Kardinál Urosa: Závažné problémy v Instrumentum laboris


Kardinál Jorge Urosa Savino je emeritní arcibiskup v Karakasu. Je to nejstarší kardinál ve Venezuele a patří k největším autoritám ve své vlasti: Nachází velký  problém nikoliv v synodě, ale v Instrumentum laboris: Je to velká utopistická emfáze o povaze domorodých obyvatel, ale zcela zdes chází evangelizace. Jakoby Krista už nebylo vůbec zapotřebí a postačí utopie o přirozené harmonii.

Nuova Bussola Quotidiana přináší interview, který tento kardinál poskytl během své návštěvy v Římě.

Instrumentum laboris se setkalo s mnoha kritikami. Co o tom soudíte?

Dokument není dobrý, má slabiny a defekty, které je možno opravit a které je nutno opravit. Má také svá silná místa.

Začněme od těchto bodů

Jako venezuelský biskup plně souhlasím s obžalobou násilí proti národům amazonského teritoria. Je zde velké vykořisťování, na které dokument poukazuje. Zvláště v naší amazonské oblasti, kde byl zřízen Orinocký těžební oblouk a kde se při těžbě nerostů postupuje agresivním způsobem proti domorodému obyvatelstvu, a to hrubě porušuje jeho práva.

A co vás znepokojuje?

Tato synoda je věnována studiu problémů církve v Amazonii, která představuje velkou část Jižní Ameriky. Je nicméně obzvláště významná pro celou církev, neboť jak papež, tak ti, kteří ji připravují, určují této synodě její charakter, proto tato synoda ovlivní celou církev, nejen v amazonské oblasti. Obsah Instrumentum Laboris má velkou důležitost, ale v mnoha tématech představuje zmatenou směsici, neužitečná a prodlužující opakování, která zamlžují jasnost obsahu. V textu je mnoho otázek kulturních, ekologických a sociálně-ekonomických, zatímco mnohem méně jsou přítomny aspekty evangelizace a návrhy pastoračních akcí, ačkoliv právě tyto jsou pro nás pastýře daleko důležitější.

Bydlíte v zemi, která je součástí amazonského uzení, jak hodnotíte předložený přístup k Amazonii?

Udivuje mě optimistický, pochvalný a takřka utopistický pohled, v jakém je v první části textu představována indiánská populace Amazonie. Amazonie je prezentována jako pozemský ráj, krása bez hranic (IL22), plná „života a moudrosti“ (Il 5). Také o přírodě se hovoří způsobem, který je zcela cizí křesťanskému pojetí, a je zde řeč o „Matce Zemi“, jako by to byla osoba ( srov. IL 44). Na druhé straně text vychvaluje moudrost domorodých národů a navrhuje, aby nový přístup k evangelizaci byl utvářen formou dialogu s touto moudrostí, protože existující rozdílnost vyvolává nové Letnice (IL20). Ptáme se, jaká to „původní rozdílnost by měla vyvolávat nové Letnice“? Takové fráze je třeba vyjasnit, protože jsou na první pohled zmatené a přehnané.

Tedy tato ‚amazonská krása‘ neodpovídá skutečnosti?

Je to velice romantický popis amazonské populace. Indiáni jsou prezentováni jako výjimečné bytosti, které žijí v harmonii s přírodou a s ‚nejvyšší bytostí‘, která jakoby prezentovala „dobrého divocha“, utopického, mistrného, šlechetného, prostoduchého a důvěřivého. Tedy jako moudrý národ, ve kterém se mají nacházet ‚semena Slova‘. Podle mého názoru je to velice optimistická antropologická vize. Ignorují se problémy indiánských kultur, opomíjejí se jejich meze a jejich vady. Představuje se zde idealistická antropologie „domorodých národů“, která má velmi daleko k antropologii katolické, tedy velmi daleko k biblickému a křesťanskému pojetí člověka, který je nesporným obrazem Božím, ovšem je postižen hříchem a vyžaduje vykoupení. A odtud pramení řada otázek: proč se tak málo mluví o potřebě vykoupení a spásy? Proč se málo mluví o posílení intenzivní pastorační činnosti a otevřené evangelizační činnosti církve v Amazonii? Je to, jakoby už Kristus nebyl potřebný a postačí přirozená harmonie.

Mluvil jste o problému týkajícím se jasnosti textu Jaké jsou ty nejzávažnější?

Je zde použit jazyk nepřiměřený a nepřesný, ačkoliv se jedná o oficiální text. Hovoří se o senzační spravedlnosti amazonského teritoria a toto území se představuje takřka jako zosobněné, jako locus theologicus který má tvořit pramen nového Božího zjevení ( srov. IL 18 a 19). Nacházím zde problematický bod, závažný problém, protože kategorie nového zjevení je přisouzena zvláštnímu teritoriu a jeho boji o spravedlnost. Je vůbec možno mluvit o Amazonii jako o pramenu nového zjevení? Připomeňme si, že pojem zjevení v církevním magisteriu a v teologii vůbec je velmi konkrétní: znamená osobní zjevení Boha, který sám poučil o sobě lidstvo skrze Ježíše Krista. Nacházíme to zcela jasně v dokumentu 2VK Dei Verbum o Zjevení. Plnost zjevení je tedy uskutečněna v Ježíši Kristu a není možné používat dvojznačný jazyk, který zamlžuje teologickou a naukovou pravdu oficiálního dokumentu. Bude nutné používat v synodě vetší pojmovou, teologickou a naukovou přesnost.

Je vůbec možné uprostřed tohoto konceptuálního zmatku a absence pastoračních návrhů mluvit o opravdové evangelizaci?

Zdá se, že naléhavost naplnit evangelizační poslání církve zcela schází, nebo je vyjádřena velmi chabým způsobem. V textu chybí požadavek obrácení, není zde evidentní výzva přijmout Ježíše jako jediného Spasitele, Vykupitele lidské bytosti zraněné hříchem. Proč to není výslovně vyjádřeno? Středem celého textu, a tedy synody by mělo být znovuoživení církve v Amazonii, tak, jak to sám papež František uvedl v apoštolské exhortaci Evangelii Gaudium 14. Místo toho je zde řeč o pevné ekologické obraně domorodé populace, ale zcela stranou zůstává výslovné hlásání kerygmatu, nástup k otevřené evangelizaci i růst církve v Amazonii. Toto vyšinutí je velkou slabostí textu. Přeji synodním otcům, aby vystihli tyto problémy a podařilo se jim překonat je při svém jednání a rozhodování.

Marinellys Tremamunno – La Nuova Bussola Quotidiana