14. 7- 2019

Mezi četných svědectvími, která přicházejí ze seminářů o formaci kněží, zásadní prioritu mají ta, která se týkají Eucharistie. To, co převládá ve vyprávění, je vize více protestantská než katolická: je zpochybňována ústřední katolická pravda týkající se reálné přítomnosti Ježíše Krista v eucharistické svátosti. Tito seminaristé se pak stávají kaplany a faráři, přicházejí mezi věřící a…

K tomu jsem dostal  svědectví, které je příznačné. Týká se jedné farnosti v severní Itálii a fakta, která mi byla sdělena, pocházejí od jedné farnice, nazvěme ji Marie, která si uvědomuje, že v tom, co se děje v liturgii a ozývá v kázáních, není něco v pořádku: slova evangelia jsou záměrně měněna a v modlitbách se objevují podivuhodné intence.

Marie je z toho smutná, ale v naději, že se situace opět zlepší, zatím nežádala o vysvětlení. Až jednou v neděli při mši slavené pro skauty kaplan prohlásil: „A pamatujte, chleba a víno, které vidíte zde na oltáři, jsou pro nás symbolem duchovní přítomnosti“.

Symbol? Duchovní přítomnost? Žena nechce věřit svým uším. Ptá se jiných věřících a ti ji potvrzují: Přesně toto řekl celebrant. Tentokrát už to nevydržela a odebrala se za farářem, který reagoval bez ostychu: „Když udělám chemický rozbor hostie, jaké molekuly najdu, jaké chemické látky?“

„Ale co eucharistické zázraky…“, pokusí se Marie oponovat.

„Och, ty… ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Jen mi odpověz: jaké molekuly najdu?“

„Myslím, že molekuly chleba…“

„Ejhle. Chleba zůstane chlebem, ale s podstatou Ježíše, kterou se každý z nás učí poznávat díky vlastním životním zkušenostem. Jako je květ symbolem lásky pro muže i ženy, tak je chléb symbolem lásky Ježíše k nám“.

Tedy shrnuto? Žádná reálná přítomnost; chléb se nestává Kristovým tělem, ani víno Krví Páně. Jsou jen symbolem jeho duchovní přítomnosti, jeho nehmotné podstaty. Takže, dodává farář, „když lámeme hostii, nelámeme Ježíšovy ručičky a nožičky“.

Žena je tak zdrcena, že není schopna slova. Ale jaký potom má smysl všechno to, co církev vždy učila? Jaký smysl má nauka, podle které chléb a víno, i když mají vzhled chleba a vína, po proměňování se stávají Tělem a Krví Páně?

Když překonala své rozpaky, začala paní namítat a hovořit o přepodstatnění, ptala se, zda ještě platí dogma, nebo se v této věci něco změnilo, ale farář trvá na svém: „Přepodstatnění je slovo vynalezené v středověku, ale předtím to neexistovalo“.

Diskuze pokračuje a v určitém bodě Marie cituje Patera Pia. To neměla dělat. Farář se stal ještě nervóznější a nevrlý.

Marie se tedy rozhodla, že napíše biskupovi, aby k tomu řekl jasné slovo. Ale nedostala žádnou odpověď.

Doufám, že v tomto shrnutí se neztratil smysl věci. Bylo mnoho dalších detailů, které by bylo možno konstatovat z života této farnosti. Na příklad Marie vypráví, že katechetka na základní škole vypráví dětem bajky se skřítky elfy a různými kouzly; jiná vysvětluje dětem, že po proměňování chleba a víno zůstávají chlebem a vínem; mluví o faráři, který doporučuje katechetkám, aby nemluvily o hříchu, „jinak děti vystraší“; na mši pozval luteránského pastora, udělil mu slovo a vyzval věřící, aby ho poslouchali, a udělil požehnání až po jeho dlouhé řeči.

Zbývá jen jedna otázka: kolik je ještě opravdu katolického v mnoha komunitách, nebo jsou katolické jen podle jména? Jaká je budoucnost církve od chvíle, kdy Eucharistie (zdroj a vrchol křesťanského života, jak připomíná Katechismus) se interpretuje takovým způsobem?

Aldo Maria Valli, Duc in altum