Záchranný pás pro Conteho a facka pro IBK, oddálení mše s lidem. To jsou výsledky, které pronikly na veřejnost ze slov papeže Františka včera ráno při mši u Svaté Marty, interpretovaných obecně jako odmítnutí postupu IBK. Ale je toho ještě více.

Ať už byl záměr papeže jakýkoliv, výsledek jeho slov při mši v 7 hodin u Svaté Marty byl ten, že nabídl záchranný kruh ministerskému předsedovi Contimu, který se v neděli večer ocitl na rožni. Vyvedl z míry IBK, která byla nucena strpět druhou bolestnou facku během tří dnů oddálením obnovení mší s lidem.

Ale pojďme po pořádku. Po zdrcující tiskové konferenci v neděli večer sesypal se na Conteho déšť kritik a povyk spustila především pohotová IBK jazykem neobyčejně ostrým, když prohlásila, že neakceptuje prodloužení zákazu mše s lidem. Tvrdost reakce na toto téma probudila všechny nespokojené z toho či jiného důvodu a vyburcovala i mnoho netečných biskupů.

V pondělí vzplál přímo ohňostroj proti ministerskému předsedovi: politici většiny i opozice, všichni na straně IBK; Lombardie a Friuli se daly do pohybu, aby zajistily mše alespoň pro tyto oblasti. A různé biskupské konference se daly do boje po boku IBK, a vytvářely nátlak na předsedu a ten byl v pondělí večer zcela zničený a osamocený.

Pak jako kouzlem z ničeho nic zazněla papežova fráze o nutnosti »rozumu« a »poslušnosti« k dispozicím autority. Aby se zabránilo návratu epidemie, byl zaset zmatek do řad Conteho protivníků. Ten povzbuzen papežovou oporou začal jednat s církví ze zcela jiné pozice.

A církev? Věřící se dívají zděšeni, co se to stalo. Vzniká otázka: že by IBK jednala bez souhlasu papeže? To těžko. Je pravdou, pokud si vzpomínáme, že i Státní sekretariát podporoval některé pevné principy Konkordátu, které vláda Conteho porušuje. Najednou se všechno zastaví. Co se tedy stalo? Těžko říct, můžeme jen konstatovat, že to není poprvé, co papež pošle před sebou své spolupracovníky, a pak si vyhlídne vhodný okamžik a nechá je na holičkách. Poslední případ byl ten, kdy římské chrámy byly zavřeny, a pak začal obvyklý systém mší v 7 u Svaté Marty, když si kardinál vikář a IBK dodali odvahy a vzali na sebe odpovědnost za zavřené kostely. Ale v tomto případě to byla právě homilie u Svaté Marty, která dala podnět k ukončení vysílaných mší (»To není církev«, řekl).

Fakt je ten, že po pohlavku, který dostala IBK v neděli od Conteho, dopadl na ni další přímo od papeže. A tentokrát žádná bouřlivá reakce, sklonit hlavu a všechno spolu pozametat. Jednání s vládou, cesta, kterou již IBK nastoupila, pokračují dále, jen s novým »rozumem« a »poslušností«.

A tím také návrat ke mši s lidem zcela padá. Včera ráno některé listy ujišťovaly, po všeobecné úlevě, že Conte je povolí od 10. května, jak se prakticky od neděle očekávalo. Ale po zásahu papeže se všechno vrátilo na hluboké moře. Možná, že dojde k povolení mší pod širým nebem od 11. května (a co když bude pršet?), ale pro mše „v kostele“ je vyhlídka až od 18. května, ne-li později.

Zkrátka a dobře, celý případ potvrzuje, že všechny meze při řešení problému mší jsou záležitostí zásadně politickou, jak jsme již dříve konstatovali. IBK vystupovala vůči vládě – a dále v tom pokračuje – aby si vydobyla nějaké koncese, jako by byla nějakým syndikátem kněží, a nikoliv, aby zdůraznila svou vlastní svobodu a své poslání. Stejným způsobem se služba veřejnému blahu redukuje na základní záležitosti pomoci chudým, přičemž právě mše svatá je tím největším příspěvkem k veřejnému blahu.

Je to postoj extrémní slabosti, jestliže biskupové nejsou schopni prosadit smysl své přítomnosti v církvi. Tím způsobem ústí jednoduše do klerikalismu a mění svůj úsudek podle nálady panstva. V neděli rozněcují plamen a brání určité hodnoty, a v úterý se nečekaně stávají „rozumnými“ a „poslušnými“. Jinými slovy je to hierarchie, jejíž úsudek a prezentace závisí od politické kalkulace (v širším smyslu) a od momentální výhody, nikoliv od prosazování pravdy, na které ovšem musí stavět také papež.

V tomto případě téma opravdové svobody církve je garantem svobody pro všechny a ta jako taková nemůže být pokládána za prodejné zboží. Jestliže se netrvá jasně na svobodě církve ve státě (navíc zaručené Konkordátem), jednání s vládou se stávají pokusem o dolování prostoru pro privilegium, který se neúprosně stále více zužuje.

Poslední otázka: Podle zkušenosti, kterou jsme nyní získali, nemůžeme si zvykat a akceptovat vedení církve a magistérium jakožto závislé na frázích utroušených tu a tam na tiskové konferenci nebo v kázání u Svaté Marty. Jestliže má papež něco říct, učinit nějaké prohlášení, má na to mnoho nástrojů, aby tak učinil jasným způsobem, počínaje přímým rozhovorem se zainteresovanými osobami. Věty utroušené vágním a všeobecným způsobem, jejichž kontext je široce přenechán na výběr a které skýtají také nejrůznější interpretace, nejsou důstojné osoby papeže. Lid potřebuje jasná slova, především slova, která ukazují cestu ke spáse, a nikoliv směřující k řešení problémů politických, jako by byly totožné s problémy církevními.

Riccardo Cascioli, Nuova Bussola Quotidiana