Kvůli „Covidu“ 8. prosince, na svátek Neposkvrněného Početí, František vynechá tradiční poctu Madoně na Piazza di Spagna tím, že na tomto místě provede „akt soukromé oddanosti“, jak uvádí Vatikán. Nebylo v plánu uspořádat oslavu „bez účasti lidí“, jak se to stalo i při jiných příležitostech.

Propukla nespokojenost jak se dalo předvídat: v katolické sféře je vztah mezi „novou administrativou“ a mariánskými dogmaty často příčinou hořkých sporů. [ zde ]

Všechno to začalo v roce 2014, kdy pro Neposkvrněného početí byly na Svatopetrském promítány nikoli posvátné obrazy, ale opice a další zvířata, což lidé označili za znesvěcení [ zde ]. Podle Riccarda Cascioliho, ředitele Nuova Bussola Quotidiana, to byl „úspěch ekologické a antinatalistické lobby, která řídí Svatý stolec“.

Ale zejména v posledních letech se objevilo velmi konkrétní „mariánské magistérium“ u Bergoglia, a s odvoláním na teologa Enzo Bianchiho [ zde ] inovace“) tvrdil, že Marie nebyla v žádném případě panna. A Bianchi v roce 2018 předsedal světové duchovní obnově kněží v Arsu.

V homilii Františka ze dne 12. prosince 2019 k Panně Marii z Guadeloupe jsme si přečetli řadu různých titulů pro Pannu Marii: „Marie je žena, je Naše Paní, je matkou svého Syna a matkou hierarchie svaté matky církve“, ale podle Bergoglia, pro kterého je Marie především matkou a učednicí (jako u luteránů), ani zmínka o základních dogmatech, jako je Panna a Neposkvrněná, pouze„synovské tituly“ dané Božím lidem. Ve skutečnosti by titul Spoluvykupitelky- po dlouhém projednávání, které František zrušil byl by jen „burácení“, drkotání a nesmysl. [ zde ]

Spíše čteme: „Marie je žena míšenec, žena našich národů, ale která smísila Boha“. Zcela nová interpretace, která téměř vypadá, že jde opačným směrem než koncept Matko nejčistější, který je v loretánské litanii. [ zde ]

Mimochodem: do těchto Litanií vložil Bergoglio zcela nově „ Maria solacium migrantium “, „útěcha migrantů“, jako by tito, převážně muslimové byli až na výjimky z kategorií nevinných I v tomto případě došlo k mnoha protestům. [ zde ]

Přesto málokdo ví, že svátek přenesení Svatého domku do Loretu Bergoglio zrušil [ zde ]. Lhal by svatý Mikuláš z Tolentina, který spolu s mnichy přísahal, že viděl anděly nesoucí Mariino rodiště, je pouhý lhář? Je to jen pouhá legenda? Tajemství je přesto fascinující a zcela nevyřešené: bylo prokázáno, že stavba ve Loretánské svatyně odpovídá ostatkům sídla Panny Marie vytesaných do skály ve Svaté zemi, s kameny zpracovanými technikami tehdejších domorodců, v Itálii neznámých.

Podle Františkových prohlášení rovně „Marie špatně vychovala Ježíše“ a „kdyby ho lépe vzdělávala, neskončil by na kříži“. Marie by se před svým mrtvým Synem skutečně obrátila k Bohu takto: „Říkals jsi mi lži, podvedl jsi mě! Řekl jsi, že mu dáš Davidův trůn, a teď ho tam vidím! “. [ zde – Byl to rok (2015), kdy mluvil o slavnost Nanebevzetí! ] Na úpatí kříže však Panna Maria trpí, ale plně přijímá Boží vůli.

Polemiky vyvolala vatikánská intronizace Pachamamy, andského pohanské bohyně Země, a nichž mnozí dlouho kritizovali synkretismus s mariánským kultem, který se v Jižní Americe uskutečňoval po dlouhou dobu, zejména mezi jezuity. [ zde – zde – zde ]

„Podceňování Panny Marie je příznačné nejen pro luteránství, ale také pro katolický modernismus, kterému svatý Pius X. nedůvěřoval (až do té míry, že ho exkomunikoval) a argumentoval tím, že „pod rouškou údajné moderní církevní vědy setrvává v církvi, aby ji rozvrátil zevnitř od jejích základů “. [ zde ]

Postava Madony je však „strategická“ a slouží katolické ortodoxii, a to natolik, že pro otce církve: „Samotná Marie překonala všechny hereze“. Bez panenského a tedy zázračného narození nebyl by Kristus ve skutečnosti Božím Synem, ale prostým prorokem, vykládaným podle libosti. Spolu s eucharistií je mariánský kult podstatný základem pro katolicismus, a proto bude v jeho důsledná ochrana bud hrát rozhodující roli v budoucím ohrožení identita římské církve. V novém eventuálním světovém náboženství, kterého se obávají mnozí kritici nového kurzu, nebude pro Naši Paní místo tak jak ji známe.

Jako ukázku toho, jaký konflikt se odehrává o Marii v lůně katolické církve uvádíme díme náhled intervence Mgr. Carla Maria Viganò. zde ]

Pana mocná

S blížícím se svátkem Neposkvrněného početí

 Bohatec v podobenství (Lk 16: 19–31), poté, co byl odsouzen do pekla za to, že nepomohl chudému Lazarovi, žádá Abrahama, aby varoval svých pět bratrů před mukami, kterému byl vystaven, aby zabránil pádu ve stejném hříchu. Abraham odpověděl: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nebudou přesvědčeni, i kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lk 16,31).

Panna Maria v průběhu dějin zasáhla jako milující Matka, aby nás varovala před tresty, které světu hrozí za jeho hříchy, vyzývala lidstvo k obrácení a pokání a naplňovala své děti nesčetnými milostmi. Tam, kde se zdá, že je Boží slovo zapomenuto, je zazněl hlas Nejsvětější Marie, nyní oznamující zvláštní oddanost, nyní žádající oběti a modlitby, aby unikli morovým ranám. V Quitu, v La Salettě, v Lurdech, ve Fatimě, v Římě, v Akitě, v Civitavecchii a na tisíci dalších místech nás Prostřednice všech milostí vyzývala lidstvo svedené ke vzpouře proti Božímu Zákonu k opravdovému pokání a modlitbě svatého růžence. Jakkoliv se mění doba a okolnosti Jejího zjevení, stále se představuje jako naše milosrdná Ochránkyně.

Ve Fatimě se Naše Paní zjevila malým pasáčků a žádala papeže, aby ve spojení se všemi biskupy zasvětil Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci: tato výzva stále zůstává neslyšena navzdory katastrofám, které postihnou svět, pokud nevyhoví žádosti Panny Marie. Militantní ateismus komunismu se rozšířil všude a církev je pronásledována bezohlednými a krutými nepřáteli, a přitom je sama zamořena zkorumpovanými a nemravným duchovenstvem. A přesto, navzdory uznání nadpřirozeného původu zjevení a důkazům pohrom, které postihují lidstvo, hierarchie odmítá poslouchat Pannu Marii. „Pokud neposlouchají Mojžíše a Proroky, i kdyby někdo vstal z mrtvých, nepřesvědčí je“, říká Abraham bohatci v podobenství. Je možné, že ani neví, jak naslouchat hlasu Matky Boží a naší Matky? Co utlačuje jejich srdce, co zakrývá jejich mysli natolik, že jsou hluší a slepí, zatímco svět padá do propasti a tolik duší je zatraceno?

V poslušnosti k vládě Krista Krále přijímáme také úctu k Nejsvětější Marii jako k naší královně. A když vzýváme našeho Otce slovy „Buď tvá vůle“, víme, že se to bude dokonale shodovat s vůlí naší Matky, vzorem poslušnosti a pokory, který si zasloužil být vyvolen od počátku času, aby byl počat v Jejím panenské lůně jako Král králů. Každá touha Matky Boží je pro nás příkazem: nemusí být ani koncipována jako příkaz, protože naší odpovědí a naší touhou je – a musí být – potěšit ji a dát jí důkaz naší věrnosti. A to se mimořádně týká posvátných služebníků, kteří ve svátostném řádu nesou na sobě kněžské pomazání velekněze Ježíše Krista: Nejsvětější Maria vidí svého Syna v každém knězi.

Je proto bolestné těžce zraňující, vidět lhostejnost tolika zasvěcených duší a mnoha, příliš mnoha biskupů vůči Panně Marii; Bolí a trhá srdce slyšet samotného Bergoglia mluvit s takovou neúctou o Panně Marii a konstatovat, že poté, co tak drasticky omezil papežské oslavy minulých Velikonoc, rozhodl se využít Covid k tomu, aby zrušil podstatnou část oslav sv. Vánoc a rovně tradiční poctu Neposkvrněnému početí, jehož sloup stojí na náměstí Piazza di Spagna od roku 1857. Jde tedy o další kus Říma, další libru masa, o které cynický obchodník hodlá vytrhnout z života Římanů jako důkaz své věrnosti k sanitární diktatuře.

Katolická Církev, kterou milují všichni ty, kdo nesou jméno křesťan , která je tou, kdo neustupuje před civilní autoritu, nestává se komplicem a kurtizánou, ale tou, která snáší pronásledování s odvahou a nadpřirozeným pohledem, protože ví, že je lépe zemřít v nejkrutějších mukách, místo aby urazila Nejsvětější Pannu a jejího božského Syna. Je to ona , kdo nemlčí, když tyran zpochybňuje Boží Majestát, týrá své poddané, zaprodává spravedlnost a autoritu, která ji legitimuje. Je to ona, kdo se nevydá tváří v tvář vydírání, ani se nenechá svést mocí nebo penězi, ale kdo vystupuje na Kalvárii, jako mystické tělo Kristovo, aby dovršila míru utrpení Vykupitele na svých vlastních údech a zvítězila s ním. Ona je ta, která milosrdenstvím a láskou pomáhá slabým a utlačovaným, vždy stojí nebojácně a hrdě před arogantními a pyšnými. Když papež této Církve promluvil, stádo Krista slyšelo utěšující hlas svého Pastýře v dlouhé řadě jednomyslných a svorných papežů ve vyznávání jedné víry.

Naopak, Bergogliova takzvaná „církev“ neváhá zavírat kostely, osobuje si ničemné právo zakazovat veřejné uctívání Boha a zbavovat věřící milosti svátostí za mizerné soužití s ​​civilní mocí. Ponižuje Nejsvětější Trojici na úroveň model a démonů svatokrádežnými rituály novopohanského náboženství; korunu a žezlo Kristu Králi ve jménu zednářského globalizace; uráží Spolutrpitelku a Prostřednici, aby nedráždila kacíře Boží nepřátele;zrazuje povinnost hlásat evangelium ve jménu dialogu a tolerance; mlčí a falšuje Písmo svaté a přikázání Boží, aby potěšil ducha světa; manipuluje s posvátnými a nedotknutelnými slovy modlitby, které nás naučil náš Pán; znesvěcuje posvátnost kněžství, odstraňováním ducha pokání a umrtvování u duchovních a řeholníků a přenechává opuštěné svodům ďábla; popírá dva tisíce let historie, pohrdá slávou křesťanství a moudrým zásahem božské prozřetelnosti do pozemských záležitostí; horlivě sleduje módu a ideologie, místo aby posvěcovala duše, které následují Krista; stává se otrokyní knížete tohoto světa, aby si udržela nějakou prestiž a moc; přichází kázat rouhačský kult člověka tím, že odmítá svrchovaná Boží práva. A když Bergoglio mluví, věřící jsou téměř vždy pohoršeni a zmateni, protože jeho slova jsou pravým opakem toho, co očekávají od Kristova náměstka. Žádá poslušnost ke své autoritě, kterou používá ke zničení papežství a církve,

Máme příslib Nejsvětější Panny Marie: „Nakonec moje Neposkvrněné Srdce zvítězí“. Skloňme se před tímto Srdcem, které bije s nejčistší láskou, aby se plamen této svaté lásky mohl vzplanou v každém z nás; neboť plamen, který v Ní hoří, osvětluje naši mysl a umožňuje nám pochopit znamení doby. A pokud naši pastoři mlčí ze strachu nebo ze spoluviny, množství laiků a dobrovolných duší má příležitost kompenzovat jejich zradu a odčinit její hříchy, dovolávat se milosrdenství Boha, který „ujal se svého služebníka Izraele “(Lk 1, 54).

Dnes velekněží této moderní Synagogy urážejí našeho Pána a Jeho Nejsvětější Matku, jako samolibí služebníci globalistické elity, která chce založit království satana; zítra se stáhnou pře vítězstvím Panny mocné, která obnoví Svatou církev a přinese společnosti mír a harmonii díky modlitbě a obětem tolika jejích pokorných a neznámých dětí.

Kéž to je náš slib nadcházejícího svátku Neposkvrněného početí, kterým si budeme ctít naši paní a královnu.

Carlo Maria Viganò, arcibiskup
1. prosince 2020 – Feria III infra Hebdomadam I Adventus