16.7.-2019
Nejsou bílé, ani bohaté, ani Němky, ale černé, chudé a Nigerijky
Jsou to sestry Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které procházejí diecézí křížem krážem, aby vysvětlily populaci, jaká rizika jsou spojena s ilegální emigrací. Je to poněkud neznámá tvář církve a její dobrovolné aktivity, dobrovolná inspirace katolíků přítomných v Africe, která zaslouží, aby se o ní mluvilo, protože přes tisíceré obtíže plní svatý princip spásy duší.
Benin City, město v jižní části Nigérie, je hlavním centrem pro přepravu migrantů k italským plážím. První výpravy se konaly již v 80. letech. Není náhodou, že je také sídlem nigerské mafie a kriminálního obchodu, prostituce a přepravy migrantů do Evropy. Tajná migrace slouží i pro špinavé obchody těchto organizací, silně rozvětvených ve vlasti a také v cílových zemích.
Existence podobných záměrů dodala odvahy sestrám Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které jsou si vědomy, že provokují skupiny známé svou krutostí a bezohledností, a neváhají putovat od vesnice k vesnici, od farnosti k farnosti a upozorňovat – zvláště ženy – na nebezpečí spojená s tzv. „cestami naděje“ do Itálie přes Libyi.
Sestry seznamují své krajany a jejich soukmenovce, co se skrývá za potěšujícími sliby dobré práce v Evropě: sexuální otroctví a poskytování orgánů, ke kterému jsou nuceny pod hrozbou pomsty na příbuzných nebo použití obřadů voodoo.
Během této aktivity při setkání s lidmi se sestry neomezují na to, že hovoří o možných nebezpečích, ale nabízejí také alternativu díky informačnímu centru, které v zemi zřídily a kde připravují mladé lidi nevybavené školním vzděláním k získáni nutných dovedností, aby mohli vstoupit do světa práce.
Kongregace připravuje programy, které učí vaření typických afrických 
jídel, provádět kresby nebo realizovat burzy a poskytovat mikrokredity pro osamocené matky a vdovy. Pomáhá také obětem, které se rozhodnou pro návrat domů, usnadněním nového zařazení do společnosti. Je to soubor opatření na překonávání předsudků a často vyžaduje přechodný pobyt v chráněných objektech. Jeden z nich je v Benin City vedený „Komitétem pro podporu ženské důstojnosti“ (COSUDOW), který vede sestra Emeneha, jedna ze sester Lásky sv. Vincence z Pauly, dalšího řeholního řádu angažovaného v kampani proti emigraci.
Také tyto sestry putují od vesnice k vesnici, žádají o rozhovory s místními orgány, aby mohly vysvětlovat mladým, kteří uvažují, že se vydají do rukou obchodníků s lidskými životy, jaký osud čeká tyto oběti nejdříve v Libyi a pak v Evropě. Vydržování jejich center je nákladné a sestry mají velké obtíže, aby je pokryly. Ke skutečnostem, jako jsou tyto, které odhalují temnou tvář tajné migrace, nepřinášejí západní média žádné informace či výzvy.
Stejně zaměřené je také působení migrantů, kteří se vrátili do vlasti s rozhodnutím věnovat se přesvědčování svých krajanů, aby upustili od záměru emigrovat. Operují v Nigérii jako Volunteer Field Officer. Je možno je rozeznat podle modrých triček s obrázkem „cesta bez naděje“. Vydávají se na místa nejfrekventovanějších trhů v Benin City a sdílejí místním obyvatelům své zkušenosti, osobní příběhy, svědectví často dokládaná utrpěnými ranami a jizvami, které jsou výmluvnější a přesvědčivější než mýty lákající „lepším životem“ za Středozemním mořem.
Tito dobrovolníci jsou při svém působení na trhu v hlavním městě Edo nezřídka terčem útoků a agrese. V populaci panuje falešná idealizace, jakou šíří tisk, radio a sami podvodní podnikatelé. Navrátilci jsou však dvojnásobně odvážní a překonávají pocit studu, že se dali zlákat a odhalují veřejně a konkrétně zájmy necitelných kriminálních živlů.
K nejaktivnějším patří Jude Ikuenobne, který přežil hrůzy pouště a dnes svědčí o tom, co podvodníci dělají. I když se doma nedaří dobře, nikdy to nesmí být důvodem vydat se cestou sebevraždy, protože když se vydáš do Evropy přes poušť a moře, je to jako by ses vydal za sebevraždou, a proto musíme pochopit, že neregulérní migrace nemůže vést k očekávanému úspěchu.
