15. 11. 201
Uvažovat o podmínkách dnešní církve je hotové utrpení. Každý den nám Bůh sesílá dostatek materiálu pro nová pohoršení.
Poslední ošklivý příklad je způsob, jakým Bergoglio podrazil nohy americkým biskupům a zastavil je v záměru vyhlásit neúprosnou válku homosexualitě a pedofilii mezi klérem.
Jen si vzpomeňte, jak se zdvořile představoval jako „biskup Říma“, a jak dlouho to trvalo, než vůbec vyslovil slovo papež? Ano, právě on. Bylo to postupné crescendo až ke dni, ve kterém fingoval, že zavádí synodalitu, ale jakmile jen ji chtěli biskupové a kardinálové naléhavě aplikovat, ihned zasáhl a dokonce si vzpomněl na latinu, když požadoval, aby všichni stáli cum Petro et sub Petro.
Je skutečností, že Bergoglio k synodalitě nikdy ani v nejmenším nepřispěl, buďto strká biskupy a kardinály fackami kam chce, nebo všem připomíná, že „církev je jeho dům“, kde „poroučí jen on!“
Tento pontifikát se vyznačuje programovou nesouvislostí mezi tím, co bylo řečeno, a tím, co bylo učiněno; a je zde také programová nesouvislost mezi tím, co bylo řečeno při jedné příležitosti, a tím, co se ozvalo při jiné příležitosti.
O první nesouvislosti již byla řeč: vychvaluje synodalitu, ale vládne s absolutní autonomií, vždy jen on s několika netečnými poskoky oslavuje protestantského rebela Luthera, a kdokoliv si dovolí nesouhlasit i ve sporných otázkách, je zahnán sekerou; každou chvíli mluví o milosrdenství, ale jeho vzezření a jeho zásahy se vyjadřují opačně (viz Františkány Neposkvrněné); tvrdí, že chce delegovat na národní biskupské konference dokonce otázky víry, a bourá tak samotnou ideu Kristovy církve, ale pak brání biskupům udělat jasno v otázkách mravů (pod vlivem svých lidí jako je Cupich nebo Wuerl: díky nebi, že se o ně začíná zajímat světská spravedlnost.)
A druhá nesouvislost, kdy při jedné příležitosti říká to a to, a při jiné tvrdí opak, přičemž se nejedná o schizofrenii, jak by se mohlo zdát: je to naprogramovaný postup, který má historické kořeny: byli to první modernisté jako don Bonaiuti, kteří pochopili: aby mohli zbourat církev, nemohou vystupovat jako heretici, kteří z ní odešli, ale musí zůstat uvnitř a soustavně a rafinovaně ji podkopávat, stačí trousit semena bludu a zamíchat je do pravdy, amalgovat co nejvíce tradiční pravdy a dogmata, mluvit o inovačních koncepcích a zavádět herezi rafinovaně, nikoliv zjevně, ale pod pláštěm. Bergoglio by řekl: „nastolit procesy“.
Tak Bergoglio s mimořádnou důsledností v nedůslednostech proklamuje nerozlučnost manželství, ale popírá ji činy, když prosazuje osoby, které ji popírají, jako Cupich a Paglia. V Amoris Laetitia mu k tomu poslouží malá poznámka. Programovaná nesouvislost, a výsledkem je zamýšlený zmatek.
Odkud vítr vane? Otcem veškeré lži je lhář par excelence: ďábel. Přátelé ďábla nemohou být ničím jiným než jeho učedníci – lháři.
Drazí okuřovači, církev je dnes rozdělena jako nikdy, je rozdělena lží, která se podle šíří jako nezadržitelná epidemie.
STILUM CURIAE