Papežové se utíkají k růženci
Jelikož bezbožná albigenská hereze v provincii Toulous se šířila a zapouštěla stále hlubší kořeny, svatý Dominik, zakladatel řádu Kazatelů se rozhodl se, že ji radikálně vyplení. Aby toho bezpečně dosáhl, prosil vroucně o pomoc blahoslavenou Pannu, jejíž důstojnost bludaři bezostyšně napadali. Jí je dáno zničit všechny hereze na celém světě. Podle tradice obdržel od ní výzvu, aby učil lid modlitbě růžence jako mimořádně účinné pomoci proti herezím a neřestem a žasl, s jakou horlivostí a úspěchem se setkává poslání, které mu bylo svěřeno. Růženec je zvláštní modlitba, která se skládá z patnácti desátků andělského pozdravení oddělených modlitbou Páně, přičemž v každém desátku se zbožně rozjímá o tajemstvích našeho vykoupení. Od té doby se tato modlitba díky svatému Dominikovi začala šířit. Že je Dominik jejím autorem, potvrzují četné apoštolské listy papežů.
Z této spásné pobožnosti vzešla křesťanskému lidu četná dobrodiní. Mezi ně oprávněně patří vítězství, kterého dosáhl papež Pius V. a jím zanícená křesťanská knížata u Lepanta nad mocným tureckým despotou. Toto vítězství, kterého bylo dosaženo v den, kdy bratrstva svatého růžence vysílala na celém světě své prosby k nebi, bylo připisováno modlitbě svatého růžence. To potvrdil také papež Řehoř XIII., který nařídil, aby na památku tohoto dobrodiní se na celém světě vzdávaly díky blahoslavené Panně pod titulem P. Maria Růžencová a dovolil, aby se ve všech chrámech, kde je růžencový oltář, ten den konalo officium v hodnotě II. třídy; také jiní papežové udělovali četné odpustky věřícím a bratrstvům, která se modlí růženec.
Klement XI. ocenil také významné vítězství, kterého dosáhl v Uhrách římský císař Karel VI. nad velikým tureckým vojskem, což se stalo v den, kdy se slaví svátek Panny Marie Sněžné. Téměř ve stejnou dobu konala růžencová bratrstva slavné veřejné modlitby a vysílala je spolu s vroucími modlitbami věřících za porážku Turků, prosíce vroucně Matku Boží o pomoc pro křesťany. Proto se toto vítěství přičítá ochraně svaté Panny, stejně jako je jí připisováno později osvobození ostrova Korsiky z panství Turků. Aby zůstala trvalá vděčná památka na toto významné dobrodiní, rozšířil papež svátek posvátného růžence na celou církev. Benedikt XIII. ho zařadil do římského breviáře.
Lev XIII. v těžkých dobách, kdy bouře zla po dlouhou dobu utiskovala církev, často a živě povzbuzoval apoštolskými listy věřící na celém světě k hojné modlitbě růžence k Panně Marii pod titulem Královny posvátného růžence, především v měsíci říjnu. Jelikož tato pobožnost je Matce Boží obzvláště milá, proto když dopomohla k zničení pozemských nepřátel, nechť je často vzývána věřícími v Krista modlitbou růžence, aby dopřála také triumfu nad nepřáteli pekelnými.
Lekce 4-6 z Římského breviáře Matutinum na den 7. října
Viz také : Králův růženec
Cesta ke Koránu a cesta k růženci