Mše je nebe na zemi. Nemůžeme se zříci mše, když koronavirus demonstruje individualismus společnosti. Tímto rozhodnutím jsem chtěl zdůraznit, že Bůh nás nikdy neopouští. Arcibiskup Juan Antonio Reig Pla, v Alvalá ve Španělsku odůvodňuje nutnost sloužit mši s lidem.

Excelence, proč jste rozhodl, že kostely budou otevřeny pro mše s lidem?

Jako biskup jsem rozhodl nechat kostely otevřené a zachovat obyčejný řád slavení mše svaté. Tímto rozhodnutím chci dát věřícím znamení, že církev nikdy neopouští toho, kdo potřebuje Boží pomoc a zvláště její svátosti. Při bohoslužbách zachováváme všechna opatření zdravotnických úřadů. Kromě toho ve 12 a 20.30 zvony zvou k modlitbě za pomoc v potřebách vyvolaných epidemií. Mezi osobními dobry (užitečná dobra, záliby, dobra morální atd.) má největší význam dobro duchovní spojené s věčným osudem člověka. To je důvod, proč nemůžeme zbavit věřící Božích darů a zvláště Eucharistie ani v této mimořádné situaci.

Je důležité zachovávat bezpečný odstup, ale není ještě důležitější podávat věřícím Chléb z nebe?

Nejenže zachováváme bezpečný odstup, ale dodržujeme všechny předpisy, abychom předcházeli nákaze: hygienu rukou kněze, dezinfekci dlažby, lavic a nádob. I když je to všechno důležité, nic z toho neuspokojuje konečnou touhu lidského srdce. Z těchto důvodů spolu s bezpečnostními opatřeními není možno zrušit přítomnost toho, co je specifickým dílem církve: nabídnout spásu Ježíše Krista skrze modlitbu, kázání slova a svátosti.

Jaký význam má každodenní mše? Je to nevyhnutelné?

Mše svatá při všech příležitostech, a o to více za situace, kterou prožíváme, je nebem na zemi a přítomností Krista v lidstvu; tedy bez svátostí člověk ztrácí svou duši. V situacích, jako je tato, ze spravedlivých důvodů můžeme dispensovat od nedělní mše svaté; není třeba odpírat Chléb z nebe těm, které z toho důvodu určí a zdravotnické autority mohou stanovit podmínky, jak navštívit mši, protože křesťan touží po Boží posile. Věřící se účastní svátostí a jsou si vědomi své odpovědnosti; obětují mši také za všechny osoby, které trpí pandemií.

Byl jste za to kritizován? Nejsou kritiky projevem toho, že se jedná více o zdraví těla než o zdraví duše?

Od věřících jsem dostal některé návrhy na zlepšení obřadů i některé dílčí kritiky. Přímou kritiku však žádnou. Naopak, dostal jsem mnoho projevů vděčnosti. Ostatně je pochopitelné, že i u věřících panuje nejistota. Vědomí, že duchovní dobro je dobro nejvyšší, kontrastuje s duchem světa, duchem, který může pronikat i do církve. V tomto směru jsou útěchou slova Páně: »Budete mít na světě soužení, ale důvěřujte: já jsem přemohl svět!« (Jan 16,33).

Nedělala na vás vláda nátlak, abyste kostel zavřel a zrušil mše? Jak se chová vláda k biskupům?

Díky Bohu, od vlády nepřišel žádný nátlak; Decreto de Alarm předvídá možnost účasti na náboženských obřadech se stanovenou mírou prevence. Podle okolností určujeme jejich potřebnou míru.

V Itálii máme situaci, že mnoho nemocničních kaplanů nesmí vstupovat do prostoru intenzivní péče: lidé tak umírají osamoceni. Jak to řešíte ve vaší diecézi: riskují kněží a nosí svátosti i umírajícím?

Situace v nemocnicích na teritoriu naší diecéze představuje zvýšený počet nakažených osob. Kněží mohou posloužit s rozumnou a stanovenou prevencí. Dosud jsme mohli vyhovět žádostem všech osob nebo příbuzných, kteří o to požádali. V intenzivních odděleních jsou zvláštní opatření a někdy není k pacientům možný přístup.

V jaké míře se koronavirus jeví jako Boží trest a očištění?

Pandemie nás přivedla do limitní situace. Ukázala jasně, jak prekérní může být lidská situace a demaskovala lži o individualismu, který přetrhává pouta s rodinou, tradicí a Bohem. Pýcha globalismu a technokratické společnosti utrpěla těžkou ránu. Musíme uznat svou křehkost a závislost na druhých, ale také na láskyplné moudrosti Stvořitele a Vykupitele. Západ potřebuje očištění a návrat ke křesťanské tradici, která nabízí pravou odpověď na otázky člověka a podporuje přiměřeně život v ctnosti. Toto je doba zkoušky a současně doba milosti. Jen Bůh může změnit tuto náročnou situaci pro lidské zdraví a lidskou duši.

Co chce tento virus říci dnešní církvi? A na co se církev ptá?

Tato situace se evidentně dotýká církve a vrací ji k základním otázkám o lidské spáse. Církev není jen lidská organizace. Ve svém nitru nese oběť věčné spásy, kterou za nás zaplatil Kristus svou krví, naléhá na věčné povolání člověka a zdůrazňuje Boží milost a obnovu lidských vztahů, přivádí k nadšení pro rodinu a křesťanské společenství i pro prostředky spásy. Proti ješitnosti individualismu a radikální autonomii je to příležitost pro přestavbu koncepce svobody, která není jen nezávislostí a přetrháním pout. Naše svoboda je stvořena pro společenství a láskyplnou závislost na Boží moudrosti. Objevit Krista, dát se obejmout jeho vykupitelskou milostí a naučit se žít ve společenství, to jsou výzvy, jak obnovit vztahy církve a společnosti.

Andrea Zembrano, Nuova Bussola Quotidiana