Křesťanofobie

             20. 7. 2019

Jeremy Hunt, státní sekretář Velké Británie pro zahraniční záležitosti a Commonwealth, kandidát na křeslo ministerského předsedy a lídr anglických konzervativců to vyslovil bez obalu: ať si tomu říkají laicisté jak chtějí, strašné pronásledování křesťanů ve světě má své jméno: »křesťanofobie«. Tu je třeba pokládat za absolutní prioritu, kterou je třeba radikálně řešit navzdory tomu, že je i v mezinárodních dvojstranných vztazích s využitím všech prostředků včetně vyčlenění většího množství finančních prostředků. Řekl to ve své zprávě, kterou od něho požadovalo jeho ministerstvo minulý prosinec. Hunt navrhl, aby Spojené království požadovalo od OSN rezoluci, ve které budou vyzvány vlády, především ty na Středním Východě a v Severní Africe, aby chránily křesťany, a navíc požadoval v této oblasti větší spolupráci s Radou bezpečnosti OSN, s Radou pro lidská práva téže organizace a součinnost s Radou Evropy a britskýmCommonwealthem.

Situace je skutečně tragická a to už delší dobu, nemluvě o neslýchaném mlčení Západu: 80% útoků a projevů diskriminace z náboženských důvodů mají za svou oběť právě křesťany, v některých oblastech má vyhlazování křesťanů charakter genocidy: Irák, Nigérie, Indonésie, Čína, Srí Lanka, Pákistán a Sýrie jsou jen některé příklady. Ale ve výčtu neschází ani Evropa.

Bohužel, jsou to události nedávné doby. Ve Francii se na příklad neslýchaným způsobem množí akty vandalismu, krádeží, požárů a jiných útoků a poškozování kostelů, posvátných budov, farností, jak v městských tak venkovských oblastech, ve velkých městech i na vesnicích. Projevy křesťanofobie vzrostly za 11 let mezi 2008 a 2019 čtyřnásobně.

Podle francouzské biskupské konference již v prvních třech měsících 2019 od ledna do března bylo registrováno 228 »protikřesťanských násilností«. Na začátku roku bylo šest kostelů zapáleno nebo zbořeno v průběhu jednoho týdne. V červnu před krátkou dobou bylo rozbito na 100 pomníků na nejvýznamnějším katolickém hřbitově v Toulous. V roce 2018 bylo provedeno 129 krádeží a 877 »protikatolických« vandalismů.

K tomu se pojí graffiti satanských, anarchistických a politických symbolů. Jsou zde také útoky islámského původu. I když tento fenomén nabývá znepokojujících rozměrů, média ho minimalizují a označují takové případy jako údajné ojedinělé plody nedostatečné zkušenosti. Identifikovaní pachatelé jsou ze 60% nezletilí: jaké generace to vyrůstají na sociální periferii?

V Číně 8. června letošního roku zemřel mons Stefano Lio Side, biskup diecéze Tajnjin na severu země po dlouhé nemoci ve věku 92 let. Celých 27 let se nacházel v domácím vězení.

Pohřeb se konal 10. června. Byl to pohřeb sui generis, komunistické úřady zakázaly mši ve slavnostní formě, upřely zesnulému biskupské tituly, protože byl biskupem „podzemním“. Tzv. Katolická vlastenecká asociace, operační rameno strany, zakázala kněžím a laikům ze státem neuznané církve účast na pohřbu. K vyloučeným patřil také mons. Melcchior Shi Hongzhen, kterému podle kanonického práva přísluší nástupnické právo jakožto biskupu koadjutorovi. Ale o tom, zda bude moci nastoupit tento úřad, existují vážné pochyby, jednak z důvodu věku (92 let a maximální věková hranice je 75 let, byla mu zakázána účast na pohřbu a výkon funkce, protože odmítá vstoupit do vlastenecké církve, která představuje nezávislou, autonomní a autokefální církev pod vedením komunistické strany.

Týden před úmrtím mons. Li Side, ‚Jednotná fronta‘ v distriktu, divize národní bezpečnosti a veřejná bezpečnost oblasti spolu s dalšími vládními organismy hlídaly 24 hodin farnost, kde biskup bydlel a kde byl omezen volný pohyb osob. Od té doby kontroly nadále pokračují. Zdá se být evidentní, že úplně krachuje smlouva mezí Čínou a Vatikánem, jejíž obsah je ostatně tajný. Biskup Shi Hongzhen se řadí kk mnoha biskupům, kněžím a věřících, kteří se znelíbili komunistické moci.

Když se přemístíme do Pákistánu, situace zde není lepší: Ve Fajsalabatu zaměstnavatel Ifran s bratrem Akramem, oba muslimové, ranami železnou tyčí do hlavy zabili svého ‚zaměstnance‘ jedenáctiletého křesťana Badala Masiha a po činu ihned uprchli. Na místo se dostavila jeho matka, která přišla, když se syn nevracel, a několik sousedů, kteří ihned volali policii.

Podle Joela Amira Sohorty, bývalého křesťanského poslance, je tento případ dokladem islámské panovačnosti nad nezletilými křesťany, které muslimové ani nepokládají za lidské bytosti, a jsou si přitom vědomi své faktické beztrestnosti, a proto je v případě neposlušnosti či neshody bezohledně týrají; vědí, že nikdo nezvedne hlas na jejich obranu. Řekl to agentuře AsiaNews: „Žádám od vlády, aby proti provinilcům postupovala přísně a zajistila tak spravedlnost“.

Seznam by mohl by mohl smutně pokračovat tragickými příklady, ale prozatím ho uzavřeme, pro pokoj s těmi, kteří stále ještě neradi slyší o křesťanofobii…

Corrispondenza Romana, Mauro Faverzani