Rozhovor s Paterem Kilcawleyem

Elisabetta Broli

Americký kněz Sean Kilcawley je jedním z nejpřednějších světových odborníků v problematice závislosti na pornografii. Přijal kněžské svěcení v roce 2005 a prošel formací Institutu Jana Pavla II. Je znám jako poradce americké biskupské konference a autor dokumentu Stvoř mi čisté srdce – pastoračníodpověď na problém pornografie.

Jaká je v USA situace v oblasti pornografie?

Ve srovnání s Evropou je pornografie v USA mnohem více chápána jako velký problém. Rozvíjí se zde hnutí, které pojímá pornografii jako krizi veřejného zdraví. Různé organizace, ať už náboženské nebo laické, se zapojují do ochrany mládeže před ohrožením pornografií a usilují o zákonná opatření na ochranu dětí a obětí sexualizace společnosti. Jsou zde ještě lidé, kteří věří, že pornografie je přechodná vlna a že nezanechává za sebou žádné oběti, ale rozmáhající se diskuze probouzející naději, že ti, kteří se chtějí osvobodit z pout pornografie, mají naději, že získají zpět svou svobodu.

Jsou si rodiče dospívajících vědomi tohoto problému?

Mnozí se v této diskuzi odvolávají na své vlastní zkušenosti. Když jsem byl mladý, byl jsem vystaven nebezpečí spojenému s časopisy, někdy i s video. V tomto směru ovšem vzniklo mnoho novot. Mladí mají přístup k pornografii více násilné, explicitní a dostupnější, než tomu kdykoliv bylo. I když je pravdou, že pornografie existovala vždy, nikdy nebyla dostupná díky zařízení, které se nosí v kapse. Dříve se nestávalo, aby děti, jejichž rodiče dbají o to, aby vyrůstaly v křesťanských hodnotách, se na pornografii dívaly ve svém pokoji.

Jaké jsou nejvýznamnější poznatky, které je dnes v tomto směru možno získat?

Jako kněz, který byl pověřen pastorační službou rodinám, pokládám za velmi závažné, že děti jsou vystaveny nebezpečnému vlivu pornografie již mezi 8. a 11. rokem života a že pornografie a jiný styk s virtuálním sexem jsou významnou příčinou rozvodů.

USA jsou největším producentem pornografie. Jak proti tomu postupují američtí politici?

Různé státy prohlásily pornografii za krizi veřejného zdraví a vytvářejí základnu pro ochranu na poli výchovy a ochrany dětí. Poskytovat pornografický materiál mládeži mladší 18 let je protizákonné, nicméně vlivem internetu a digitální techniky je pornografický materiál dostupný na smartfonech a tabletech. Digitální svět se neřídí stejnými zákony jako svět fyzický. Jeden z amerických států schválil zákon, podle kterého uživatelé mohou požadovat, aby program sítí byl filtrován. Doufám, že se dočkáme situace, že škodlivé programy budou dostupné jen na výslovnou žádost uživatelů.

Chápou američtí pastýři tento problém a jsou schopni přispět k jeho řešení?

V listopadu 2015 americká biskupská konference schválila prohlášení „Stvoř mi čisté srdce“, ve kterém biskupové vysvětlují škody, které způsobuje pornografie, a vyzývá americkou církev k řešení tohoto problému. Některé diecéze začaly o pornografii hovořit a organizují na konci týdne akce, které mají zvýšit vnímavost tohoto problému. Materiály se čtou při nedělních bohoslužbách a jsou distribuovány věřícím. Organizují se akce pro kněze, aby se seznamovali s ohrožením a prostředky, jak bojovat proti této závislosti.

Při rozhovorech s milánskými kněžími jsem konstatoval, že jejich zkušenosti jsou velmi podobné. Shodovali jsme se, že příprava v seminářích je nedostatečná k tomu, aby mohli dostatečně pomáhat v boji proti pornografii a jiným formám nutkavého chování. Kněží postrádají potřebnou podporu a mají problémy s vytvářením komunit, které jsou oporou v obtížných momentech. Byli velmi vděční, že měli chvíli čas zabývat se tímto pastoračním problémem, jak je možno vytvářet vlastní evangelizační program, katecheze a pastorační doprovázení.

Jak mohou kněží pomáhat osobám postiženým pornografickou závislostí?

Uvádím pro své spolubratry tři zásadní body:

1. Vychovávejte sami sebe. Všichni, kdo žijí v celibátu, jsou povoláni, aby byli „experty v lásce“.Tím, že studují problém sexuální závislosti a znovunabytí svobody, uvědomují si kněží, co znamená být člověkem ve společenství lásky.

2. Vytvářejte aliance. Závislost na pornografii je problém fyzický, psychologický, duchovní i sociální. Osvobození vyžaduje solidní duchovní vedení, psychologickou péči a skupinovou podporu, při které dochází k hlubšímu poznání významu přátelství. Kněží jsou často první, kdo přijímají trpící osobnosti a mají umět je usměrnit a ukázat jim, jaké jsou přiměřené zdroje pomoci a uzdravení.

3. Nebojte se! Jsme povoláni, abychom hlásali evangelium „vhod i nevhod“. Především v aktuálním klimatu církve, kdy se dává pozor na hříchy biskupů a kněží, musíme hlásat pravdu Ježíše Krista, který přišel, aby povolal hříšníky k obrácení. V naší době nejobecnější hříchy jsou povahy sexuální a musíme být odvážní při hlásání naděje na uzdravení uprostřed světa, který upadl do temnot.

Jako jeden ze sloupů pro obnovení nezávislosti na pornografii a současně duchovního růstu, aplikují pomocné skupiny program dvanácti kroků Anonymních alkoholiků. Někomu se zdá, že je to metoda příliš americká.

Dvanáct kroků je v podstatě metoda obrácení. Co nacházíme zde, najdeme také v evangeliu. Je to cesta obrácení pro všechny. Vypadá to jako cesta typicky americká, protože je pragmatická. Ale závislí potřebují právě prostředky pragmatické. Jedná se tedy o toto:

1. Připustit, že jsme bezmocní proti hříchu a že naše životy se staly nekontrolovatelné, není nic jiného, než připustit, že „bez Krista nemohu vykonat nic, a s ním mohu vykonat všechno“.

2. Věřit, že Ježíš nás může vysvobodit z otroctví hříchu, je základní křesťanské přesvědčení.

3. Svěřit naše životy Ježíši není nic jiného než úkon víry.

4. Provést hlubokou morální inventuru a připustit charakterové defekty je zpytování svědomí.

5. Připustit to všechno pro nás samotné a vyznat Bohu a alespoň jedné další osobě, je generální zpověď.

6. Připravit své srdce a dovolit Bohu, aby napravil naše neřesti, znamená otevřít se posvěcení a obrácení.

7. Žádat Boha, aby nás zbavil těchto defektů, to je prosebná modlitba. Jsme tedy připraveni napravit své vztahy k druhým.

8. Sepišme seznam všech osob, kterým jsme ukřivdili, a buďme ochotni a připraveni to odčinit.

9. To prakticky znamená následovat Ježíše Krista, který řekl: „Přineseš-li svou oběť k oltáři a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě… jdi nejdříve a smiř se se svým bratrem, a pak se vrať a obětuj svůj dar“.

10. Pokračujme v osobním inventuře, a je-li něco špatně, ihned to napravme. To je také každodenní ignaciánské zpytování svědomí.

11. Snažíme se zlepšit náš kontakt s Bohem: to je život modlitby.

12. Hledáme způsob, jak zanést toto poselství druhým: staňme se hlasateli evangelia.

Dvanáct kroků je prostě průběh a doprovod k obrácení. Dvanáct kroků, jak to vidím, není příliš amerických, ale docela katolických.

Nuova Bussola Quotidiana