22.1.2020       

Papež Bergoglio přijal jméno František, aby převrátil církev podle zfalšovaného obrazu sv. Františka nehistorického, protikatolického, a degradoval k účelům sociálním, politickým a ekonomickým nauku ‚herolda velkého Krále‘, jak se světec z Assisi sám definoval.

Od „ducha Assisi“, ohlášeného Janem Pavlem II. v roce 1986, přešel k antievagelijnímu dokumentu o lidském bratrství v Abu Dhabi ze 4. února 2019 ve Spojených arabských emirátech, a pak dospěl k záměru zřídit ve stejném městě Abrahámovský rodinný dům, který se má skládat z mešity, synagogy a kostela, zasvěceného právě jemu, sv. Františku z Assisi; ten se tak nyní stává protektorem ekologického a integrálního obrácení, a to ve formě bratrství jako univerzálního sentimentu, jež vůbec nelze zaměňovat s katolickým bratrstvím v Kristu, druhé Osobě Nejsvětější Trojice. Od Abrahámovského rodinného domu se nyní přistupuje k realizaci dalšího světového setkání a Paktu k oduševnění ekonomie pod titulem «Economy of Francesco»,určenému mladším 35ti let, které se má uskutečnit ve vlasti sv. Františka 26. – 28. března 2020.

»Drazí přátelé,« píše František mladým ekonomům a podnikatelům z celého světa, jichž na dvě tisícovky přijede do Umbrie, »píšu vám, abych vás pozval na iniciativu, po které jsem tolik toužil: chci se setkat s těmi, kteří se dnes formují a studují, aby pracovali v ekonomii (…) Akci, která mi dovolí setkat se s vámi a poznat vás, a která nám umožní uzavřít „pakt“ o změně aktuální ekonomie a uvést v život ekonomii zítřka.

Ano, ekonomii je třeba znovuoživit! A jaké město je dnes k tomu příhodnější než Assisi, které je po staletí symbolem a poselstvím o humanismu a bratrství? Jestliže Jan Pavel II. jej zvolil za ikonu kultury a míru, mně se toto místo jeví také jako inspirace pro novou ekonomii. Zde se totiž František zřekl všeho světského, aby zvolil Boha jako polární hvězdu svého života. A stal chudým s chudými. Univerzálním bratrem. Z jeho volby za ikonu kultury vyrůstá také vize ekonomie, která je na výsost aktuální. Ta může dát naději našim zítřkům a pokroku nejen pro chudé, ale pro celé lidstvo. Je totiž nutná pro osud této planety, náš společný dům, „naši sestru Zemi“, jak ji František nazývá ve své písni o Bratru Slunci«.

Slova o řádu světového establishmentu: globalismus a ambientalismus – přeložena znamenají: ztrátu vlastní identity národní i náboženské a kult bohyně Země, kterou yanomani nazývají Pachamama a která je dnes uctívána dokonce u Sv. Petra, jak se to stalo během amazonské synody.

Za tím vším stojí plán šířit nový humanismus, kde už neporušená víra v evangelium a Tradici církve nemá svůj smysl: »Proto toužím setkat se s vámi v Assisi, abychom společně skrze „pakt“ prosadili proces globální změny, která vidí ve společenství nejen ty, kteří mají dar víry, ale všechny lidi dobré vůle bez ohledu rozdílnosti vyznání a národnosti, spojené ideálem bratrství, zaměřeného především na chudé a vyloučené. Zvu každého z vás, abyste byli protagonisty tohoto paktu a stali se nositeli individuálního i kolektivního úkolu pěstovat společně sen o novém humanismu podle lidského očekávání a podle Božího plánu.«

To, co svatý František respektoval a plně si osvojil, bylo něco zcela odlišného, byl to Boží plán, plán Vykoupení a věčné Spásy, a to tak, že vedl lidi k obrácení a osvobození od hříchu skrze Pravdu, kterou přineslo Slovo vtělené v Marii Panně, a skrze pokání, modlitbu a evangelizaci, která obracela hříšníky a heretiky (valdenské a katary, kteří byli také vandráky, jimiž se Evropa hemžila) i muslimy. Jaký to podvod, věřit ve sv. Františka, jaký nikdy neexistoval!

»Název této akce – Františkova ekonomie – má jasný vztah k světci z Assisi a k Evangeliu, které on žil s naprostou oddaností na úrovní ekonomické a sociální. Zasvětil se ideálu, svým způsobem programu. Pro mne, který nesu jeho jméno, je ustavičným zdrojem inspirace«.

Tato Bergogliova inspirace předpokládá ovšem úplné zesvětštění »chudáčka«. Kdyby zde byl reálně přítomen, byl by znovu schopen proměnit národ, ovšem ve svém autentickém duchu, počínaje od biskupů, jak tomu bylo za jeho časů, kdy on a jeho bratři byli nejdříve vysmíváni a hanobeni, neboť „Jestliže nenáviděli mne, i vás budou nenávidět“ (Jan15,18).

»Františku, nevidíš, že můj dům se hroutí? Běž tedy a postav ho pro mne znovu« (Leggenda dei tre Compagni, Fonti Francescane, § 1410), tak mu to řekl Ukřižovaný v kostele sv. Damiána. A František obnovil církev a církev obnovila celou Evropu. Tři druhové, autoři životopisu sv. Františka, jsou svědky par excelence jeho života a jeho díla; tři spolubratři, kteří mu stáli dlouho po boku: bratr Lev, bratr Rufino a bratr Anděl, pochovaní jako hlídka před jeho hrobem v bazilice v Assisi.

Žádný novohumanismus jasného zednářského ražení pro sv. Františka. On všeho obnovil v Kristu, až se stal živou hostií, první stigmatizovaný v dějinách církve, do té doby jediný, s proraženýma rukama a nohama, jak vyplývá z přímých svědectví za jeho života i po smrti.

Termín humanismus je přítomen v evropské ústavě, která vymazala křesťanské kořeny kontinentu. Novohumanismus, antropocentrismus i antikřesťanství je životní filozofie, která vidí v člověku míru všech věcí, viditelných i neviditelných, a která má své kořeny ve oněch klíčových termínech Francouzské revoluce – volnost, rovnost, bratrství, hodnotách, které ničily postupně křesťanství v celé Evropě. Pro neohumanisty je moderní stát absolutní moc, onen absolutismus, který nahrazuje lidskou důstojnost protikřesťanskými, tedy protifratiškánskými parametry, protože když se hovoří o sv. Františkovi, hovoří se nevyhnutelně také o Kristu.

Samotná řehole menších bratří, kterou sestavil její zakladatel na základě evangelia, požaduje přijetí nekompromisní, bez poznámky. Jediná glosa byl imperativ, ve kterém žádá ve své Závěti jako výslovném řádu pro své bratry: všechno aby se řídilo Řeholí. Nařizuji nic nepřidávat, nic nerušit, se vší prostotou a čistotou a bez komentáře se snažte pochopit a zachovat ji ve svatém konání až do konce.

Dodatky, subjektivní interpretace, osobní poznámky, profanace, tím vším oplývají dnešní lidé v církvi, a dovolují si tak všechno, i posměšky z autentického sv. Františka z Assisi, který neznal žádné kompromisy a kráčel přímo za cílem života: být jedno s Kristem, až do onoho stupně, o kterém říká sv. Pavel: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus (Gal 2,20). A s tímto zpěvem kráčel po cestách světa až před sultána al-Malik al Kamila – s vírou v Krista, jehož byl obdivuhodným služebníkem, který rozprášil všechnu pýchu a nemoudrost světlem a přítomností Nejsvětější Trojice: rozděloval lidstvo a svět na lidi duchovní, zasvěcené božským skutečnostem a lidi tělesné, služebníky světa a jeho ekonomií.

Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana