15.3. 2019
Před celým světem demonstrované prohlášení v Abu Dhabi z pera údajné hlavy církve Jorge Bergoglia je nejnehoráznější skandál a veřejné rouhání, jaké nemá v dějinách církve obdoby. Všechny kouřové vytáčky o „permisivní vůli“ jsou naprostý nesmysl, už proto, že jeho jasným záměrem je postavit islám a další pohanská náboženství do jedné linie s křesťanstvím. Jeho inkriminovaná věta mohla být přeložena také: »Stejně jako Bůh chtěl, aby lidé měli různá pohlaví, různou rasu a pleť, tak chtěl také, aby měli různá náboženství«. Od tohoto svého nesmyslu rozhodně nehodlá ustoupit, protože kdyby ho odvolal, žádné prohlášení vydávat a podepisovat ani nemusel.
Že si něco takového dovolil, je ovšem samo o sobě mnohem menší překvapení, než skutečnost, že v katolické církvi nepropukla okamžitě celosvětová vlna pobouření a protestů, která by falešného proroka nenávratně smetla z jeho trůnu. Bergogliovu devastačnímu vlivu jsme vystaveni, ať chceme nebo nechceme; šest let převracení a znehodnocování toho nejsvětějšího z pokladů církve se nemohlo nezapsat negativně do vědomí, smýšlení a rozlišovací schopnosti Božího lidu. Tak jako dlouhý pobyt v hluku, prachu či dýmu otupuje naše smysly, tak také bergogliovská demoliční atmosféra a horečka nás těžce poznamenala. Zvykli jsme si během šesti letech jeho nezadržitelného tažení na to, jak vzrostla jeho pýcha a troufalost proti Bohu, proti dvoutisícileté církevní tradici, víře a morálce katolické církve, proti zástupům církevních učitelů a světců.
Se stejným bohorovným klidem, s jakým si hraje na světapána, dovolil si na náměstí Svatého Petra veřejně se hlásit k reprezentantům podvratného hnutí z Westminsteru, které se souhlasem svého pseudopastýře šíří všemi možnými prostředky nejhanebnější sodomskou morálku. Činí tak s výslovným odvoláním na první větu z proslulého dokumentu 2VK Gaudium et spes: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je radostí i nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdcích odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu. (Nebylo vám nikdy nápadné, jak se Bergoglio snaží, aby v titulech jeho elaborátů nechybělo »gaudium« nebo »laetitia«, což je totéž?)
Jsou to skutečnosti tak úděsné, že mnoho pastýřů jakoby ztratilo odvahu se k nim vyjadřovat. Ale jejich mlčení se stává součástí onoho satanského mlčení Bergogliova, které je jeho osobním promyšleným nástrojem na systematické rozsévání smrtonosného semene na poli církve. (viz)
Bergogliovo zavádění heretického paradigamtu se neděje jen slovy, ale celým jeho jednáním, všemi gesty včetně jeho zapřisáhlého mlčení, při kterém se opírá o své domněle nedotknutelné suverénní postavení všemohoucího diktátora. Je to ve skutečnosti ten nejpodlejší způsob plánovitého a systematického podvádění a svádění pastýřů i ovcí na scestí, přesně podle záměru a taktiky Otce lži: přivádět církev do zmatků a do záplavy do nebe volajících hříchů, tak, aby odtamtud nebylo návratu, jak se na to od počátku těšili veřejně a nepokrytě se stále radují jeho bratři zednáři. Dovršení zkázy se chystá na podzim, kdy dojde prakticky k demolici svátostného kněžství.
Celá tato Bergogliova velezrada je evidentní součástí jeho osobního zasvěcení do otevřené a angažované spolupráce na globálním spiknutí, které má v rámci satanského plánu zničit křesťanství a zdecimovat lidstvo.
Jelikož jeho volba byla dlouhodobě záměrně připravována spikleneckou skupinou kardinálů »San Gallo« přesně s tímto podlým záměrem, jeho nástup na Petrův stolec byl od samého začátku velkým podvodem a zradou církve. (Je příznačné, že se tohoto díla od počátku aktivně účastnil velký smilník a vrah duší a současně přední oblíbenec Bergoglia, exkardinál McCarrick.)
Ovšem již dávno před tímto nástupem bujela tato hniloba v církvi, fakticky rozštěpené. Zaprodaní a zakuklení jidášové čekali na svou příležitost, aby až přijde čas, jeden po druhém nabídli své ochotné služby. Je to rozklad mnohem nebezpečnější a závažnější než Lutherův rozkol.
Všichni pastýři, kteří si mylně myslí, že je to samozřejmý a nevyhnutelný vývoj a rozhodně a otevřeně se nedistancují od Bergogliova spiknutí, nesou těžkou spoluodpovědnost před Bohem i lidstvem za všechna nebezpečí a škody, které tím vznikly a nadále vzniknou pro nesmrtelné duše. Synovská oddanost k hlavě církve je na místě tam, kde se jedná skutečně o věrného náměstka Ježíše Krista, a nikoliv o zrádného emisara satanských mocností, který podlým způsobem podněcuje a navádí k nejtěžším a nejzávažnějších hříchům. Věřící mají právo a přímo povinnost požadovat od svých pastýřů, aby odhalovali a odsuzovali pdovody Bergoglia, který jak slon v porcelánu šlape po svátostech a nejdražších pokladech církve.
Jestliže některý biskup a kněz to nevidí nebo nechce vidět, není hoden svého pastýřského úřadu, neboť ať chce nebo ne, nese plnou odpovědnost před Bohem za všechny nedozírné škody, které ohrožují duše a jejich věčnou spásu. Pokládat Bergoglia za právoplatného Kristova náměstka znamená činit samotného Boha odpovědným za všechny Bergogliovy zločiny.
Kdo to pochopil, ať se přičiní, aby zanechal všeho vnitrocírkevního pohodlí a s co nejširším okruhem věřících zasvětil všechny své síly vytrvalé modlitbě a postu (Mt 17,21) a také intenzivnímu náboženskému sebevzdělávání.
-vu-
Doporučené prameny literatury:
librinostri.catholica.cz ;
http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a lidstvu.com Progetto Gionata