16. 2. 2021

(Mauro Faverzani)

Mexiko se nepoddává kultuře smrti. Od roku 2007, kdy se v hlavním městě, v samotném Mexico City, straně Demokratické levice podařilo učinit potraty legálními, propagovalo 22 států spolkové republiky iniciativy zaměřené na ochranu života od početí po přirozenou smrt: mezi nimi, jako poslední v pořadí podle času, je ta, kterou loni 12. února přijal stát Aguascalientes. Kongres zde 18 hlasy pro, 7 proti a jeden se zdržel hlasování, totálně odmítl potratářská tvrzení a znovu potvrdil absolutní nadřazenost života. Národní fronta pro rodinu Fnf¸, komentující tyto zprávy, zdůraznila důležitost toho, co se stalo: zákonodárci „naslouchali hlasu většiny obyvatel Aguascalientes, kteří jim ukázali, jaké jsou skutečné potřeby státu“.

Dobré zprávy přicházejí také z Polska, kde feministce Martě Lempartové z organizace Women’s Strike nyní hrozí až osm let vězení za to, že vedla pro-potratové protesty v plném rozsahu kvůli Covid-19. Žena je nyní obviňována z „epidemiologické hrozby“, z „vandalismu“ během rozhlasového rozhovoru, jakož i ze „zlomyslné obstrukce“ za úmyslné přerušování bohoslužeb, otravování kněží a politiků a blokování silnic v hlavních městech země. S Lempartovou bylo za demonstrace pořádané během celého týdne zatčeno dalších sto lidí. To, co vyvolalo hněv, bylo rozhodnutí, ve kterém polský vrchní soud v říjnu prohlásil za protiústavní a diskriminační – a tedy zakázané – potraty prováděné na nenarozených dětech se zdravotním postižením. Je třeba poznamenat, že zákon o dobrovolném ukončení těhotenství, který sahá až do roku 1993, stále umožňuje zabíjení dětí v děloze v případě znásilnění, incestu nebo v případě ohrožení života matky.

Podle dvou nedávných průzkumů veřejného mínění, které proběhly v Polsku, „je země oddaně katolická a zdaleka se nestala pro-choice“, jak uvádí zpráva vypracovaná mezinárodní zpravodajskou agenturou AFP: podle statistického institutu Kantar 62% Poláků věří, že interrupce by měla být legální pouze v omezených případech a 11% se domnívá, že by měla být vždy zakázána; podle jiného institutu Estymator 67% podporuje stávající právní předpisy v této oblasti, zatímco pouze 19% by si přálo postup liberálnější.

V každém případě se Polsko jeví jako země stále pevně spojená s katolickými ideály a hodnotami. Na rozdíl od Španělska, kdysi velmi katolického a nyní v zajetí komunistických a extrémně levicových sil, bohužel institucionálně podporovaného Sánchezovou vládou: zde Komora správních sporů Nejvyššího soudu prohlásila sdružení Derecho a Morir Dignamente za „veřejně prospěšné“. Ač podporuje euthanasii a tvrdí, že jeho činnost neporušuje, nýbrž uspokojuje základní právo na život stanovené v čl. 15 Ústavy. Soud proto zamítl odvolání Asociace křesťanských právníků proti rozsudku vydanému vnitrostátním soudem dne 5. června 2019.

Podle Španělského nejvyššího soudu neexistuje žádná „povinnost žít“, spíše „sféra individuální svobody, kdy každý sám může o sobě oprávněně rozhodnout, že „život ukončí, kdykoli bude chtít.“ Znepokojující. To vše připravuje scénáře, na jaké si stěžoval před třemi měsíci v Nizozemsku provozovatel vysílání RT: zde mohou být pacienti trpící těžkou demencí před eutanazií uklidněni sedativy, pokud se předpokládá, že možnost bezprostřední smrti může vyvolat „vzrušení“ nebo agresivitu“. Podle toho, co stanoví nový lékařský zákoník vydaný zvláštním výborem pro kontrolu eutanazie, v případě pokročilé demence „není nutné, aby se pečovatel s pacientem dohodl na tom, kdy a jak by měla být eutanazie provedena“. Trest smrti se všemi důsledky.

Corrispondenza Romana