O argentinském prezidentu Juano Perónovi se vypráví, že za dnů své slávy chtěl svého vnuka uvést do tajemství politiky. Vzal s sebou vnuka na setkání s delegací komunistů. Když vyslechl jich názory, řekl: „Máš pravdu!“ Další den přijal delegaci fašistů a znovu jí odpověděl: „Máš pravdu“. Pak se zeptal vnuka, co si o tom myslí. Mladík odpověděl: Mluvil jsi se dvěma delegacemi, které měly zcela protichůdné názory, a odpověděl jsi oběma: „Máš pravdu“. To je absolutně nepřijatelné.. Peron mu řekl: „Máš pravdu také ty“.

Tato anekdota je příkladem toho, proč nikdo nemůže brát vážně Bergoglia, pokud nevezme v úvahu tradici argentinské politiky, což je ojedinělý fenomén, který se vymyká celosvětové zkušenosti. Církev byla zaskočena Bergogliem, protože o něm nemá jasno: Je to Juan Perón v církevním vydání. Ti, kteří ho chtějí vykládat jinak, postrádají jediné platné kritérium.