Kompost jsi a v kompost se obrátíš

                                                                              22. 1. 2019

Katrina Spadeová je designérkou v Seattlu. Na univerzitě v Massachusetts začala provádět výzkum stádií dekompozice lidského těla.

Jak známo, kompost je výsledná dekompozice organického materiálu, především vegetace a používá se na zúrodnění půdy. Katrina Spadeová předložila program dotovaný částkou 75 000 dolarů na kompostování lidských mrtvol a jejich použití v zemědělství. Nazývá se „human composting“. Proces je následující: Mrtvé tělo je balzamováno, zavinuto do plátna a vloženo do schrány spolu s organickým materiálem na urychlení dekompozice, jako dřevěné hobliny, rostliny a sláma. Proces je tak rychlý, že během jednoho měsíce je z dědečka Adlgizy kompost. Tento princip je protikladem procedury starých Egypťanů: uchovat tělo mumifikované co nejdéle.

Idea lidského kompostování uspokojuje dva požadavky: snížit náklady na likvidaci mrtvých a ušetřit životní prostředí. Kompostování vyjde na 5.500 dolarů, zatímco tradiční pohřeb podle údajů National Funeral Director Association stojí 7.700Pokud jde o druhý aspekt, ekosmrt potěší ambientalisty z několika důvodů: Předně experti vypočítali, že normální uložení do hrobu zanechává po sobě nebezpečné chemické látky, což se v druhém případě neděje. Dále nesmí scházet problém s CO2. Dědeček Adlgizo, který překročil práh věčnosti jako fertilizovaný, zanechává po sobě méně kysličníku uhličitého než v případě kremace. Tedy lidský kompost je vynikající vynález ekologické likvidace nebožtíka a svědčí o odpovědnosti pozůstalých za životní prostředí.

Všechno je tedy připraveno pro zahájení kompostování, schází jen O.K. Státu Washington. Demokraté již zavedení kompostování v roce 2007 schválili, ale neúspěšně v důsledku opozice katolické církve. Podle demokrata Jamíe Pedersena idea se setkala s pochopením a úrodnou půdou mezi občany, nadšenými myšlenkou, že by se tak mohli stát stromem, a najít tak alternativu sami pro sebe, jak uvádí Nbc News.

Kdo zůstává konsternován tímto novým vynálezem, který mění pohřební černou na příjemnou zeleň, protože se tím nerespektuje lidská důstojnost, tomu je třeba vysvětlit, že při kompostování se děje z přírodního hlediska totéž jako při klasickém pohřbení, ale v urychleném procesu.

Tak tomu ovšem není. Pohřeb je a zůstává náboženským obřadem, a i kdyby byl realizován v ateistickém duchu, zůstává zde stále určitý respekt k zesnulému, i když jeho tělo se stane potravou červů. Pohřbení je projevem úcty k zesnulému a s bolestí snášíme skutečnost, že náš milovaný se stane prachem, neboť takový je následek dědičného hříchu, v jehož důsledku jsme smrtelní. V případě human composting z úcty k zesnulému nezbylo nic. Osoba je použita jako kompost a pohřeb je pouhá výmluva.

Lidské kompostování je dokonalý produkt nihilismu a imanentismu, jakému jsme propadli. Člověk je jen trocha organické hmoty, jež po smrti už je k ničemu. Proto bývá někdy zavražděn již v mateřském lůně a provádějí se na něm experimenty ještě dříve, než spatřil světlo světa. Proto je správné, když je použit jako hnojivo. Člověk je pouze hlína, žádnou duši do něho Bůh nevložil, proto se také k žádnému Bohu nevrací, nýbrž navrací se k bohyni Zemi a jako součást země zavřel oči jednou provždy.

Ostatně již několik let nám říkají, že člověk je ekologicky neúnosný a nejméně žádoucí na této zemi. Lidskou fertilizací má člověk šanci okamžitě se vykoupit za všechny škody, které napáchal za života. Navíc human composting je rekordní recyklování, které slibuje nečekané vrcholy: recyklovat i lidské bytosti. Nevydává se po cestě nicoty.

Vzhledem k tomu, že člověk zůstává vždy nějak náboženský, v kompostování ožívají tak trochu animistické filozofie o převtělování. Rodina dostane svého dědečka zkompostovaného v krabici a použije ho na zúrodnění zahrady. Dědeček se tak znovu stane jejich součástí, kdykoliv přijdou na zahrádku, nebo ho mohou vidět jako azalky či tulipány, nebo také mrkev.

Již žádné kamenné pomníky, fotografie a svíčky. On sám bude novým květem, který znovu oživí minulost.

Tomaso Scandrolio, Nuova Bussola Quotidiana