23. 7. 2019

Kardinál Sarah, který mnohokrát promluvil silným hlasem, i on mluví i nemluví. I on by mohl být zařazen mezi ty, kteří tvoří hráz proti novému bergogliánskému kursu. Působí ve Vatikánu od roku 2001. Spolupracoval s Janem Pavlem II. a Benediktem XVI., nyní s papežem Františkem. Říká o sobě:

»Jsem klidný, protože jsem velmi věrný papeži. Nikdo nemůže citovat slovo nebo větu, kterou se obracím proti papeži. Je to směšné. Jsem ve službách církve, sv. Otce a Boha. A to stačí. Nesmíme upadnout do této léčky. Musíme pokračovat a učit. Nezajímá mě, co se říká«.

Cituji z jeho výroků:

18. března: Církev je doupě temnot… Církev umírá, protože pastýři mají strach mluvit zcela pravdivě a jasně… Teologové a také kněží se baví tím, že rozebírají dogmata a zbavují je jejich hlubokého významu. Relativismus je maska Jidáše převlečeného za intelektuála.

Mohl bych pokračovat, že bych naplnil celou stránku a unavil tím svých dvacet pět čtenářů, kteří si to mohou ověřit v jeho posledních knihách, pokud to už neudělali: Síla mlčení, Bůh a nic, Den se   nachýlil. Samozřejmě: všechno, co zde napsal, je vědomě protiklad toho, čeho dosahuje Bergogliova církev. Bod za bodem: odmítání jakéhokoliv relativismu, etika maskovaná ‚rozlišováním‘, obrana rodiny, téma o svátostech pro ty, kteří nejsou v posvěcující milosti.

Dokonce zdůrazňuje, že Afričanům se dostává pomoci v Africe – pochází z toho kontinentu a zná tedy obraz tamní situace. Před měsícem v interview prohlásil: „Nikdy jsem se nevyslovil proti papeži Františkovi!“ To je přece jezuitské pokrytectví – chytrácké vyhýbání a obcházení překážek, abych se nikoho nedotkl – (cerchiobottismo furbastro).

Jistě. On nikdy z ničeho neobvinil Bergoglia PŘÍMO. Celé jeho dílo jako biskupa a vědce není nějaká zmýlená, ale JE TÍM, ČÍM JE a je to vše opak toho, co píše a především co říká Bergoglio, když mluví spatra a projevuje se takový, jaký je. Eminence, buďte na úrovni svého myšlení.

Čeho se bojíte? Že vystavíte riziku své postavení? To by byla ubohost. A vy přece nejste ubožák. Bojíte se, že věci dospějí ke schizmatu? Pokud ještě schizma není formální, pak fakticky už existuje. Věřící jsou rozděleni. Radikálně rozděleni. A je dobře, že tomu tak je, protože mnozí, když si uvědomili celou hrůzu bergoglismu, nalezli opět víru. Pravou, pevnou, která se neotevírá světu, ale působí jeho obrácení. Vy, Burke a Müller vystupujete jako tři raci: uděláte krok vpřed a tři kroky zpět. Nebo tři milites gloriózi kteří hrozí, že všechno rozstřílí, a pak utečou, jakmile se na horizontu objeví bílá čepička. I když pod tou čepičkou není žádná hlava (Biagio Buonomo su Fb).

Můj závěr:

Bohužel, musím konstatovat: Problém je, že tito pastýři, kteří potvrzují přesně a vytrvale katolické pravdy, nedospěli ještě k tomu, aby jasně a oficiálně definovali kořeny rozvratu, až do aktuální revoluce. Jsou ochotní přiznat některé ‚červy‘, ale jsou spokojeni s koncilními dokumenty, perfektně odlišenými a opakovaně ilustrovanými různými motivacemi podle okolností. Ale vědci, kteří si takto počínají, trpí nevyléčitelnou damnatio memoriae.

A v těchto skulinách se dnes stáváte propastmi, které se slévají, a díky tomu aplikujete v pastoraci inovace „nouvelles theologie“, které hrozí již desetiletí. Aplikace byla provedena pod přetvářkou proklamované, ale nikoliv schválené kontinuity. Přetvářkou, která ignoruje, že pastorace nemůže podpírat nauku, ta v ní musí být implikovaná.

A na závěr: dokud není jasně rozlišen kořen problému, kdy a jak se může najít řešení?

Chiesa e post concilio