Benedikt XVI. a kardinál Sarah se s velkou rozhodností vyslovili proti hypotézám o úpravách kněžského celibátu. Společná knížka emeritního papeže a prefekta Kongregace pro posvátný kult a svátosti vyslovuje vážné starosti o současnou církev. »Je naléhavě nutné, aby všichni, biskupové, kněží a laici znovu našli pohled víry na církev a kněžský celibát, který chrání její tajemství“.

Kniha má titul Z hloubi našich srdcí a vychází ve Francii 15. ledna v nakl. Fayard.

Autoři vyprávějí, jak se kniha zrodila. »Setkávali jsme se v posledních měsících, zatímco se ozýval světem povyk vyvolaný falešnou mediální synodou, která nabývala vrchu nad synodou reálnou. Sdělovali jsme si své myšlenky a starosti. Modlili jsme se a v tichosti rozjímali. Každé naše setkání nás vzájemně posílilo a uklidnilo«. Sdíleli jsme v dopisech vlastní úvahy a podobnost našich starostí a shoda závěrů nás přivedla k rozhodnutí dát plod naší práce a duchovního přátelství k dispozici všem věřícím po příkladu sv. Augustina.

Naši autoři řekli jako on: »Nemůžeme mlčet! Udělejme to v duchu lásky k jednotě církve«, píše Benedikt a Sarah. Jestliže ideologie rozděluje, pravda srdce sjednocuje. Úvaha o nauce spásy může jedině sjednotit církev kolem božského Mistra. Udělejme to v duchu lásky«.

Kniha vysvětluje, jak celibát vychází z aktu rozhodné lásky, s jakou se Kristus obětoval na kříži, a jeho ustanovení bylo výsledkem nového kultu, který respektoval všechno to, co předcházelo. »Tato nová jednota lásky, ocenění kultu a oslavy Boha ve službě lásky je jistě neslýchaným úkolem, který byl svěřen církvi a který musí každá generace znovu uskutečňovat«.

Proč podle autorů manželství a kněžská služba jsou neslučitelné? Z každodenního slavení Eucharistie, což zahrnuje ustavičnou službu, se spontánně zrodila nemožnost současného života v manželském svazku. Je možno říct, že sexuální zdrženlivost, která byla ojedinělá, se spontánně transformovala na zdrženlivost ontologickou. Benedikt XVI. a kard. Sarah popírají tézi, která je velmi rozšířená a opakovaná: »…dnes se velmi snadno tvrdí, že všechno to by nebylo nic jiného než pohrdání tělesností a sexualitou…« Takový názor je chybný. Abychom to dokázali, stačí připomenout, že církev vždy pokládala manželství za dar obětovaný Bohu od dob pozemského ráje. Protože manželský vztah požaduje totální sebedarování člověka, a služba Pánu plné sebedarování vyžaduje rovněž, není tedy možné uskutečňovat současně obojí.

Z toho důvodu se stal celibát podmínkou pro kněžskou službu. Pokud jde o konkrétní formu celibátu v prvotní církvi, je třeba zdůraznit, že ženatí muži nemohli přijmout kněžskou ordinaci, pokud se nezavázali k sexuální zdrženlivosti, tedy k životu v manželství sv. Josefa. Taková situace byla v průběhu prvních staletí absolutně normální.

Je zajímavé poznamenat, že tento paragraf věnovaný kněžskému celibátu a jeho vazbě na eucharistii je v knize svěřen Benediktu XVI. Ten připojuje: Celibát se stává skutečně nevyhnutelný, protože náš krok k Bohu se musí vtisknout do našeho života konkrétně. To je spojeno s vyloučením jakéhokoliv kompromisu a materiálního dobra, bez toho by kněžství nebylo možné.

Kardinál Sarah pak říká: »Nemohu jako syn Afriky ve svém svědomí snést myšlenku, že národy na cestě evangelizace budou zbaveny setkání s takovýmto typem kněžství. Národy Amazonie mají právo na plnou zkušenost s Ježíšem Kristem, Ženichem. Není možno jim navrhovat kněze druhého řádu. Naopak, čím je církev mladší, tím více má zapotřebí setkat se s radikálností evangelia.

Kardinál se pak vyjadřuje ještě přísněji: »Ordinace ženatých mužů, i když byli předtím stálými jáhny, není výjimkou, ale zlomem, ránou pro koherenci kněžství. Hovořit o výjimce by bylo slovní zneužití nebo lež. Navíc ordinace ženatých kněží v mladých křesťanských společenstvích by bránila zrození kněžských povolání a celibátních kněží«.

V závěru stojí naléhavá výzva: »Je nutné a naléhavé pro všechny, biskupy, kněze i laiky, aby se nepoddávali dojmu špatných petic, teatrálních bohoslužeb, ďábelských lží a bludů podle módy, které chtějí připravit kněžství o hodnotu celibátu. »Je naléhavě nutné, aby všichni, biskupové, kněží a laici znovu našli pohled víry na církev a kněžský celibát, který střeží její tajemství. Tento pohled bude nejlepší obranou proti duchu rozdělení, indiference a relativismu«.

Marco Tosatti Nuova Bussola quotidiana