»Papa rock!«, provolávala média, když papež Bergoglio s kardinálem Luis Antonio Taglem ukazovali čertí růžky. Toto gesto v rocku má znamenat „Mám tě rád“ (I, L, Y – I love you).
Ubohý papež a ubohý kardinál! Ruce služebníků Božích podle příkladu Nejvyššího Velekněze mají prezentovat jiné poselství, ke kterému jsou posvěceny. A právě tento kardinál Tagle byl jmenován prefektem kongregace pro evangelizaci národů,dříve Propaganda Fide. Kongregace tak důležité, že jejímu prefektovi se říkalo „rudý papež“ na rozdíl od „bílého“ – papeže nebo „černého“ – generála jezuitů.
Prefekt této kongregace má jurisdikci pro všechna misijní území latinského obřadu a vykonává nejednou příslušná jmenování biskupů. Spravuje obrovské jmění Kongregace a má v Římě velký palác, dílo Berniniho a Berrominiho.
Tato kongregace měla výborného prefekta, kardinála Filoniho, který byl odvolán dva roky před dosažením věkové hranice a byl pověřen bezvýznamnou funkcí, správou řádu rytířů Svatého Hrobu.
Je to podobná rošáda jako s kardinálem Burkem či kardinálem Müllerem. Mimochodem, je to osoba dobře informovaná o McCarrickovi jako mons. Viganò.
Nový filipínský prefekt má 62 let, říkají mu »Golden boy« (Zlatý hoch) a je dokonalým prefektem podle Bergogliových představ. Kardinál Tagle je v dokonalém souladu s boloňskou školou, takže byl členem edičního komitétu pětisvazkového díla Dějiny 2. vatikánského koncilu pod vedením Alberta Merloniho a Giuseppe Alberiga. Je pokládán za nejreprezentativnějšího představitele asijského teologického smýšlení. Dokonale sdílí s Bergogliem otevřenost pro Matku Zemi i pro podporu nekontrolované a dezorganizované masové imigrace. Není ani v nejmenším zastánce „misijní církve, která usiluje o obrácení ke Kristu“, nýbrž je apoštolem mezinárodního neohumanismu a vyznavačem současných scestných ideologií.
Jeho jmenování do čela Kongregace pro šíření víry představuje ortel smrti pro autentickou instituci, kterou založil Řehoř XV. bulou Inscrutabili Divini 22. června 1622.
Propaganda fide vykonávala také funkce, které jsou dnes svěřeny Kongregaci pro východní církve (vyčleněna 1. května 1917). Kardinál prefekt této kongregace je vybaven velkou pravomocí. V jeho dikasteriu je aktuálně 25 kardinálů. K jeho aktivitám patří generální kongregace, týdenní shromáždění a ekonomický kongres. Archiv kongregace má více než 100 000 svazků a přijímá 300 periodik z misijních území. Do kompetence Propagandy spadá zřizování misií, jmenování ordinářů, výběr osob a personální změny, schvalování kongresů a synod a všech církevních záležitostí s výjimkou víry, obřadů a manželských záležitostí.
Vznik Propaganda fide byl podnícen protestantskou revolucí, aby obnovil univerzální apoštolské poslání církve v propagaci a obraně víry včetně úsilí o návrat východních církví k jednotě. Byla to pevná jednotka opírající se o domorodé duchovenstvo. Zřizovala orientální instituty vědecké, etnologické a lingvistické. Pronikala do nehostinných částí světa, věnovala velkou pozornost dětství i stáří, bojovala proti zneužívání žen a proti požívání opia. Z mnohojazyčné tiskárny byla zdarma šířena díla filozofická, liturgická, apologická. Všechny velké misijní aktivity podporovala právě Propaganda fide.
3. června 1933 čítala: 16 527 kněží (5 391 domorodých), 7 305 řeholníků a 38 504 sester. Laických pomocníků (katechisté, učitelé, medici) bylo 135 883. Celkový počet členů byl 197 749.
S nástupem nového prefekta je to všechno ohroženo, protože nově jmenovaný prefekt má jasnou pokoncilní fyziognomii a je plný překrouceného ducha z Assisi a Abu Dhabi s novým humanismem univerzálního bratrství a úsilím o univerzální mezináboženské bratrství, kde by všichni mohlivěři, jak se jim to nejvíce hodí.
Naplňují se tu slova učitele církve sv. Newmana: Třicet, čtyřicet, padesát let jsem ze všech sil bojoval proti duchu liberalismu v náboženství. Nikdy nepotřebovala církev tak velice někoho, kdo by se postavil na odpor, ale bohužel jedná se o blud, který se šíří jako smrtící past po celé zemi.(Biglietto Speech, 1879).
Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana