Najde se alespoň jeden skutečný kardinál?

Motto:

„Vnímáme se v tomto světě jako odpovědná instance a přejeme si k němu přispět jako katolíci. Nesnažíme se vnutit katolicismus západním zemím, nýbrž si přejeme, aby se mohly vzájemně oplodňovat základní hodnoty křesťanství s hodnotami liberálními, které v dnešním světě dominují“ (Interview kardinála Ratzingera pro list „Le Monde“ [„Svět“], 17. 1. 1992).

„Kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné odtoho, které jsme vám hlásali, buď proklet. Co jsem řekl, opakuji ještě jednou. Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet! [sv. Apoštol Pavel Galatským 8-9]

Všechny dosud zveřejněné komentáře a kritiky posledního Bergogliova manifestu svědčí o tom, že scestí, které bylo v katolické církvi nastoupeno již po první Bergogliově encyklice, jen bez překážek postupuje a dále se prohlubuje. I když plánovaný „amazonský úspěch“ byl jen poloviční, dospěl Bergoglio k závěru, že na jeho paličatosti si všichni jeho kritikové už vylámali zuby nebo se unavili a vzdali, a proto může vyložit svůj rozhodný trumf a vyznání své osobní víry: nový komunistický manifest.

Tento poslední Bergogliův výplod nejsou nějaké bláboly spatra na palubě letadla, ale jsou prezentovány jako oficiální dokument učitelského úřadu, který bychom měli přijímat jako závaznou nauku církve. Rozhodující přitom nejsou jeho jednotlivé náměty namíchané jak zeleninový salát, kde by jeden jakž takž přijatelný měl vyvažovat několik dalších nepřijatelných, ale jedná základní cíl a záměr, který tento falešný papež sleduje od svého prvního proneseného slova, a tímto záměrem je zařadit církev do procesu konečné realizace masonského plánu na zotročení lidstva jednotným satanským náboženstvím. Tento záměr řídí od počátku všechny kroky arcilháře při rekonstrukci církve, jeho spolupráci s vyslovenými nepřáteli Boha a jeho království na zemi, kteří se již dlouho pilně angažují v oficiálních institucích současné „církve“. Jakékoliv krůčky tímto směrem jsou zcela neslučitelné s příslušnosti k Církvi Ježíše Krista, Ten, kdo osnuje takové plány, šlape po všech svých předchůdcích a už dříve než pronesl či napsal jedno slovo, zařadil se mezi zatracence. Jestliže se ani jeden z prelátů ani teologů zatím nezmohl na to, aby to jasně rozeznal a veřejně a oficiálně to odhalil a distancoval od evidentního Satanova díla, pak je to svědectví o katastrofální tmě a neomluvitelné zaslepenosti a svrchované zbabělosti, která v církvi zavládla, zatímco zednářské lóže to naopak jásají, že jsou u cíle, protože velmi dobře rozeznaly, že udeřila jejich dlouho očekávaná hodina a oficiálně uvítaly Bregogliovu spolupráci na likvidaci Božího království na zemi. Je tedy třeba konstatovat, že bez ohledu na to, zda spiknutí v San Galen vedlo k legální volbě či ne, argentinský odpadlík jako spojenec Satan nemohl být ani na okamžik hlavou katolické církve a celá jeho činnost je jedinou sérií podvodů, nejtěžších zločinů a bezbožného rouhání, které svolávají na falešnou církev ty nejtěžší tresty, jak to bylo předpovězeno v La Salettě i ve Fatimě.

Nota bene: Můžeme se divit, že v církvi tak hluboce okupované Satanem, se místo křesťanských ctností jako houby po dešti rozbujely do nebe volající ohavnosti, které v by v ní podle sv. Pavla neměly být nikdy ani jmenovány (Ef 5, 3) ?

Církev je v krajně havarijním stavu a kdo této církvi složil svou přísahu věrnosti a k tomu stavu mlčí, nese za to svou plnou spoluodpovědnost před Bohem i před lidmi.

Žádný kněz, který se veřejně nedistancuje od tohoto pro-satanského spiknutí, nemá právo přistoupit k Božímu oltáři.

-vu-