Nařízení, které způsobuje bezpočet svatokrádeží

Nejnovější nařízení o podávání Eucharistie na ruku způsobuje bezpočet svatokrádeží. Dokazuje to syndolog Fanti, který provedl četné pokusy a analyzoval jejich výsledky pod mikroskopem.

»Při podávání na ruku a navíc s použitím rukavice se vytváří velké množství fragmentů jak při pokládání na ruku, tak při přenášení hostie do úst. Vzniká riziko nekonečného množství svatokrádeží.«

Svatý Augustin nás učí, že proměněných hostií se nesmí dotýkat osoby ani věci neposvěcené. Odmítat klasický způsob podávání hostie uráží svědomí mnoha věřících. Biskupové však jakoby čekali na takovou příležitost, aby mohli konečně trvale zakázat přijímání do úst a navíc na kolenou. Chtějí se přitom odvolávat na vědu.

Ve skutečnosti věda nikdy nic takového neprohlásila. Virus pro své šíření vyžaduje mikrokapičky nebo aerosol. Slina se stává nebezpečnou, když nabývá formy rozprášené mlhoviny, jak je tomu při hlasitém hovoru či kýchání. Přenos viru kontaktem nebyl dosud prokázán. Navíc hostie se dotýká jazyka opačným okrajem než prsty podávajícího. Nikdy nevzniká forma aerosolu.

Nyní, kdy má být „věda“ uplatněna také v této duchovní oblasti, není obtížné demonstrovat, že nejzávažnějším problémem není nákaza, ale svatokrádežné šíření úlomků hostie, které všechny znamenají reálnou osobní přítomnost Svátostného Spasitele.

Giuglio Fanti, docent mechaniky na univerzitě v Padově, který je rovněž expertem v oboru syndologie (vědeckého zkoumání Turínského plátna), dokazuje, co se děje, když hostii podává kněz s použitím rukavice a věřící zapojuje další ruku k uchopení hostie a přenosu do úst. Přitom se mikroúlomky šíří v prostoru. Dopadají nakonec na podlahu při podávání a pak navíc při odkládání použité rukavice.

Fanti použil pět (neproměněných) hostií, které měly tu nejlepší konsistenci a neodlupovaly se a položil je na rukavici. Již v této fázi bylo možno pouhým okem zjistit, že na rukavici zůstaly drobné úlomky. Fragmenty, které zůstaly na rukavici a černém podkladu, překvapily pod mikroskopem odborníka svým velkým počtem. Podávání na ruku je krajně nevhodný a bezohledný způsob zacházení s nejsvětějším předmětem, s jakým vůbec můžeme přijít do styku.

K těmto problémům a svatokrádežím by nebylo došlo, kdyby půl století před pandemií laxní biskupové podvodně neprosadili onen v Holandsku a Německu vynalezený svatokrádežný způsob zacházení s největším a nejsvětějším Božím darem. ČBK tehdy ve svém společném pastýřském listě uvedla: »Budeme přijímat Eucharistii tak jako každý jiný dar, do rukou a vestoje«. Při epidemii španělské chřipky něco takového nikoho ani nenapadlo. Je ovšem třeba položit ještě další otázku: Zda při takovém postoji ke Svátosti oltářní doprovázeném namnoze evidentně neuctivým zacházením jsou vůbec akty proměňování platné.

Nejnovější eucharistické zázraky nám ovšem názorně dokládají, že naše víra v reálnou přítomnost Těla Kristova pod svátostnou způsobou není výmysl ani pověra. Boží Syn je zde reálně přítomen se svým Tělem a Krví, Duší a Božstvím. Této skutečnosti je si první z všech vědom také ďábel, a tak podávání na ruku je něco, co mu nadmíru vyhovuje.

Pramen Stilum Curiae