Všechny intriky a kuriozity spojené s volbou Bergoglia byly publikovány v knize, kterou vydal vatikanista O´Conell. Všechno to, co kniha obsahuje, mělo zůstat skryto v absolutním tajemství. Popisuje to v Catholic Culture novinář Phil Lawrer.

Informuje o tom rovněž La Stampa pod titulem „Conclave 2013, spory o Scolu a „překvapení Bergoglio“.

Máte nějaké pochybnosti, že zpráva O´Connela neodpovídá skutečnosti? Já nikoliv. Konkláve mělo zůstat tajemstvím a každý kardinál složil přísahu, že zachová celý proces v tajnosti. A přece během několika týdnů po každém konkláve mají novináři velmi jasný obraz, jak probíhala hlasování. Verze O´Connela se vyznačuje jen pozoruhodnými detaily.

Jak je to možné? Jediné osoby, které jsou přítomny konkláve, jsou kardinálové elektoři a několik málo funkcionářů. Všichni složili přísahu o zachování tajemství. Přísahu formuloval Benedikt XVI. v roce 2012, je jasná a slavnostní:

Já N. N. slibuji a přísahám, že pokud neobdržím zvláštní výslovné oprávnění od nově zvoleného papeže nebo jeho nástupců, zachovám se všemi těmi, kteří tvoří kolegium kardinálů elektorů, v absolutním trvalém tajemství všechno, co se přímo nebo nepřímo týká jednotlivých hlasování a skrutinií pro volbu papeže.

Prohlašuji, že skládám tuto přísahu s plným vědomím, že její porušení má za následek exkomunikaci latae sententiae rezervované Apoštolskému stolci.

Jestliže informace O´Conella jsou korektní – a o tom, znovu prohlašuji – v nejmenším nepochybuji, plynou z toho četné alarmující důsledky:

1. Nejméně jeden kardinál svou přísahu porušil.

2. Dotyčný kardinál nebo kardinálové propadli trestu exkomunikace.

3. Exkomunikovaný kardinál nebo kardinálové jsou si „plně vědomi“ tohoto trestu.

4. Ostatní kardinálové vědí, že mají mezi sebou toho, který zradil přísahu a je exkomunikovaný – a a má tedy nejméně dva důvody nebezpečí věčného zavržení. Dosud jsme neslyšeli slova lítosti ani výzvu k pokání.

To je velký skandál. A nic není platná skutečnost, že podobný skandál se udál i při předchozích volbách.

Jestliže někteří kardinálové porušují své svaté přísahy a ostatní kardinálové mlčky přijímají porušení mlčení (což se skutečně děje) a je to tedy otázka rutiny, jak mohou mít věřící k nim vůbec důvěru?

 Chiesa e postconcilio