Ulehčení z toho, že papež František v QA nesáhl na kněžský celibát, je v katolické církvi zřejmé. Některé kruhy zůstávají nicméně zdrženlivé a kladou otázku, jak dlouho to bude trvat, než dojde k novému útoku na celibát. To je pochopitelné. Jakkoliv oprávněné je uspokojení ze zadržené revoluce, celková analýza QA je nicméně nezbytná.

Analýza José Antonia Urety

Máme-li se vyjádřit jednou větou o QA, můžeme říci: Po-synodní exhortace k amazonské synodě potvrzuje, že pontifikát papeže Františka dává přednost politice před náboženstvím. Dokument zvyšuje tempo a pozornost ke globální ekologii, zatímco u náboženských otázek šlape na brzdu.

Preláti, kteří obhajují kněžský celibát jako Burke, Müller a Sarah a s nimi Benedikt XVI. mají důvod ke spokojenosti.

Mohou se nyní dívat shora na promotory Low-Cost kněžství, jako jsou biskup Lobinger, Erwin Kraäutler a preláti německé synodní cesty: Stop! Žádné otevření pro viri probati a jáhenky.

Papež v QA přiznává nezbytnost zvýšeného úsilí, aby amazonské společnosti nezůstávaly bez Eucharistie, zpovědi a pomazání nemocných (QA 86, 89). Zmiňuje se také, že výkon kněžské služby není monolitní (QA 87). František staví kněze do jedné roviny s Kristem (QA 87).

Tímto způsobem potvrzuje oba hlavní argumenty těch, kteří se staví proti ženatému kněžství.

Navrhuje všem biskupům jako řešení „podporovat modlitbu za kněžská povolání (QA 90). V tomto smyslu vystoupil roku 2012 Benedikt XVI. (viz)

I když se o tom Ureta nezmiňuje, je to přesně opak toho, o čem mluvil Kraäutler v audienci v dubnu 2014. (To já nedělám!)

František vyzývá latinskoamerické biskupy, aby velkodušně dali své kněze k dispozici Amazonii (QA 90). Současně si stěžuje, že mnoho misionářů z Amazonie odchází do USA a Evropy (QA 132).

V celém dokumentu není ani nepřímá zmínka o připuštění ženatých mužů ke kněžství. František místo toho zdůrazňuje, že nemůže jít jen o to, rozmnožit počet kněží, ale také o šíření Božího slova a o posvěcení věřících, kde mohou poskytovat službu i laici. Jak moudře doporučil Athanasius Schneider, když poukázal na řešení v dřívějším SSSR, upozorňuje Ureta.

František také dělá konec všem diskuzím o svěcení žen. Ženy mohou dále působit tak, jak činí doposud (příprava ke křtu, katecheze a modlitba). Jejich svěcení by znamenalo klerikalizaci žen. Podle Urety by se však ženy měly především orientovat podle příkladu Panny Marie.

I kardinál Brandmüller může být spokojen. Podle něho Instrumentum laboris k Amazonské synodě bylo pozvánkou k apostazi, neboť ona inkulturace představovala odchod od hlásání evangelia a uznání pohanského náboženství jako alternativní cesty spásy. I zde došlo k nápravě.

Querida Amazoniase distancuje od inkulturace tzv. „Ideo-teologie“, kterou prosazoval Němec Puls Suess a Mexikánec Eleazar Lóperz. Místo toho nastupuje inkulturace jako pouhá příprava na hlásání evangelia a Kristova poselství v podobě pro všechny srozumitelné (QA 84). Tak má být dosaženo toho, aby se nezavrhovalo nic dobrého z toho, co se nachází v amazonských kulturách, nýbrž se vše plně rozvinulo ve světle evangelia.

To nutí církev k citlivému a bdělému postoji (QA 67). Tím odmítá František nekritický přístup Kräutlera a spol. o údajných rajských poměrech mezi Indiány. V tomto duchu mluvil dříve i František, když mluvil o „moudrosti předků“. Místo toho zdůrazňuje QA, že není možno se za Ježíše Krista stydět (QA 62) a omezovat se pouze na to, hlásat chudým sociální poselství místo velkého poselství spásy (QA 63), protože i tyto národy mají právo slyšet autentické evangelium. Bez evangelia se církev stává něčím jako OSN. Sv. Turibius z Limy (1538-1606) a sv. José de Anchieta (1534-1597) jsou dva velcí apoštolové Latinské Ameriky, které František jmenuje jako vzory misionářů (QA 65), a nikoliv nynější misionáře z Consolata, kteří se chlubí tím, že za 60 let nikoho nepokřtili, uvádí Ureta. Jako negativní příklad by měl zde být jmenován Kräutler, hlavní iniciátor amazonské synody.

Sklouznutí

O čem však František nikoho nemůže přesvědčit, je jeho pokus ospravedlňovat skandální modloslužbu s Pachamamou, jak k tomu došlo ve Vatikánu v zahradách, v bazilice sv. Petra a synodní aule, když píše, že se tak dělo v kontextu inkulturace spirituality a že je zde možno mluvit o symbolu, a nikoliv nutně o modloslužbě (QA 79).

Co ovšem kardinála Brandmüllera podle Urety vůbec nemůže potěšit, je skutečnost, že František opět cituje encykliku Laudato sí a převzal z ní svoji kosmovizi podle Theiharda Chardina a New Age, že „všechno je navzájem spojeno“ (QA 41). Z toho odvozuje svoji chválu na indiánskou mystiku, podle které Indiáni nejen přemýšlejí o přírodě, ale cítí se s ní vnitřně spojeni jako se svou matkou (QA 55). V tomto smyslu je v QA dvakrát jmenována Matka Země (QA 421).

Letmý odkaz na Boha Otce jako Stvořitele všech živých bytostí nestačí, aby byla rozptýlena panteistická příchuť těchto míst, již proto ne, že jde o citát z jedné básně od Sui Yzn (QA 56), peruánské básnířky, která je proslulá pro svůj ležérní a erotický charakter („Moje báseň je genitální“), dodává Ureta.

Zbloudilá pasáž

Nejspornější částí posynodního listu je ovšem „naprostý souhlas k postulátům agendy teologie osvobození“ v její ekologické variantě, jak ji recykloval Leonardo Boff a která tvoří vstup do synodních dokumentů.

Jelikož učitelský úřad církve nemá žádnou autoritu ve vědeckých a hospodářských otázkách, jedná se o kardinální projev „klerikalismu“, když František v rozporu s touhou převážné části amazonského obyvatelstva bez nezbytného rozlišování přejímá vylhané texty levicových stran o pralese, který byl „beztrestně a bezmezně zničen“ (QA 13), což vyžaduje „zdravé pobouření“ (QA 17), protože celá Amazonie stojí před ekologickou katastrofou (QA 8) a obyvatelstvo je nositeli civilizace mlčky decimováno (QA 13), nebo nuceno k odstěhování do měst, kde nachází nejhorší formy zotročení, útisku a bídy ( QA 10).

Podle Františka musí „pobouření“ (QA 15, 17) „křik Amazonie“ (QA 10, 47, 48, 52, 57), křik amazonských národů (QA 52) být vyslyšen. To je nejčastěji se opakující poselství.

„V této souvislosti není bez významu, že mezi básníky-proroky je citován chilský komunista Pablo Neruda a brazilský komunista Vinicius Moraes a jeho pověstná báseň, která vyzývá k ozbrojenému boji“.

Ureta pokračuje:

Ještě horší jsou alternativní řešení, která František nabízí. Ta odpovídají oněm rozšířeným kolektivním snům neomarxistických antropologů, kteří v kmenovém pralesním životě spatřují model pro budoucí svět.

Skutečná kvalita života přichází podle AQ s „buen vivir“, „dobrým životem“ (QA 8, 26, 71), ve kterém se uskutečňuje jakási utopie osobního, rodinného a komunitního života v kosmické harmonii v pojetí spokojené koexistence a jednoduchém pokojném životním stylu (QA 71). Všechno je zde společné. Soukromého prostoru, pro moderní život tak typického, je zde minimum (…) Představa o individuu bez vazby na společenství nebo jeho teritorium zde nemá místo (QA20).

V tomto smyslu nás údajně Indiáni musí „mnohému naučit“ (QA 71) a obyvatelé měst se musí nechat převychovat, aby mohli převzít „společnou moudrost“, „kterou nám chce Bůh skrze ně sdělit“ (QA 72).

Vzhledem k takovým eko-kmenovým a kolektivistickým fantaziím je jasné, že on (František) je vůdcem, podle něhož se hnutí extrémní levice mají rozšířit na celý svět.

Querida Amazonia je neobyčejný posynodní materiál. Vyhýbá se citování závěrečného dokumentu synody. Není zde vůbec zmiňován závěrečný dokument, ze kterého to všechno vychází. Proto nepřipadá ani neobvyklé, že máme před sebou dokument o urychlení doby se současným evidentním skokem na brzdu ve všech náboženských otázkách.

Co František vůbec získal?

Ureta je přesvědčen, že nejvíce rozčarovaní jsou „preláti a experti německého prostoru, kteří věnovali tolik času a sta milony euro, aby objevili synodu jako ptáka, který nemůže vzlétnout, protože nemá křídla“.

Bude úkolem historiků, aby vyřešili otázku, jaké motivy vlastně vedly Františka, aby zastavil tak propagované otevření církve pro ženaté kněze. Aby zabránil schizmatu, a co horšího, destabilizaci pontifikátu, což by bylo smrtelné, jak se domnívá Franca Giansoldati v římském listě Il Messagero? Anebo jde o krok zpět, aby mohl dále udělat dva vpřed?

Zkušenosti s Amoris letitia varují: Pozor na poznámky!

V tomto případě jde o poznámku 120, ve které František navrhuje vlastní „amazonský ritus“. To je důvod, proč je třeba zachovat bdělost, protože autor dokumentu je znám jako lstivý člověk.

Uvidíme!

I když František ratifikoval alespoň Leonarda Boffa, hodil do Tibery Lobingera, Hummese, Kräutlera a spol.

A kdo je tedy v Římě papežem?

Jako reakce na analýzu Uretovu dostal Tossati dotaz, který zveřejnil. V něm stojí:

Papež Bergoglio to udělal, jakoby kvůli tomuto materiálu musel přijmout velké pokoření a musel by rezignovat na své cíle.

Je to dvojí ponížení: za prvé, že jeho revoluční krok pro zrušení celibátu nebyl možný; za druhé, a to je důležitější, protože mu to shora přikázal Benedikt, který se potvrdil jako papež, i když litoval svého odstoupení. Kdyby nebylo konkláve, které vyhrál Bergoglio, neměl bych nejmenší pochybnosti, že jde o dvě osoby, o kterých svého času hovořil Gänswein. viz

Benedikt XVI. se stále cítí jako papež.

Dal mu to na srozuměnou a Bergoglio to pochopil. Je tím bergogliánský sen u konce? Nebo začne opravdová válka?

Známý liturgista Nicola Bux je přesvědčen, že František v QA změnil místa o kněžském svěcení kvůli knize Sarah – Benedikt.

Tossati k tomu napsal, že obdržel dopis od někoho vysoko postaveného ve Vatikánu o Františkově obratu. Prelát mu sdělil tři věci:

Benedikt se stále pokládá za papeže.

Ukázal to při této příležitosti.

Papež Bergoglio pochopil a dostal strach.

Někteří z toho činí závěry, že může dojít k neobvyklému vývoji.

Katholisches