Olivero, mysli na pronásledované křestany

Biskup Olivero v Pinerolo ve svém listě věřícím přesvědčuje své ovečky, že podle slov jednoho kněze »svoboda kultu není absolutní dobro za každou cenu«. Vyvolává tím velké pohoršení, především mezi křesťany, kteří se v různých částech světa vystavují smrtelnému riziku, jen aby se mohli účastnit mše svaté.

Mons. Derio Olivero se odvolává na jistého kněze dona Marco Gallo, který na toto téma píše:

„Není to absolutní dobro, ale aplikujeme je vyrovnaně s evangeliem podle podmínek toho kterého místa. Především liturgická otázka svobody kultu není totéž jako veřejný kult za každou cenu. Musíme mít důvěru v liturgii, která umí počkat na vhodnější dobu, transformovat se do diskrétnějších forem. Mons. Olivero se omlouvá citlivějším osobám, které takové názory pohoršují.

Spíše než působit pohoršení a takto se omlouvat za pohoršení citlivých osob, měl by pan biskup pomyslet na zděšení, ne-li pohoršení tolika křesťanů. Na světě jsou místa, kde věřící se účastní mše svaté každou neděli a přijímají tím smrtelnou výzvu džihádu. Aby nebyli zbaveni nedělní mše svaté, kněží a věřící se organizují na otevřeném prostoru, než budou obnoveny kostely, které někdo zboural, či se shromažďují diskrétně někde doma a jsou si vědomi, že to nestačí, aby tím uspokojili nepřátelské sousedy. „Souženi, ale nikoliv rozdrceni“ je titul jedné knihy z roku 2012, kde novinář Rodolfo Casadei vypráví příběhy pronásledování, víry a naděje křesťanů v místech jako Pákistán, Vietnam, Nigérie či Indonésie, kde jsou pronásledovány miliony křesťanů, protože žijí jako křesťané v plném slova smyslu, a právě to jim dodává odvahy budovat a obnovovat faktory pokojného soužití navzdory všemu, aby se nevzdávali, nezoufali, ale naopak žili dokonce v klidu a radosti a prokazovali lásku svým pronásledovatelům.

Nacházíme zde zvláštní příklady, někdy snad zapomínané, které se nám připomínají v těchto dnech, když vidíme, jak islámský svět znovu povstává proti Francii a křesťanskému Západu kvůli satirickým obrázkům v Charlie Hebbo. V lednu 2015 po útoku na redakci časopisu, při kterém přišlo o život 12 osob, organizovali muslimové v Africe a Asii násilné protesty, které postihly v některých oblastech i křesťanské menšiny: v Nigérii tvoří populaci z 80% muslimové. Jednou v pátek po modlitbě a poté i v dalších dnech napadli křesťany nejdříve v Zinderu, druhém největším městě v zemi, a pak v samotném hlavním městě Niamey. Za volání „Allahu akbar“, Bůh je veliký, zaútočili na křesťanské restaurace, obchody a majetky. Pak následovaly útoky na kostely a náboženské budovy, bylo zničeno na 70 kostelů a budov včetně sirotčince a školy, 10 křesťanů bylo usmrceno, jeden byl upálen v katolickém kostele a 128 osob bylo zraněno.

Když se situace uklidnila, kněží z hlavního města Niamey se účastnili symbolického obřadu před poničenou, ale ne zcela rozbitou sochou Panny Marie v kostele svatého Augustina. Nigerijští biskupové se rozhodli přerušit sociální aktivity, školy, zdravotní střediska a charitativní díla. Ale již další neděli kněží sloužili mše svaté, třeba i bez parament, která byla ztracena, v postavených stanech, se stoly jako oltáři. Mnozí věřící dali své dary, všichni se účastnili úklidu a čištění, odstraňování škod a obnovy kostelů.

Anna Buona, La Nuova Bussola Quotidiana