Je pandemie Boží trest?

                                                             5. 5. 2020

Rozhovor s P. Serafino Lanzettou

Začněme lidovým příslovím: ‚Bez vůle Boží se nehne ani list‘ a ptejme se: Jaký je vztah mezi obecnou historickou událostí a tímto případem, kterým je pandemie a Bůh. Je tato událost spojena s Boží Prozřetelností, nebo se nám to jen tak zdá? Zcela jasně: Bůh řídí všechny události ke spásnému cíli, tedy i tuto pandemii. Chce ji nikoliv jako cíl, ale jako prostředek k dobrému cíli, tj. k očištění člověka od jeho hříchů a zla, které v něm přebývá, a to se zřetelem na věčný život. Bůh nikdy nemůže chtít zlo jako cíl. Fyzické zlo, např. mor, Bůh dopouští jako prostředek k danému cíli. Morální zlo na rozdíl od hříchu Bůh prostě dopouští k dobrému cíli. Kdyby Bůh nebyl přítomen u pandemie, nebylo by možné vyvodit z tohoto zla také dobro. Byla by to otevřená cesta k ateismu.

Ale někteří kvůli tomu strádají, dokonce i katolická církev. Nebylo by možné, aby Bůh v případě tragických událostí nemohl zasáhnout a zadržet je?

Záleží na tom, jakou máme představu Boha. Bohužel pro mnoho lidí je Bůh něco jako ambulance, která musí zasáhnout, když jsme v nebezpečí, zvonek, pokud ho někdo potřebuje. Tato logika má být prostředkem, aby člověk byl stále šťastný, nikoliv aby byl poslušný toho, kdo je Pravda a láska, aby měl v sobě jeho život. Bůh zasahuje také tehdy, když dopouští, aby se stalo něco tragického. Jinými slovy, v takovém případě probouzí své děti ze strnulosti a zve je znovu k životu.

Kazatel Papežského domu Raniero Cantalamessa řekl na Velký pátek: »Chtěl snad Bůh smrt svého Syna na kříži, aby pro nás získal dobro? Ne. Prostě připustil, aby člověk jednal podle své svobody, a posloužil tak jeho plánu, nikoliv plánu lidí. To platí také o přírodních zlech, zemětřeseních a epidemiích. Dal také přírodě určitý druh svobody, jistě odlišný od svobody člověka, ale přece jen formu svobody. Nestvořil svět jako naprogramované hodiny pro každý sebemenší pohyb. Někteří to nazývají náhodou, Bible tomu říká Boží moudrost«. Někteří toto kázání kritizovali.

Říct, že Bůh nepřipustil smrt svého Syna a že znesvěcující nenávist způsobila dění, jež vedlo k naší spáse, znamená popírat, že Bůh chtěl naší spásu, tvrdit, že to byl slepý osud a svoboda člověka, které se Bůh podrobil. To znamená znehodnotit spásnou oběť Ježíše, toho, která má moc dát svůj život a zase ho přijmout nazpět (srov. Jan 10,18). Aby se „ospravedlnila“ Boží nevinnost, činíme ho bezbranným vůči zlu. To je nesmysl. Stačí si přečíst Katechismus katolické církve (č. 312), abychom pochopili, že z nejstrašnějšího zla, vraždy svého Syna, Bůh vyvodil ta největší dobra a oslavil svého Syna i vykoupení lidí.

Přisuzovat přírodě svobodu, že není poslušná přírodních zákonů stanovených jejím Stvořitelem, poskytnout jí tedy autonomii, jeví se mi jako přijetí ekologistické a panteistické ideje. Příroda se stává bohyní, která plodí nás i samu sebe a dokonce bojuje proti těm škůdcům, kteří ji nerespektují. Bůh pak zůstává němý ke zlu a příroda bojuje tím, že vytváří virus. Taková příroda je tedy božstvo a my tu stojíme před kontradikcí špatného myšlení.

Nezavádí tato idea dobrého a zlého Boha dualismus, známý z prvních staletí jako marcionismus?

Fakt, že Bůh dopouští tresty, není vůbec žádný požadavek zlého Boha proti Bohu dobrému. Je to naopak popření Božího trestu, které má znovu uvolnit herezi marcionismu. Starý zákon stejně jako Nový má velmi jasno o pojmu Božího trestu jako prostředku ke spáse. Stačí pomyslet na všechny ty epizody, na Davida, který z důvodu své pýchy, naveden ďáblem nařídí sčítání lidu (1 Par 21) a svolá trest na celý Boží lid. Tak jako není možno popřít evidenci Starého zákona v této věci, východiskem byla cesta milosrdenství a odpuštění, jak to učí Ježíš Kristus. Podle Marciona byl starozákonní Bůh zlý a novozákonní dobrý.

Hraje v tomto všem nějakou roli Panna Maria?

Nejsvětštější Panna je naší matkou, která pečuje o nemoci svých dětí, především těch nejvíce zkoušených pro své hříchy ve všech možných formách. Zatímco horoucně touží, aby se syn vrátil k Otci, a proto za něho prosí, jako matka léčí naše rány a utišuje naši bolest. Je „matkou milosrdenství“, jak ji oslovujeme ve Zdrávas Královno, a proto je vždy připravena přijmout nás do svého srdce. Nacházíme u ní posilu, víru, abychom příhody svého života nazírali a soudili s moudrostí. U ní nalézáme naději a pokoj i v nejstrašnějších kalamitách.

Pramen: Duc in altum

Pozn: Fráater Raniero Cantalamessa patřil  k vynikajícím kazatelům, až do doby, kdy se sdružil s argentinským arcibiskupem Jorge Mario Bergogliem a přijali spolu nové osvícení shůry.

          Regina Mundi zveřejnila tuto Cantalamessovu novinu:

Milosrdesntví má   jednu tvář starou, to je tvář  Ježíše, a jednu nejnovější  tvář papeže Františka