje na ujištění, že mu vždy záleželo na úsilí předcházet a stíhat zneužívání nezletilých“.
Co k tomu dodat? Kardinál Pell si jistě nemůže dělat nároky na stejné sympatie, jakým se těší např. biskup Piñeda Fasquelle, pravá ruka pravé ruky Maradiagy, přinucený k demisi na základě dopisů desítek seminaristů, které pohlavně obtěžoval. Nebo jako biskup Zanchetta, pro kterého papež zřídil dokonce zvláštní, jinak zcela zbytečnou funkci. Tito ovšem nedělali potíže během synody o rodině.
Kardinál Pell nám demonstruje, co znamená stát pouhou hříčkou v rukou diktátora. Bylo např. zcela nepochopitelné, proč si papež udělal z australského primase prefekta nového ekonomického sekretariátu, který se mu ovšem v této funkci nemohl nestat krajně nepohodlný. Poctivý a důsledný kardinál Pell při kontrole vatikánských financí narážel na bergogliovské problémy a nesrovnalosti spojené např. se změnami v maltézském řádu, s revizí papežské akademie pro život, s pronásledováním františkánů Neposkvrněné, nebo s milionem euro uloženým na soukromém účtu (viz). Asi mu také nezapomenou, že si dovolil od panstva požadovat tzv. transparenci. Pell ovšem patřil navíc také k nekompromisním a angažovaným kritikům synod o rodině a odtud vzešlého sexuálního rozvratu.
-vu-