29. 1. 2019
Že „teologie“ argentinského jezuity Jorge Bergoglia má málo společného s teologií katolické církve, je snad už jasné i jeho někdejším ctitelům. Tato „bergologie“ uvnitř církve se ovšem nestala obsahem jeho veřejného a jednoznačného hlásání, ale jen jeho sveřepého mlčení, protože Bergogliova „katedra“ se (aspoň zatím) nenachází v chrámu Svatého Petra, ale má své filiálky u novinářů, které zajímají jeho excentrické názory a termíny. Teprve jejich prostřednictvím se můžete dovědět něco bližšího z bergologie, např. že peklo neexistuje a hříšníci se rozplynou vniveč.
Kromě Scalfariho má Bergoglio ještě dalšího inteligentnějšího důvěrníka ve francouzském publicistovi Dominique Woltonovi, kterému vykládá svou bergologii. Tomu se přiznal i ke své někdejší celoroční psychiatrické léčbě. A dovídáme se od něho, proč se s Bergogliem tak rozcházíme v otázce sexuálních skandálů.
Wolton se totiž ptá, proč papež, když vidí tolik sexuálního zneužívání v řadách kléru, spíše než o problému morálním, mluví o problému zneužití moci, který označuje jako klerikalismus. Bergoglio vysvětluje:
»Protože někteří dávají ve svých homiliích nebo na katedrách přednost tomu, že mluví o morálce. Je tu pro kazatele velké nebezpečí, když mluví o morálce, která se týká pouze toho, co je – promiňte mi – „pod pasem“. Ale jiné hříchy jsou mnohem těžší, např. nenávist, závist, ješitnost zabití, o těch se nemluví«.
»Hříchy těla jsou ty nejlehčí, protože tělo je slabé. Mnohem těžší a nebezpečnější jsou hříchy ducha: já mluvím o angelismu: závist, domýšlivost, nenávist, zabít druhého, o těch se mluví málo. Vstoupit od mafie, dělat tajné dohody…«.
Musíte si koupit knihu rozhovorů, které s papežem vedl nekatolík Wolton, abyste se dověděli, co je to vlastně Bergogliův klerikalismus. Znamená podle něj zneužití moci za účelem sexuálního zneužití. Samotné hovění tělesným žádostem je pro něho tím nejlehčím hříchem, proto také pro něho není žádným problémem homosexualita, ta se týká jen toho, co je pod pasem, tudíž je to pouhý morální pakatel. Zdůvodňovat své morální maximy Bergoglio zatím nehodlá, je si vědom, že by narazil, a to by mohlo znovu ohrozit jeho křehkou psychickou rovnováhu. Proto raději mlčí a čeká, až farizejské moralisty postupně vystrnadí a ostatní dojdou k stejným názorům, jako má on, nebo k nim už budou zcela neteční.
Kdo by se chtěl odvolávat na autentické církevní prameny a učitele, kteří učí úplný opak, tak ty už označil za lidi uzavřeného srdce, kteří se skrývají za přikázání, aby soudili a odsuzovali. Jako farizeus si počíná každý, kdo s tvrdohlavou pýchou hájí existenci nezměnitelných přikázání v církvi. (Bergoglio 24. října 2015).
Podle tohoto nejmocnějšího a neomylného proroka opravené pravdy Jorge Berloglia bude zřejmě nutné vyprázdnit prakticky celé nebe, protože je plné těch, kteří pyšně trvali na neměnnosti Božích přikázání. Na té založili svou svatost všichni svatí a světice Boží. Uvolněná místa pak zaujmou smilníci, cizoložníci a sodomité, protože byli nespravedlivě zavrženi za maličkosti pod pasem.
vu