15. 9. 2019
Tento týden se kardinál Rinhard Marx, předseda německé biskupské konference , jeden ze „silných mužů“ tohoto pontifikátu seká v Římě s kardinálem Marc Ouelletem, prefektem Kongregace pro biskupy. Bude to pokus zastavit to, co se nyní označuje jako „německý případ“: zřejmý pokus většiny – nikoliv však úplné – německé biskupské konference učinit rozhodnutí o choulostivých tématech , která jsou v rozporu se naukou všeobecné církve.
K tomuto cíli NBK učinila rozhodnutí nastoupit synodní cestu současně se synodem o Amazonii, který má projednávat některá podobná témata, jako jsou ona německá. Všem je známo, že římský synod má své ratolesti v amazonském pralese, ale kořeny jsou hluboce zasazeny v německé půdě; není to vůbec riskantní domnívat se, že nám tu představuje své svaly církev, která je v úpadku pokud jde o věřící, ( výstupy v roce 2014 překročily počet dvě stě tisíc) ale bohatá na peníze, a z toho důvodu se cítí silná v současné církvi, strádající deficitem, který se ještě zvýšil po amerických volbách.
Není to náhoda, že kolínský arcibiskup Rainer Woelki na závěr své cesty do USA prohlásil: »Při mnoha setkáních bylo přímo hmatatelné, jak se američtí katolíci obávají, že německá synodní cesta vystavuje riziku společenství se světovou církví a hrozí vznikem německé národní církve«. Kardinál řekl: »Mnozí z těch, s nimiž jsem mluvil v USA, kroutili hlavou nad skutečností, že my v Německu postupujme, jako bychom byli připraveni sami od sebe změnit Depositum fidei,tedy to, co nám bylo svěřeno, a hovoříme o tom velmi hlasitě«. »Něco takového nemůžeme chtít, a proto musíme brát tento poplach vážně«.
V Římě, který uprostřed mnoha problémů zřejmě zaspal, konečně někdo uslyšel reklamaci. Kardinál Marc Ouellet se obrátil 4. září na NBK s upozorněním, že její perspektiva, uspořádat v Německu synod spolu s organizacemi katolických laiků, aby tím způsobem získal závaznou hodnotu, »není eklesiologicky platná«. Domnívat se, že výsledky takového synodu budou závazné i pro ty, kteří se staví proti, je velmi kontroverzní otázka.
Ouellet pozval kardinála Marxe dopisem, jehož přílohou je hodnocení předsedy Papežské rady pro legislativní texty mons. Filipa Libanone, které připomíná, že německý synod se chce stavět proti čtyřem argumentům, které se týkají „autority, účasti a rozdělení moci“, „sexuální morálky“, „formy kněžského života“ a „ žen v církvích úřadech“. To jsou horká témata, která se týkají kněžského celibátu a homosexuálních svazků, kromě eventuality kněžského svěcení žen.
»Je zcela evidentní, že tato témata se netýkají jen církve v Německu, ale církve jako celku, a proto nemohou být předmětem rozhodování partikulární církve, aniž by se tím dostala do rozporu s tím, co napsal papež německé církvi letos v červnu. Papež napsal v červnu německým biskupů dopis, ve které je napomenul aby nedělali rozhodnutí , která jsou v rozporu s univerzální církví. Tento dopis měl původně velmí přísný tón, který byl po rychlé rekci kardinála Marxe poněkud zmírněn.
Německá iniciativa nemá charakter synodu se záměrem poradním, nýbrž charakter koncilu: »Z článku o návrhu statutu e jasné , že biskupská konference má v úmyslu pořádat dílčí koncil, který sleduje kánony 439 – 446, i když neužívá tyto termíny.. Mons. Iannone píše: »Jestliže německá biskupská konference dospěla k závěru, že je nutné svolat dílčí koncil, musí postupovat podle procedur, o kterých hovoří Kodex, aby bylo možno dospět k závazným závěrům«. »Jak může dílčí církev rozhodovat závazným způsobem o tématech, která se týkají celé církve? «, ptá se předseda Papežské rady. »Biskupská konference nemůže dělal legální rozhodnutí o věcech, které nejsou v její kompetenci«.
Podle předsedy legislativních textů »synodalita v církvi, o které často mluví papež František, není synonymem demokracie s většinovým rozhodováním, protože ohlašovat výsledky přísluší jedině papeži«. Kromě toho »synodní proces se musí rozvíjet uvnitř komunity hierarchicky strukturované« a německé návrhy »nechávají mnoho otázek otevřených, zvláště v rovnocennosti mezi organizaci biskupů a Ústředním komitétem laiků, který by měly v synodu stejnou váhu.
Kromě toho otázka „závazného synodu byla kritizována kardinálem Müllerem a řezenským biskupem Rudolfem Voderholzerem“.
Preláti německého jazyka ve Vatikáně jsou skeptičtí, zda němečtí biskupové uznají tyto námitky. »Je zde rostoucí dojem , že Marx nehodlá čekat na konkláve a chce postupovat sám jako papež – napsal Ed Condon. Rozhodl, že věci rozumí lépe než církev, a chce to uskutečnit«.
Marco Tosatti La Nouva Bussola quotidiana