Kardinál Rainer Woelki, arcibiskup kolínský, popisuje v rozhovoru pro místní list Kirchenzeitung Köln dojmy ze své poslední cesty do USA a z dialogu s tamními katolíky. Arcibiskup se vyjádřil, že se cítí touto cestou povzbuzen. Mnoho osob mu předneslo své obavy z dalšího vývoje v Německu: »Při mnoha setkáních bylo přímo hmatatelné, jak se američtí katolíci obávají, že německá synodní cesta vystavuje riziku společenství se světovou církví a hrozí vznikem německé národní církve«. Kardinál řekl: »Mnozí z těch, s nimiž jsem mluvil v USA, kroutili hlavou nad skutečností, že my v Německu postupujme, jako bychom byli připraveni sami od sebe změnit Depositum fidei, tedy to, co nám bylo svěřeno, a hovoříme o tom velmi hlasitě«.
Američané mluvili otevřeně o obavách, že tento postup může v Německu vyústit do vnitřního schizmatu. Kardinál Woelki si je vědom, že ani v USA nechybí podobné výzvy, ale zde na ně reagují odpovědi založené na víře všeobecné církve, a nikoliv na jednostranném přeceňování vlastních teologických kapacit.
Na otázku, jak na něho zapůsobily rozhovory s tamními katolíky, kardinál potvrdil: »Cítil jsem se povzbuzen ve svých postojích. Jsem přesvědčen, že cesta nastoupená v Německu přináší velká nebezpečí, především vnitřní německé schizma.
Kardinál Woelki popisuje ve svém rozhovoru po německý list, že na něho velmi zapůsobilo, jak v USA praktikují „novou evangelizaci“: Během své návštěvy v Bostonu, Washingtonu D.C. a New Yorku konstatoval, jak je zde přirozené žít jako katolický křesťan. Není zde třeba stydět se za to, že jsme katolíci. Naopak. Pro mnohé osoby, které jsem potkal, je velkou radostí být katolíky s přirozenou samozřejmostí.
Kardinál vzpomínal na »kvetoucí farnosti a řeholní řády, kde jsme se setkali s hlubokým svátostným životem« a vysvětlil: »Eucharistická adorace, nedělní mše svaté i mše během týdne jsou samozřejmou součástí života farností, škol a univerzit. Platí to i o svátosti smíření. Svátostný život je postaven do centra pastorační péče. Takové prostředí dodává odvahy vykročit také proti proudu. Vrátil jsem se povzbuzen a pochopil jsem zcela konkrétně, co znamená příslušnost k univerzální katolické církvi. Takové pouto překračuje národní hranice a je velmi cenné, zvláště pro nás Němce. Musíme se pevně držet«.
Kardinál Woelki je jeden z mála německých biskupů, který vyslovil veřejně svůj odpor k projektům NBK jakožto „synodní cesty“, která vystavuje diskuzi nauku církve o celibátu, sexualitě, roli ženy v církevních službách. V březnu 2019 prohlásil, že němečtí kazatelé udělali chybu, když chtěli vyhovět žádostem laiků o změnu církevní nauky o sexualitě. »Mám-li to říct otevřeně, alternativa, před kterou stojíme, znamená sekularizaci katolické církve a posun k společnosti bez křesťanství, alespoň v té části, kde žijeme my Němci«.
Stejně tak řezenský biskup Voderholzer prohlásil, že tato „synodní cesta“ by se měla nazývat „cesta zkázy“. Prohlásil to při své návštěvě rakouského kláštera Heiligenkreutz 11. května. Vyložil, že »synodní proces, který směřuje k nalezení nové církve, je „cesta zkázy“. „Rozděluje křesťany, trhá církev, škodí také naší společnosti a představuje také starost pro protestantské komunity«.
Chiesa e post concilio